dagweghope

Na to, že knížka je asi stokrát lepší, je to furt dost dobrej film. Fakt dost dobrej fillm Doporučuju autorku jak ke čtení, tak ke koukání, i v dalších temných koutech.

Mohl bych se zde rozepsat o nekonzistencích, které by nevysvětlil ani Einstein s Feynmanem, kdyby se zhulili a tančili k tomu sambu. Vůbec nemluvím o chybách ve filmovém řemesle, kdy je porušeno všech deset bodů příručky Jak natočit dobrý film a získat dotace od Oka Můry (jestli ještě nevyšla, určitě ji nosí v hlavě a vyjde brzy). To vše bych ještě odpustil, protože filmem se člověk zabaví a dokonce si k tomu zvládne stříhat nehty, čistit zuby a psát recenze, to vše najednou! Ale co mě fakt vytočilo, je pár filmů, kde umřít měl, a někdy to bylo dokonce pozdě (až po začátku filmu), ale tady ten mladej parchant, co najednou najde své etické já v absolutní žumpě svých možností, ho normálně vygumuje.

"Přišli jsme někam, kam jsme nechtěli, je tu sice teplo, ale hrozný smrad... a teď přemýšlíme, je to jigsaw, devět něčeho, emitor, báze nebo kolektor..." Dlouho si myslím, že jsem kopie něčeho, co už tu stokrát bylo. Snažím se udržet si svoji morální integritu. Jsme tu my dobří, jsou tu sobci, co hrajou na sebe. A sakra, derivace... Jo, last but not least, nevím, jestli to byl Stephen King v Shining (samozřejmě správnou eurožárovkou), kdo jako první zavedl negrus ex machina, ale má dalšího následovníka.

Jenom pár akordů, v jednoduchosti je velká síla. Stačí pár lidí, pár scén, šíbnutá zápletka, jedna mrtvola a plácat nesmysly a dostanete film, na který nevydržíte koukat ani pět minut. Pokud to tedy nevzal do ruky Hitchcock. Pak sedíte, vnímáte, čekáte, bavíte se a cokoliv realistického by vám v tu chvíli přišlo mimo. Někdo potřebuje mega na údolí křemíku a speciální skla, aby se u toho člověk nepoblil, a někdo prostě umí.

Herecký koncert pěti protagnistů se s výjimkou několika málo záběrů odehrává na jednom místě, v jedné místnosti. Na rozdíl od amerického remaku s Michaelem Douglasem a Gwyneth Paltrow (Dokonalá vražda) staví pouze na situačních dialozích aktérů. Dokonale naplánovaná vražda manželky, její pečlivá příprava, neopomenutí žádného detailu nakonec dopadne přece jen trochu jinak a tak začíná mistrná improvizace ze strany manžela, který však přece jen není dokonalý, takže i on chybuje. Kromě manželského páru se ve filmu vyskytuje ještě manželčin milenec, detektiv a plánovaný vrah. Ústřední postavou je však Ray Milland v roli manžela. Vřele doporučuji anglický originál, neboť si skvěle vychutnáte dialogy a jde o zcela jinou angličtinu, než kterou uslyšíte v současném americkém filmu.

Poměrně nenáročný ale koukatelný sci-fi film. Lidé jsou geneticky modifikováni tak, že se jejich vývin zastaví v pětadvaceti letech, kdy dostanou jeden rok k dobru, ale jakýkoliv další čas života si musí nějak získat. Čas je tedy univerzální komoditou a život udržující energií, které z některých učiní prakticky nesmrtelné a jiným způsobí smrt kvůli chybějícím vteřinám do dalšího nabití či nabytí:-) Příběh je posazen do poměrně typického prostředí řady obdobných filmů, kdy je svět rozdělen na plebs žijící v nuzných podmínkách v ghetech a aristokracii užívající si luxusu. Samozřejmě se vyskytne Robin Hood, Mariana, která dojde prozření, otec kapitalista-vykořisťovatel a strážci pořádku, kterým je spravedlnost cizí. Herecké výkony, spád filmu a nenáročné efekty (obzvláště digitální display přímo na předloktí ukazující zbývající čas) jsou docela slušné, chybí hlubší myšlenka a tendence jít problému na kloub (odkud se vlastně čas bere apod.), ale takových filmů je jako šafránu a chtít to po každém asi nejde.

