hellstruck

I sérioví vrazi jsou někoho sousedé... Že by se nám po To a Stranger things spustila vlna nostalgické mánie? Budeme teď vídat náctileté co řeší záhady s vysílačkou v ruce daleko častěji? Já jsem pro. Ale bohužel, ne vždycky takhle kombinace stoprocentně vyjde. Osmdesátky jsem z toho tak úplně necítila (asi jsem zhýčkaná právě ST, kdy na vás dané období dýchne na každém kroku) a atmosféra sílila až na konci. Přitom stačily jen trochu promyšlenější linie (trochu mi připadalo, že vím, co se dál stane a hlavně to kluci měli docela na stříbrnym podnose) a PŘEDEVŠÍM charismatičtější záporák. Podle mě je to u tohoto žánru stěžejní. A tady hrál sériového vraha vcelku nudnej, sympatickej chlap, co je spíš pro smích, než že bych z něj měla mít strach. Škoda.

Waaau. Pesimistický obraz naší společnosti s kulervoucí atmosférou, díky které nejen, že vydržíte dlouhé nemluvné scény, ale dokonce vám při nich naskočí husina a budete si je užívat. Depresivní, ale zcela pohlcující mizérie. Seriál působí hodně realisticky,přestože já jsem ke skutečnosti, že by k něčemu takovému mohlo dojít, poněkud skeptická :) - jak se zdá, oproti zdejším uživatelům. Co mi však vadí je, že na ksichty hlavní hrdinky jsem si ani po deseti epizodách nedokázala zvyknout; jak už tu někdo psal, Elisabeth Moss je taková divná, nezajímavá žába. Myslím, že kdyby v ocenění Zlatá malina měly svoji kategorii i úšklebky a grimasy, zaručeně by vyhrála. Přitom když se zrovna křečovitě neksichtí, tak jí to utrpení i "apatii", jak tu již někdo zmínil v komentářích, naprosto žerete.

Někde jsem zahlédla, jak se jedná o strhující drama. Ten, kdo použil tohle slovíčko, by si jej měl urychleně vyhledat ve slovníku anebo se na ten film OPRAVDU podívat. Ale nebudu zase tak tvrdá, jen jsem měla pocit, že se tam toho stalo poměrně hodně za krátkou dobu, ale přitom vlastně ne (Lehký paradox, ale kdo viděl, zřejmě pochopí). Všechno se semele rychle, k tragédii dojde snad v prvních patnácti minutách, ale pak tam hrdinové akorát vedou nezáživné konverzace (díky kterým je vám ale jasný, že se spolu vyspí), Winslet heká nebo šmíruje, zatímco Idris Elba si krade scény pro sebe. Ten chlap má neuvěřitelné charisma, ale u Kate mi připadá, že o něj tak trochu přišla společně s rudými vlasy (#pročchtějbejtvšechnytuctovýblondýny). A to už je nějaký ten pátek. :( Až ke konci se filmu konečně podařilo vyvolat ve mě nějaké emoce a dovedl mě k takovým "lepším" třem hvězdám.

Osmdesátkový trvalý, džísky (♥) a ofinky ve fantasy hábitu. Jů, super, že někoho napadlo strašit nás příšerami a do toho pouštět The Clash nebo Duran Duran. Stranger things je stylová záležitost, o tom žádná. Ale dokonalý seriál to opravdu není. Spíš než horor to na mě chvílemi působí jako pohádka, nad kterou se nevyplatí přemýšlet. Ale na hnidopicha si hraju nerada, navíc je to tak originální, že mě to vtáhlo během chvilečky. Zpočátku jsem se neubránila pocitu, že se jedná o seriálové To. Podobně jako ve filmovém trháku, i tady je důležitější atmosféra a protagonisté, než monstra pod postelí. Dětským hercům opravdu palec nahoru, hlavně Eleven boduje. Kdo mě tak "trochu" sere, je dokonalá slečinka Nancy, který to hraní na drsnou prostě nevěříte. Nikdy. Občas si říkám, jestli si nemůže jít třeba... škrobit límeček a odtáhnnout i s Jonathanem do prdele, protože jejich linka "jsme jenom kamarádi" je asi jediné OPRAVDU neoriginální, nezáživné a nezajímavé klišé. Steve ať se s tužidlem a lakem na vlasy snaží kvůli někomu, kdo za to aspoň trochu stojí. No a Winona Ryder mi jen po letech potvrdila, že přehrává. Ale nijak zvlášť protivná není, takže odpuštěno. Shrnuto v kostce, výtky by byly, ale koho to zajímá, vždyť tohle je seriál, který mě po dlouhé době přiměl strávit celé dny volna v posteli.

