marhoul

Koprodukční sci-fi pro malé diváky, které upoutá několika výbornými momenty, nápady i poselstvím, však pokulhává stran scénáře i stran hloupých dialogů, které šustí papírem. Zejména v úvodu byly repliky maminky vyloženě na ránu. Šikanovací linie byla nadbytečná, navíc neukončená, působila v celém příběhu nepatřičně. Naopak vztahy mezi sourozenci byly nulové. Vlastně vztahy v celé rodině působily chladně, odtrženě, nedodělaně, což je škoda, protože jak říkám, co se na filmu podařilo, to bylo skvělé. Una s robotem, jiný svět, osamělost, přátelství, láska, obětování se i význam objetí...

Paráda! Zrovna hrají naše rodinné stříbro Antonína Dvořáka, zatím co já už sem pěji pochvalné ódy, neboť "Adagio for Strings" Samuela Barbera v podání Vídeňských filharmoniků mě opět, znovu a zase totálně rozsekalo. Zítra pouštím Četu. Krásný přenos.

Sedím u bedny, koukám do blba, v tom vedru jsem ráda, že žiju a najednou mě to nádherné baletní představení zaujalo, stáhlo a ohromilo, že nemůžu hodnotit jinak. Krása!

Konečně jsem se dorvala k tomu, že mám k dispozici všechny díly vůbec. A během léta si je budu postupně promítat. MASH je klasika, která ve mně evokuje divoké devadesátky, MASH mám pořád ráda, baví mě i to, co jsem několikrát viděla a vůbec se nedivím, že jeho poslední epizoda měla rekordní sledovanost. Chválím i český dabing.

Výborný námět, krásná kamera, Clive přesný. Film je to silný, syrový, děj se místy tříštil a tak do plného hodnocení mi trochu chybělo. Každopádně je příběh nezapomenutelný.

Udřístané úmornýma prázdnýma kecama až hrůza, ale šanci tomu ještě dám. Když je to údajně pecka. Však dojem, že se Fincher dávno vystřílel, mám stále.

Líbilo. Nenápadné grády, výborná Judit a parádní Krobot. Všichni nesympatičtí, jediná má drobná výtka je ke konci. Ten mi tam nějak zaskřípal.

Vše podstatné už napsáno bylo. Kvalita seriálu předběhla o několik parníků má očekávání, ke každé jedné epizodě jsem se vyjádřila a je to vlastně úplně jedno, protože na každého tahle nálož dolehne odlišně. Někoho rozseká to, jiného ono. Někomu to nepřijde tak dobré, jiný je nadšený. Já patřím k těm, kteří hodnotili plným počtem celou minisérii a měnit na tom nebudu nikdy nic. Je to příběh, který se týká i nás, možná proto si ho beru osobně. Také jsem se prošla v dešti, také jsem jedla vše, co tehdy vyrostlo, také jsem byla vystavena následkům této tragédie, čili se mi nemůže nikdo divit. Kromě perfektního scénáře, režie, hereckých výkonů, atmosféry a hudby bych ráda vyzdvihla nenormálně perfektní lokace, kostýmy, komunistické mozaiky, paneláky, závěsy, popelníky, obleky, košile, účesy, obložení na stěnách, nemocniční vybavení, stoly, židle, každou garnýž, záclonu, každou síťovku, co měl kdo na sídlišti v ruce, každou doslova hovadinu všedního dne, která se v seriálu mihla. Mrazilo mě už jen z toho všeho, natož pak z tématu jako takového. Ta doba byla hnusná! A to, co se stalo je důsledkem zkurveného systému, který kdejakému dnešnímu tupému blbovi evidentně chybí. A to je na tom celém to nejtragičtější.

Napadají mě pouze a výhradně vulgární výrazy a zároveň nemám slov. Vím to všechno a zároveň jsem opět překvapená. Nechci to vidět, ale musím... Co více napsat? Snad jen: děkuji tvůrcům za takto výjimečný, kvalitní počin! V mém případě to šlo až na dřeň. Zasloužené ovace.

No to byla kravina! Nevycházím z údivu. Vážně jsem to dokoukala do konce? Nic, jdu na to: snůška žvástů, několik naznačených příběhů, které jsou povrchní, přiblbé, nikam nevedou, nejsou ani úsměvné, ani dojemné, ani snesitelné. Pokud humor je, tak je na úrovni Kameňáku, vrcholem měl být zřejmě Ind v dámském županu... Strašná kravina. Jedna za to, že Hudson konečně zhubla a už ať to nikdy nevidím.