hellstruck

Řekněme, že vidíme nějaké děti, jak hrají baseball. Všechno co vidím já, je to dítě, které nemůže hrát, protože říká uhozené vtipy a nikomu nepřipadají směšné. Nebo při pohledu na líbající se dívku a chlapce, vidím jen to, že jednoho dne z nich bude starý smutný pár, který se vzájemně podvádí a nemůžou se na sebe podívat. A já to cítím. Cítím všechen jejich smutek. Cítím to pravděpodobně hůř, než ten starý pár nebo divný kluk. Svět podle jednoho kluka, který všechno vidí až moc černě a depresivně a "naděje" mu nic neříká. To je vlastně odpověď na všechny otázky, kdo čekal údernější konec (jako já), nedočká se. Film si hraje na daleko víc, než čím ve skutečnosti je. Přes všechny filosofické otázky, hluboké dialogy a zajímavé myšlenky je to vlastně neskutečně jednoduché. Netřeba tedy v ději všem hledat složitosti. A přesto vám Leland se svým apatickým výrazem a deprimujícím pohledem na svět ten mozek zaměstná. Jedinečnou atmosférou mi to silně připomínalo třeba Americkou krásu, Virgin Suicides nebo K-Pax. Mám dojem, že v dnešní době už takové filmy nevznikají, což je strašná škoda.

Jestliže máte po krk ušlechtilých hrdinů v nemocničních seriálech, pak sáhněte po Sirens. Těmhle hochům - gay, cizinec a chlap, kterej si svůj ošklivej ksicht vynahrazuje humorem - není nic svatý. Mrtvole by nejraději strkali prst do zadku, aby ji vyfoukli, tlustá ženská je přítěž a prioritou číslo jedna je dorazit k případu dříve, než hasiči. Zkrátka tak trochu realističtí a méně heroičtější záchranáři, co si neberou servítky. K humoru Misfits to má ale daleko především proto, že ve druhé polovině dílu většinou řeší bolístky a trápení jednoho z nich. A je to skutečně takové klišé, jak si jen umíte představit. Problémy typu "tatínek mě opustil" nebo "nechci umřít sám" strašně nudí a ničí veškerou pohodovou atmosféru. Kromě toho, seriál vlastně ani nemá nějakou zápletku a vtipné hlášky také nepadají příliš často. Po pár dílech tedy dávám ruce pryč.

Původně jsem Jennifer Lawrence chválila, protože knižní Katniss byla pravděpodobně více nesnesitelná. Unáhlila jsem se. V tomto filmu bylo několik scén, u kterých jsem nedokázala pochopit, jak někdo s takovým afektovaným projektem mohl dostat Oscara?! Silně to vypovídá o tom, že tato "prestižní" ocenění již nelze brát vážně. Naopak kritika označující Lawrence za nejpřeceňovanější herečku je zcela opodstatněná. Každý divák se zdravýma očima musí potvrdit, že scéna s jejím hysterickým výlevem "Ztratila jsem je, ztratila jsem je oba?" byla úplně přes čáru, co se nepřirozenosti týče. Ohledně její úlohy v ději to probíhalo nějak takhle - Katniss bulí, Katniss sleduje Peetu na obrazovce a bulí, Katniss se podívá do kraje č.12 a bulí, Katniss bulí, Katniss sleduje Peetu a bulí, Katniss bulí. Abych však nebyla nespravedlivá, knihy v této části jsou také nezáživné a hlavní hrdinka protivná. Proč tedy rozdělovat poslední díl na dvě části? Odpověď samozřejmě všichni známe, tvůrci raději budou ždímat penízky, než aby vyprodukovali něco kvalitnějšího. Tomu všemu vévodí trapné chvíle, jako je průchod zavírajícími dveřmi na poslední chvíli nebo natáčení propagandy. Vizuálně je to však nádhera a dějově to odsýpá, samozřejmě až na frustrující výlevy hlavní hrdinky. Písnička s oběšencem se povedla, přesto musím uznat, že jsem trochu zaujatá a je mi hodně líto dát méně, než tři hvězdičky.