Jako mysteriózní thriller dobrý, ale hororem bych to opravdu nenazývala... Říká mimochodem někdo, kdo na podobné filmy nekouká, protože je srab. A já se obvykle nerada bojím. Obrovský hype okolo filmu mne ale neponechal chladnou a tak jsem tomu dala šanci. Je to vlastně zvláštní, protože mne klauni opravdu děsí, ale tady jsem se nebála ani jednou! Nicméně mne zaujal příběh a dětští herci.

SPOILER Love is everything. Everything. No jo, ale ani s láskou se to nesmí přehánět, jinak se stane, že třeba svoji drahou polovičku - nebo jako v tomto případě dceru - zavřete doma a namluvíte jí, že je nemocná a když udělá krok ze dveří, zemře. KONEC SPOILERU Je to sentimentální záležitost pro chvíle, kdy se chcete roztéct a věřit v lásku na první pohled. Alespoň tu filmovou. Přesto bych v tomto případě nepoužila slovo klišé - Everything, everything je stejně tak divný film, jako jeho název. Zápletka se na první pohled tváří trochu ohraně, ale na konci vám vezme dech. Teda, skoro. Závěrečné vyvrcholení sice překvapí, ale nedostane se vám pod kůži. Jako příběh samotný. Celou dobu koukáte a s hrdinkou sympatizujete, přejete jí to, ale tak nějak u toho přemýšlíte, co si dáte k obědu nebo si sem tam zabrouzdáte na instagramu, abyste čekli, co nového. Problém u Everything, everything je ten, že nechytne za srdce. Chybí tam emoce, chybí tam vzrušení. Jednoduše řečeno se z toho nepoděláte. Ale kouká se na to hezky. :) (A palec nahoru za netuctovou hlavní hrdinku, která konečně není ztělesněním klišé - tedy, nemá bílou pleť a rovné hnědé nebo blond vlasy).

4* v podstatě jen za to, že mi KONEČNĚ po tolika letech dopřáli happy end Willa a Elizabeth. Juhuuu!

Nedokázala jsem pochopit, že na tak aktuální a zajímavé téma se nenatočil ještě žádný pořádný film. Když jsem konečně natrefila na To the bone s mými oblíbenci Lily a Keanu Reevesem, měla jsem v plánech na večer jasno. Upřímně bych řekla, že z takového tématu se dalo vyždímat daleko víc. Žádné informace o počátku nemoci, žádná sonda do Elleniny duše. Jaká je její motivace, spouštěč, proč vlastně...? Dovedu si představit, že neinformovaný divák si musel říkat, že anorektičky jsou vlastně znuděný krávy, co se na sebe z trucu a nudy rozhodly upozornit. O téhle chorobě mám ale leccos načteno, nehledě na to, že se považuji za dosti empatického člověka - tudíž jsem nic takového nezaznamenala. (Maximálně mi párkrát proběhlo hlavou: Tak už žer! :D) Přesto je těžké sympatizovat s někým, o němž moc nevíte. Lily Collins je každopádně úžasná a já jí tleskám, už protože ona sama anorexii překonala a ještě si troufla dobrovolně hubnout, aby svoje zkušesti promítla do role. Kdo mě tam nicméně vyloženě sral, byl Lilyin protějšek. Né né né. K tak nádhernému stvoření dát tohohle excentrickýho (ehem ehem buzíka) podivína, to je skoro hřích! Ale i tak moc děkuji pánům tvůrcům, že se alespoň pokusili. Pustila bych to každý náctiletý, včetně těm, co si myslí, že "Ana je cool".

Komedie co se přiživuje na nechutném trendu, kterým je bohužel nevěra. Určitě pobaví někoho, kdo si ji potřebuje obhájit, já jsem ale člověk, kterému se dělá nevolno jen slyší ono slovo, takže u mě Muži v naději nezabodovali. Zachraňuje to pár celkem záživných momentů a to je tak všechno.

Ruku na srdce, téměř identická příběhová struktura co u Arrow, s tím rozdílem, že u Flashe to funguje. A to z prostých důvodů - hlavní hrdina se nebere tak smrtelně vážně, nehází rádoby "drsné" pohledy do kamery a umí být i zábavný. Kontrast mezi nimi naprosto dokonale vykreslily díly s hostujícím Arrowem, kdy "Samozvanec" působil jako arogantní a nudný snob. Tím Barry Allen opravdu není. Koná se zde i méně srdcebolných rozhovorů a záporáci nejsou žádní nezáživní bankéři. Třikrát hurá, pro mě, komiksového hatera, konečně dlouhodobě koukatelná komiksová záležitost.