Chrustyn

Nerad bych toto oceňované dílo shazoval, ale mě se tyhle italské, snobské snímky plné povrchních zbohatlíků, vždy příčily.

Až zbytečně dlouhá a bohužel v druhé půlce minimálně zábavná romance o tlusté dívce s hudebním talentem, která se rozhodne pro radikální operaci, díky které se z ní stane kráska, které nemůže nikdo odolat.

Těžké i těžkopádné, japonské sci-fi psycho, které by bylo moc šílené i na Lynche a Cronenberga, kteří se divákovi při sledování této podivnosti, nejednou vybaví.

Jedna z těch méně známých i populárních komedií (možná zapříčiněno i změnou dabéra na Krampola) Louise de Fenése, plná absurdních situací, které mi však nepřišly příliš vtipné, ani dostatečně bláznivé.

Jak Nicova, tak i Cusackova novodobá filmografie, čítá kousky, které už se do kin přes svou mizernou kvalitu, raději ani nedostávají a tentokrát se po dlouhé době (od dob Con Airu) setkávají v podobně "kvalitním" snímku, tentokrát založeném na skutečných událostech. Na první pohled by mohlo vypadat, že se může jednat o mrazivý, temný thriller, ale výsledek se nedá nazvat ani rutinní, jako spíše nepovedený, špatně zahraný a ve své podstatě i nezajímavý, protože film neprobíhá jako standardní kriminálka o honu na psychopatického zabijáka, jako spíše nudné čekání na náhodu. Ani tentokrát se bohužel kluci nevyšvihli.

Vizuálně neskutečně efektní film, který nehraje na historické reálie a události, ale pouze na vizuálně podmanivou a extrémně zpomalenou akci. Bohužel se však film ve své více než dvouhodinové délce, zbytečně zaměřuje na nezajímavé postavy a akci nechává na samotný závěr a navíc jí není mnoho. Mohla to být dobrá akční podívaná, ale tvůrci se vydali směrem, který jim vůbec nesedl.

Starší a rozhodně méně povedená verze filmu "Já, legenda", kde byli nakažení lidé nahrazeni podivnou sektou v županech.

Hodně pomalá, ale zároveň i po všech směrech poutavá romantika o velké lásce, která je ničená odlišnými politickými názory.

Pomalá, drsná gangsterka, přesně jak jsou všechny gangsterky korejské produkce. Ale Dirty Carnival i Bittersweet life, mi přišly zajímavější.

Ve své podstatě nenáročná a kýčovitá romantika, líznutá politickým dramatem. Douglas je jako prezident nadlidsky charismatický a i díky tomu se dá přežít ta kýčovitá závěrečná řeč.