Lynn

Sice nic objevného či myšlenkově originálního, logika taky občas drhne, přesto velmi příjemný lehce sci-fi film na téma "co by, kdyby..." se solidním hereckým obsazením (Douglas, Sheen, Ross).

Svěží a originální scénář (opět potvrzující, že nejlepší historky píše život sám), ve kterém nechybí místo pro vtip i napětí, vynikající Al Pacino a John Cazale. Ale hlavně poselství nacházející se spíše v podtextu: média jsou ne třetí, ale první velmoc, a kdo s nimi umí pracovat, má sympatie dokonce i vlastních rukojmí v hrsti! Sidney Lumet mistrně kombinuje krimidrama dvou amatérských lupičů s kritickou sondou dobové společnosti (odbory, postoj k jinak sexuálně orientovaným menšinám atd.). Vynikající záležitost 70. let :8)

Jedno z velkých překvapení mezi tzv. "letními blockbustery". Místo akčního blábolu pro teenagery setsakramentský akční nářez, který vás nenechá na minutu vydechnout, nenchá vás spustit oči z plátna (ačkoli byste i chtěli, protože rány v něm fakt bolí) a nakonec vás dorazí vlastně docela nečekanou pointou. Jamese McAvoye definitivně řadím mezi své oblíbené herce - jím podaný přerod hlavního hrdiny z bezvýznamné kancelářské krysy v sebevědomého frajera s koltem u pasu nemá sebemenší chybičku! Jeden z několi mála příslibů do budoucna, kdy se vedle jmen jako Nicholson, Hanks, Hoffman budou skloňovat i jména Gyllenhaal, McAvoy, Hirsch...

Juraj Jakubisko má už asi definitivně svá nejlepší léta za sebou... V Bathoričce dojel na to, že si nedokázal vybrat mezi tím, zda chce natočit rozmáchlý spektákl nebo citlivou psychologickou studii jedné významné historické osobnosti. A tak neobtratně kličkuje mezi obojím. Bohužel má na celý film rozpočet, který ač největší v historii českého a slovenského filmu, na konkurenci Hollywoodu nestačí - ponejvíc je to asi vidět na bitevních scénách. Tři hlavní představitelé (Anna Friel jako Bathory, Karel Roden v roli Thurza i Hans Matheson coby Caravaggio) jsou bezchybní, což se bohužel nedá říct o některých jiných, českých, "hvězdách". Zejména mi bylo líto Bolka Polívky, kterému scénář předepisuje absolutně nemístné hovadiny, jako je jízda na středověkých kolečkových bruslích, a to ještě s ocasem Mádlem vedle sebe. Jejich postavy, zdá se, měly sloužit jako odlehčující prvek, místo toho však jen narušovaly již tak váznoucí plynulost děje. Jediné skutečné nadšení tak ve mně vyvolalo těch několik málo imaginativních scén, ve kterých to byl ten starý dobrý Jakubisko. Nakonec jsem ale z kina nijak zklamaná neodcházela; vzhledem k občasně proniknuvším zprávám do médií a neustálému odkládání premiéry nebylo těžké většinu problematických míst filmu očekávat, a tedy se na ně dostatečně připravit. Jakubisko by se měl poučit, že daleko lépe umí "evropské" filmy a nákladné spektákly může s klidným srdcem přenechat Hollywoodu. Ale nevím nevím, jak to dopadne s inzerovaných historickým velkofilmem z dob Velké Moravy, neb dle slov pana režiséra má jít ještě o větší podívanou než je Bathory...

Jako film nekoukatelné, ale jako divácká fascinace tanečním umem temperamentních Španělů nepopsatelné...

Po právu je tento kousek Ridleyho Scotta jedním ze základních kamenů sci-fi žánru. Už dlouho jsem neviděla film s TAKOVOU atmosférou... *I've seen things you people wouldn't believe. Attack ships on fire off the shoulder of Orion. I watched C-beams glitter in the dark near the Tannhauser gate. All those moments will be lost in time...like tears in rain..Time to die.*

Duo Newman - Redford to u mě vyhrává na celé čáře! Butch & Sundance & The Sting :o)

"Princ egyptský" oplývá překrásnou animací, která se snaží vyprávět známý biblický příběh pomocí epické filmové řeči - a to se tvůrcům vskutku daří. Obdivuji tu nekonečnou hodinářsky přesnou práci stovek kreslířů a animátorů studia Dreamworks. Rovněž záměr tvůrců představit Mojžíše spíše jako člověka než jako proroka považuji za více než zdařilý - místo notoricky známých egyptských ran či přechodu Rudého moře (které jsou popsány pomocí filmové zkratky) je tak více prostoru věnováno "tomu co bylo předtím" (tedy v klasických adaptacích legend, bájí a náboženských příběhů téma spíše opomíjené). I tímto se "Princ egyptský" velmi příjemně vymyká zaběhnutým pravidlům. Avšak také musím zdůraznit, že jsem ten nejpřesvědčenější ateista - bohudík. A tedy obsah vnímám z trochu jiného pohledu - obecně - vznik všech světových náboženství lze poměrně racionálně a logicky vysvětlit jako vojensky a politicko-společensky nejschůdnější cestu ke zvýšení konkurenceschopnosti určitého rodu, kmene, národa v dané oblasti a dále jako cestu k expanzi a dobytí dalších území; většinu náboženských "pravd" lze napadnout a zpochybnit, nemluvě o diskutabilnosti institucionalizace víry - neboť víra je pro jednotlivce věc vždy velice pozitivní (zabezpečuje jedinci pocit jistoty při určování identity, je základem při utváření morálky atd.), ale náboženství (ono definování a normování víry) při fungování celku s sebou nese i leckterá negativa (protože náboženství je v podstatě vždy věcí totalitní a jen minimálně tolerantní). Na všechny biblické příběhy se tak dívám jako na hezké "rozprávěnky", protože jejich náboženské poselství ve mně rozčechrává i jistý stín skeptičnosti.

"Můj přítel z Fara" připomíná výběrem námětu slavné americké drama "Kluci nepláčou". Není ovšem svým vyzněním tak skličující. Představitelka Mel Anjorka Strechel byla v chlapeckém převleku neuvěřitelně věrohodná, velmi mě potěšil chytrý scénář prodchnutý jemným a citlivým humorem i odzbrojující práce s kamerou. Reřisérka Nana Neul je slibným talentem do budoucna.

Po celou dobu nenáročná zábavná komedie, ovšem s neodvratným koncem, který hrdinům neustále připomíná konečnost jejich cesty (ale právě proto jim umožňuje její maximální využití).