hellstruck

Kluk s tiky, anorektička a do třetice všeho divného ten s Obsedantně kompulzivní poruchou. Rozhodně to nejbizzarnější trio, jaké jste kdy viděli na filmovém plátně. A tato nevšední kombinace zaručuje vážně excentrickou podívanou, která ví, kdy má zvážnět a kdy vyvolat salvu smíchu. S přihlédnutím i na výborné herecké výkony a nádhernou americkou přírodu nemůžu jinak, než dát 5 hvězdiček.

“If you want to go fast, go alone. If you want to go far, go together."

Po dlouhé době výborný válečný film. Já těm tankům, dělům a bojům na filmovém plátně příliš neholduji, častěji vyhledávám spíše dramatické příběhy z druhé světové války, než akci na bitevním poli. Fury si mě ale dovedl získat. Brad Pitt opravdu zraje jako víno, čím starší je, tím raději ho mám (a to jsem jej kdysi nesnášela.) Silný film.

Válka nebyla vyhrána jen na bitevním poli, ale i zpoza stolu. Imitation Game zase jednou dokazuje, že nejlepší příběhy píše život sám a z druhé světové války mohou režiséři čerpat snad donekonečna, aniž by tématem takové filmy připomínaly ohranou desku. Benedict byl ve své roli muže, který přišel s první myšlenkou na počítače a v podstatě zkrátil válku (odhadem) o dva roky, aniž by si za to mohl nárokovat nějaké zásluhy, přesvědčivý. Dokonce natolik, že se mu podařilo zmírnit averzi, kterou jsem k němu doposud chovala. Ke Keiře nemám příliš co říct; dobové filmy vylepšené o její přítomnost jsou balzámem na duši. A upřímně, bez ní bych o Imitation Game ani nezavadila pohledem. Co se příběhu týče, připadá mi, jakoby se tvůrci nemohli rozhodnout, jestli se zaměřit více na prolomení šifer nebo podivnou povahu a sexuální orientaci onoho matematika. V mnoha chvílích mi to připadalo hodně nedotažené, bohužel. Nejsilnější zbraní filmu jsou jednoznačně momenty Benedicta a Keiry, jejich neobvyklé přátelství mě bavilo a mělo jiskru. Možná proto, že oba jsou ve skutečnosti dobří přátelé, skutečně za sebou stojí a brání jeden druhého a to se promítlo i do filmu. Jinak si pravděpodobně při zmínce o tomto filmu vzpomenu jen na prolomení Enigmy a za čas možná ani to ne. Řekla bych, že IG pluje v takových dosti standardních vodách, což nemusí být nutně negativum, ale obávám se, že tenhle snímek nebude zlomovým bodem, díky kterému by si každý Turinga zapamatoval. Nicméně, na Keiřin nástup jen tak nezapomenu :) A co tedy budeme dělat? - Budeme luštit nerozluštitelný nacistický kód a vyhrajeme válku. - Aha.

Vítejte ve světě, v němž se dá hacknout cokoliv, všechny postavy jsou krásné, nažehlené, stylové, make-up vydrží cokoliv a strážníci vypadají spíše jako kdyby vyšli přehlídkové molo, než policejní akademii. Paradoxně je název výstižný a trefný - na Eye Candy se dobře kouká, ale jakmile člověk začne trochu přemýšlet, dost to zaskřípe. Proto je seriál vhodný čistě jako oddychovka, ke které třeba usednout s vypnutým mozkem. Je to v podstatě jako kniha s primitivním příběhem, od kterého se pro jeho čtivost nemůžete odtrhnout. A skutečně to ve mně evokuje pocit, že je to natočené podle nějakého dívčího románku (aha). Na postavy se ale hezky kouká (Tommy) a celá zápletka je přinejmenším originální. Konec série vyvrcholil zdařeně, nezbývá tedy než zvednout hodnocení a doufat, že dojde k obnovení pro druhou řadu.

Obsahuje SPOILERY! Život je strašná nuda, když vás nemlátí táta nebo někdo nepobodá! Film o vymaštěných puberťácích, co považují za hustý mít těžkej život. Takže když se rodiče hádají jen kvůli tomu, že máma často sází v loterii, holky se vám skoro nabízej a ve škole vám to jde, znuděnýmu puberťákovi to prostě nestačí. Vzrůšo začíná tehdy, kdy mu zabijí online přítelkyni z programu ochrany svědků a zaplete se do toho tajná agentka. Ugh. Nehledě na debilní příběh má hlavní roli kluk, který herecký talent neviděl ani z vlaku.Od odpadu to trochu zachránilo překvapivé vyvrcholení, za který jsem se skoro modlila - zápletka byla totiž až příliš absurdní. Ponaučení? Ty internety by se měly zakázat! Anebo na ně pouštět jen po absolvování psychologických a možná i nějakých IQ testů. Pak bychom se mimo jiné vyhnuli hloupým filmům, jako je tenhle. (Mimochodem, kdo sakra mluví do monitoru, když někomu píše? To bylo vážně směšné.)