Přestože komedie s Belmondem jsou vynikající a rád se na ně podívám, tento film (spolu s Cestou zhýčkaného dítěte) patří podle mého k tomu nejlepšímu, co Belmondo natočil. Jean-Paul Belmondo, Robert Hossein a Michel Beaune zde předvádí herecký koncert zvýrazněný podmanivou hudbou Ennia Morriconeho. Zápletka z prostředí tajných služeb, změna státních zájmů, zrada a touha po pomstě má zřejmě ve Francii dlouhou tradici. V této kategorii se může film zařadit vedle Dumasova Monte Christa a Forsythova Šakala (předlohou filmu je kniha - Patrick Alexander: Death of a thin-skinned animal). Ve filmu jde o pečlivě připravený plán na zabití afrického diktátora, jehož provádění však působí přirozeně a nikoliv přehnaně jako např. v Saw, ani není postavený na "robotických" schopnostech hlavního hrdiny, které předvádí Jason Bourne. Některé scény (i celý film) si lze pouštět opakovaně a přesto si je člověk znovu prožije.

Během sledování tohoto filmu jsem si nebyl zcela jist, zda jej vůbec zvládnu dokoukat. Hlavními atributy jsou nekonzistence, přehrávání a naivita. Nekonzistence v bojových schopnostech hlavního hrdiny, kdy v jedné scéně několik minut v metru bojuje prakticky s jedním protivníkem, než ho přemůže, načež o nějakou dobu později, již řádně vyčerpán, pobije během minuty dvacet stejných. Přehrávání a naivita, se ukazuje hlavně ve výkonu japonské herečky, která je neustále překvapena něčím, co by očekávalo i malé dítě, a v mnoha dalších detailech. Hlavním cílem "hrdinů" (bílý ninja, mistrova dcera) je ochránit legendární zbroj Yoroi bitsu před "padouchem", zavrženým synem mistra, a proto se s ní přesunou do Ameriky a ukryjí se u známého profesora. Padouchovi se poměrně snadno podaří povraždit celou školů ninjů včetně otce, ze kterého nedostane současné místo úkrytu zbroje. Ale co čert nechtěl, dcera svému otci neustále od profesora volá (a diví se, že to nebere, přece by měl být doma) a zrovna ve chvíli, kdy padouch má v dosahu otcův telefon, ten se opět rozezní a na displayi se neobjeví číslo, ale rovnou profesorovo jméno. Takže pokud od filmu očekáváte více, než jen řežbu, pokud tento vynecháte, ušetříte si hodinu a půl života pro zajímavější činnost.

Poměrně jednoduchá zápletka na bouřlivém pozadí začínající druhé světové války v Anglii dává vyniknout hlavně hereckému umění Geoffrey Rushe, jehož jazyk se za celou dobu téměř nezastaví. Jde v podstatě o duel dvou osobností: drzého, seběvedomého "logopeda" samouka (Rush) a nejistého budoucího krále, který si je ale vědom své povinnosti vůči poddanným a svého řečového problému (Colin Firth). V celém filmu se tedy střetává jeho touha se koktavosti zbavit s odmítáním nekonvenčního přístupu k léčbě ze strany řečového terapeuta. Kdo si rád užívá bohatosti jazyka a stylu jeho přednesu a neočekává zásadní dějový spád, přijde si jistě na své.

Sitcom, který povýšil trapas na umění. Kam až může vést sledování dobrých úmyslů v kombinaci se sebestřednou intelektuálně zaměřenou osobností, vám předvede doktor psychiatrie Frasier Crane. Obklopen různými typy postav od svého upjatého bratra, též psychiatra, přes svého realistického otce, policisty ve výslužbě po zranění, a jeho britské terapeutky od rány až po svou života si užívající kolegyni z práce se dostává do situací, kde už napjatě čekáte, "kdy to praskne", což se pravidelně stává, ale přesto nakonec ještě bizarnějším způsobem, než očekáváte. Nejde o sitcom, u kterého můžete jen tak vypnout. Začnete s Frasierem prožívat děj, kdy se trapas neodvratně blíží, ale doufáte, že k němu nakonec nedojde. A v tom momentu se stane něco, co původní očekávání zcela převrátí...