Zatímco v Evropě oslavovali konec války, v tehdejší Palestině vznikal konflikt, který se táhne až do dneška - a The Promise se zabývá právě vypuknutím bojů ve čtyřicátých letech a jejich vývojem v dnešní době. Obvykle nejsem fanoušek dvou dějových linií, většinou mě dokáže zaujmout jen jedna z nich. Tady mě vyloženě nadchnul seržant Len a jeho slib, ale i příběh jeho vnučky. Respektive dění kolem ní, protože samotná postava Erin je dosti problematická a dá se říct, že je to jediná vada na jinak dokonalém příběhu. Její charakter byl vykreslen dosti nešťastně - nemyslící bytost, která se vrhá do všeho po hlavě, bez ohledu na ostatní (kteří musí skákat, jak ona píská) a na následky. Kromě toho, její představitelka mi svým jediným výrazem po celé čtyři díly až nebezpečně připomínala Bellu ze Stmívání. Na Christiana Cookea si naproti tomu dám odteď rozhodně pozor. Seriál také vyplnil i nějaké ty mezery v mém vzdělání, o Izraelsko-palestinském konfliktu se rozhodně chystám informovat více. Stručně a jasně, už to bude nějakou dobu, co jsem byla z nějakého počinu tak nadšená od první vteřiny, aniž by během sledování euforie vyprchala. Prostě znamenité, úžasné, intenzivní. "A co Židé a jejich zakrvácená zem, za kterou tak tvrdě bojovali? Před třemi lety jsem si říkal, ať jim dají po čem touží. Zaslouží si to, po tom všem čím si prošli. Teď už si nejsem tak jistý. Tahle jejich vzácná zem byla zrozená z násilí a krutosti vůči jejich sousedům."

Co po sobě zanecháme, když zemřeme? Bude pro nás někdo truchlit ? What remains se zabývá vraždou Melissy, po jejíž smrti si nikdo ani nevšiml, že zmizela. Ponuré atmosféře ještě nahrává vyšetřování, při kterém se odhalují kostlivci ve skříni jejich letargických sousedů. Taková prvotřídní sebranka se jen tak nevidí. Psycho lesby, rozvedený alkoholik, nevrlý dědek a jeho zvrácená chráněnka, děsivý teenager. Sympatický je v celé sérii jen čerstvě přistěhovaný pár, respektive hlavně Vidya. Co se týče detektiva v důchodu, myslím, že Threlfall nebyl úplně šťastná volba. Škoda, že závěr je trochu přitažený za vlasy - motiv vraha nebyl zkrátka dostatečně přesvědčivý a některé postavy dostaly až příliš málo prostoru, tudíž jejich chování nedávalo dokonalý smysl. Stručně a jasně, na britskou tvorbu docela průměr.

Saule, Saule, Saule... Musím souhlasit s komentářem Emmet_RAY, BCS měl vyšlapanou cestičku k úspěchu ještě před tím, než padla první klapka. A to z toho důvodu, že se jedná o spin-off Breaking Bad - nutno podotknout, že Saul rozhodně není žádný průser, takže patrně kvůli tomu fanoušci Breaking Bad sténají blahem i přes absenci kostry děje a zápletky. To, že se BCS stal jedním z nejlepších seriálů ihned po odvysílání pilotu mluví za vše. Zajímavým jevem je také to, že se dost lidí shoduje na tom, že se za celou sérii nic moc nestalo a finále bylo zklamáním - a přesto nechávají 5 hvězdiček, snad ze zaujatosti a nostalgie po Baby blue. Já dávám o trochu střízlivější hodnocení. Saul je charismatický charakter, který na seriálovém poli nemá obdoby a za tu jeho velkou hubu ho nelze nemilovat. Ale muset někomu popsat děj první série, tak mám vážný problém, protože ono se tam vážně nic nestalo. A když už to vypadalo, že dojde k nějakému zvratu, tak potenciál nakonec vyšel naprázdno. Díly sice baví, ale některé scény jsou dost nezáživné a natahované. Z kouzel Saula Goodmana jsme viděli opravdu málo. Také si neodpustím srovnání s jeho starším bráchou - kultovní hlášky, cliffhangery, hudba, nezapomenutelné postavy - tady (až na Saula) nic. K zážitku nepotřebuji výbuchy aut nebo jedno úmrtí za druhým, ale tady vážně chybí jakákoli zápletka nebo zvrat. Uvědomuju si, že prim hraje Saul a vývoj jeho postavy, patrně se jedná o předehru k tomu, než se z Jimmyho stane Saul. Ale přesto jsem zklamaná. Na druhou řadu se těším a mám i dojem, že pokud to neposerou, půjdu s hodnocením výš. EDIT PO 2.SHLÉDNUTÍ Nedávno jsem si dala repete BB a hned nato navázala sledováním Saula a musím říct, že na mě seriál zapůsobil trochu jinak, než původně. Ano, Saul měl předepsaný úspěch ještě dříve, než se vůbec začalo natáčet - ale těžko vlastně vyčítat prequel spin-offu, že je dělaný čistě pro fanoušky Breaking Bad. Když vám v hlavě stále ještě zní Baby blue, chcete vidět postavy, které vám chyběly, chcete poznat rukopis Gilligana v každé scéně. Celý úspěch Saula je vlastně o nostalgii. Navíc mám tak trochu dojem, že první řada je takové to ticho před bouří. Ano, nepopírám, že při některých scénách si klidně můžete zajít uvařit čaj nebo si hodit sprchu a když se vrátíte, o nic jste nepřišli - ale sledovat, jak si Kluzký Jimmy vyšlapává cestičku k Saulovi a jak spolupracuje s Mikem, je zajímavé. Věřím, že až se z Jimmyho opravdu stane Saul, ještě něco uvidíme. Tak snad se nepletu (pozn. jsem stále u první řady). EDIT PO SHLÉDNUTÍ 4.SÉRIE Jsem zklamaná. Celé čtyři řady Saula nejsou ničím jiným, než čekáním na to, až se něco stane... Jenže ono se nic nestane. Vzdávám to.. A souhlasím s Tomem Riddlem. 86% a topka v seriálech je prostě výsměch. It's all good, man.

