Rondell

Z nějakýho důvodu se mi nechce dávat horší hodnocení než 3*. Možná nějaká náklonnost ke komiksárnám, nevím, ale pravdou je, že kvůli několika dobrejm scénám musí člověk protrpět úmorně dlouhý pasáže nudy. Až nějakej Tonda přijde domů z Babovřesků, vyklepe před vchodem slámu z bot, sedne si k televizi a zrovna chytí na nově Watchmeny, úplně pochopim, že u první reklamní přestávky se zapomene u Slunce, seno na primě.. A udělá asi dobře. Pokud není člověk vyloženým fanouškem komiksových adaptací, nemá smysl se s tim trápit.

Všechno bylo udělaný správně, ale tématika mi žalostně neseděla. Každou vteřinou jsem si přál, aby další už nepřišla a to zkazilo absolutně zážitek.

Jedna hvězda za absurdní spojení rakouského kulturisty a těhotenství. Povedlo se jim vystihnout jedinou vtipnou kombinaci v celym širym vesmíru. Zbytek stojí samozřejmě za shit.

Mnohem seriozněji pojaté pokračování, osobně bych na vážnosti trochu ubral. Kdo ví, kam by se všechno ubíralo, kdyby scénáristi nezabili Duka (a tohle se dá sotva považovat za spoiler, protože Tatum se z plátna vytratí už po 15 minutách zcela neokázalým způsobem, jako by snad šlo o vedlejší postavu), protože z filmu v tu ránu vyprchá veškerá chemie, která bezesporu mezi "Zpoceným tričkem" a Tatumem funguje. Stojím si za tím, že zabití Duka je šlápnutí vedle a vzhledem k využitému akčnímu potenciálu, promarněná šance k nastartování další nekonečně otravné franchizy.

Nejsem velkým fanouškem Smrtonosné zbraně, obsazení mě nenadchlo, hlášky nebaví a akční scény jsou skoro stupidní. Na druhou stranu se člověk dočká několika zábavných scén, jako když Riggs vyrve nosný sloup baráku svým truckem. Vůbec mi nevadí, že je to samozřejmě dočista nesmyslný, ale taky musím uznat, že podobný přehnaný kousky slušej mnohem víc třeba Johnu McClanovi.

Zvyšuji na pět, tahle Past mě bavila skoro jako první díl a to je už jasný "five stars territory".

Ačkoliv bych zde mohl složitě vypisovat svoje myšlenky a pocity, v podstatě by však můj komentář vystihoval to same, jako příspěvěk uživatele Alqarin.

Netradiční a lidskému srdci blízký sportovní příběh. Přes trochu zdlouhavý začátek se film prokouše do pompézního závěru, ke kterému se stojí za to prokoukat. Jako film to ušlo, jako příběh člověka dokonalý.

Epický, žádný lepší slově mě nenapadá. Cit pro perspektivu, kterou předvedli tvůrci v Barace, by se dala označit snad za nepřekonatelnou. Obrazová genialita v čiré formě.

Pan Tarantino má vskutku neobvyklý a komický pohled na násilí. Tuto jeho perspektivu si velmi oblíbila dravá mladá inteligence, dominantní jedinci oplývající vynikajícími socializačními dovednostmi uznávaní svými vrstevníky, což ve mě dokázalo vyvinout téměř čirou nenávist vůči filmům Quentina. Jejich kvalita se však popřít nedá i přes to, že Django měl svoje mouchy. Jak jsem řekl, schopnosti pana Tarantina uznávám, co neuznávám, je jeho fanouškovská základna z velké části tvořená pseudointelektuály, kteří sami sebe pravděpodobně považují za hipstery.