Nezáleží na tom, jestli je klient vinen nebo ne, záleží pouze na tom, co lze dokázat... Ďábelská právnička a její stážisté si mě omotali kolem prstu ihned v prvních vteřinách - a to se mi už dlouho nestalo. Nadšení vydrželo až do posledního dílu, jen škoda, že na dech beroucí finále musela doplatit má nejmilejší postava. Jednoznačně nejlepší krimi za hodně dlouhou dobu.

Jsou to jen tři maličkosti co Johna Wicka odlišují od jiných nesmrtelných drsňáků a přesto si kvůli nim zaslouží o hvězdičku lepší hodnocení. Ačkoliv s odřenýma (no tady spíš ukousnutýma) ušima. Pes - linie se psem zahrála na citlivou strunu a líbilo se mi, že psem příběh začal a také skončil. Kvůli takové věci hned nájemný zabiják působí sympatičtěji a více lidsky. Pak je to opravdu unikátní nápad s hotelem nájemných vrahů (kde je ale zakázané násilí a kdo pravidlo poruší, budiž mu země lehká). Třetí "drobností" je vizuál, který je opravdovou lahůdkou. Kosení komand zabijáků jako by šlo o pouhý plevel, to jinak není úplně můj šálek kávy, ale Keanu Reeves na stará kolena pobavil.

I don't make love. I fuck. Hard. Kdo by to byl řekl, že z bestselleru Padesát odstínů šedi, který již od pohledu není a nebude kandidátem na Nobelovku a je určený spíše dámskému publiku, nebude Oscarový trhák? Božínku, to je tak překvapivé, že se z toho šoku nemůžu vzpamatovat! A co teprve zdejší páni kritici, kteří kvokají blahem nad létajícími auty v rychlém a zběsilém tempu, nad filmem, v němž se cvičená opice dostat do systému Interpolu za dvě sekundy a závěrem, kde na hlavního hrdinu čeká za rohem vždycky kozatá modelka. Takový film je nicméně pro nás, tupé slepice, až příliš intelektuální a inteligentní. Ale teď ve vší vážnosti - kdo nezkritizuje Padesát odstínů, jakoby nebyl. Kdo to nepovažuje za debilní, je sám debil. Osobně si myslím, že inteligentní člověk si vyvodí již z prvních řádků na čsfd (nebo na databázi knih, chcete-li) v jakém duchu film proběhne. Jenomže to by nebyli pánové s mindrákem z malého pinďoura, kdyby se nemuseli povznést nade všechny a nade všechno. Ovcovitost a pozérství lidí mě pravděpodobně nikdy nepřestane překvapovat. Zkopírujte pár slovíček z online slovníku, okořeňte to pár kundami a davy z vás budou šílet. Hm. Upřímně, film není ničím jiným, než klasickým hollywoodským produktem, s několika poplácáními a prsama navíc. A s absencí šťastného konce. Knižní předlohu jsem nečetla, ani mě nijak zvlášť nelákala. A účast Jamieho Dornana byla trochu zklamáním, protože díky The Fall vím, že má na víc. Do filmu jsem tedy nešla s vysokým očekáváním, ale závěrem můžu říct, že to bylo celkem milé překvapení. Troufám si říct, že nebýt špatně napsané hlavní hrdinky, byl by film opravdu hodně příjemnou jednohubkou. My ženský víme to, co žádný hodný Honza prostě nikdy nepochopí - záhadní a chladní muži nás přitahují jako magnet, protože sníme o tom, že takové zničené mučedníky napravíme právě my. Jakkoli nemožné to je, doufáme, že my budeme tou jedinou, která v něm probudí dobráka od kosti. To ale hlavní hrdinku neopravňuje, aby se chovala jako dvanáctiletá zamilovaná husa. U těch adolescentů jsou kousání rtů, hihňání v nevhodných situacích a hloupé otázky možná roztomilé, ale od studentky literatury je to nepřípustné a otravné. Škoda, protože bez tohoto typického klišé charakteru "neviditelné tuctovky" s mozečkem o velikosti hrášku by to překvapivě fungovalo. Mimochodem, moc mě potěšil odkaz na The Fall! "Provaz ,páska, kabelové svorky, vy jste úplný sériový vrah!"- "Dnes ne."

Kdyby si v Downton Abbey rozhodli otevřít Zoo nebo vnést do děje nějakou strukturu, vypadalo by to takhle. Strašně mě potěšilo, že na toto téma vznikl seriál, jelikož od oné "první Zoo bez mříží" nebydlím daleko. O to víc mě fascinuje příběh válečného veterána, který si domů z čisté dobroty srdce přivede opici, papouška a velblouda a rozhodne se převrátit život celé rodině naruby, aby mohl pomoct zvířatům a zároveň sobě překonat smutek z války. Nemám jedinou výtku.