Filmy o nemoci, handicapu nebo jiné nepřízni osudu jsou vděčným tématem a beze sporu je to příležitost pro herce zazářit, oslnit a případně také odnést si domů nějakou tu plešatou sošku. V poslední době se to podařilo například Julianne Moore ve Still Alice nebo Eddie Redmaynovi v Theory Of Everything. Nikoliv Hilary velkohubce (pardon, nedalo mi to) Swank. Sice párkrát předvedla, že není špatná herečka, ale do takového filmu jí scházelo dostatečné charisma na to, aby jej utáhla sama. You're not you totiž stojí a padá na jejím výkonu, který byl natolik nevěrohodný, že se mi v absolutně nevhodných chvílích chtělo smát. Ne každý herec zvládne zahrát takovou nemoc bez toho, aniž by působil směšně. Jediný, kdo ze mě vyždíval nějaké emoce byla překvapivě Emmy Rossum, kterou jsem až doposud nikde nepostřehla. Dvě hvězdičky za ní. Druhé Intouchables se ale bohužel nekonalo.

Shodou okolností jsem v jeden den měla možnost zhlédnout ještě jeden film na téma ALS a tak jsem jím pravděpodobně nechtěně ovlivněná - na rozdíl od You're not you s nevýraznou hlavní hrdinkou ze mě totiž Eddie Radmayne dokázal vymáčknout nějaké emoce. Dokonce bych Theory of everything označila za ukázkový životopisný film. Výrazný a charismatický hlavní hrdina, autentická dobová atmosféra, žádné hluché momenty, výborné herecké výkony i od ostatních. Ačkoliv Radmaye mě trochu překvapil, ohledně jeho hereckého umu jsem trochu skeptik a nemyslela jsem, že to zvládne. Stephen Hawking je jednoznačně obdivuhodný člověk a jeho příběh na filmovém plátně tu skutečnost opravdu podtrhne - musí to být neskutečně silná osobnost s obrovskou vůlí žít i přes nepřízeň osudu. Kdo mi nebyl úplně sympatický, byla jeho žena. Těžko posuzovat takovou komplikovanou situaci z povzdálí, ale podvést a utéct od manžela upoutaného na invalidní křeslo mi nepřipadá zrovna jako čin světice, za kterou ji mnozí považují. Na druhou stranu, ve skutečnosti to tak jednostranné údajně nebylo. Řekla bych, že v tomto ohledu jeho ženu nevylíčili úplně nejlépe. Každopádně, přítomnost profesora Lupina a Viseryse opravdu potěšila!

Pilot: Chytré kecičky v nepřirozeném podání. Jestli něco nenávidím víc, než zpěv ve filmech, je to mluvení do kamery. Ani Spacey zde není tak charismatický, jako v jiných počinech. Dost možná je to politickou látkou, která není mým šálkem kávy, ale první díl prostě byla nuda k uzoufání. Snad se to trochu rozběhne, jinak House of Cards způsobí, že se opravdu filmům s červenou barvou začnu vyhýbat. :)))

Asi každý občas máme chvilku, kdy potřebujeme vědět, že všechno bude dobré, že dva spolu mohou žít šťastně až do smrti. Právě v takový moment jsem sáhla po "záruce" limonádově sladké romantiky Nicholase Sparkse. Bohužel mi nikdo neřekl, že tady se happy endu nedočkám. Best of me je pravděpodobně snaha o druhý Notebook - je pravda, že v jeho šlápějích kráčí vcelku věrně. Totožná atmosféra, podobné prostředí, osudová láska a konec, který v diváku zanechá hořko sladkou pachuť. Přidejte k tomu špatné herce (starší Amandě a Dawsonovi jsem nevěřila ani slovo, její zármutek působil směšně, jejich láska nevěrohodně), hloupé vyvrcholení, nevydařenou dějovou linii v přítomnosti (kterou jakoby někdo vystřihl z jiného filmu) a vznikne právě Best of me. Zmršený potenciál a strašná škoda, protože Liana a Luke Bracey mě bavili víc, než Rachel McAdams a Ryan Gosling. Nebýt tedy trapných scén s Michelle Monaghan a Jamesem Marsdenem, tak dám bez váhání pět hvězd. Co tomuhle filmu nemůžu upřít je spotřeba kapesníků. Pláču nad tím, jak to pokazili :)