mrtvej pes

Holky, povedla se mi srnka.

Titulky by byly lepší, dabing toho hodně pohřbil - a ke konci zbytečné slzavé údolí. Jinak jsem se upřímně bavila.

Nepamatuju si, kdy jsem se naposled u historického a korejského dramatu takhle bavila. Zhlédla jsem seriál během dvou dní. A to jsem pokradmo psala i bakalářku. Ani jeden díl mi nepřišel výrazně slabý; pravda, že těch výrazně pádných taky až tolik nebylo, protože kvalita se konstantně držela. Děj se pohybuje na lehčí notě, jde hodně o diplomacii a trochu o humor. Machinace tu jsou - ale naštěstí se nijak přehnaně netrpí, neumírá a není to překombinované. To zase neznamená, že by se nebojovalo a netekla krev, nebo že by nakonec o nic nešlo. Ono jde totiž nejen o trůn. Můžu si jen povzdechnout, kdy zas takhle komplexní postavy objevím, abych si oblíbila opravdu všechny. Každá hwarangská květinka měla svůj příběh, svou motivaci. Vztahy mezi hrdiny (a hrdinkami!) byly velmi vrstvené. Odpovídaly tomu i výkony herců. Příjemně mě překvapili mnozí kpop idolové. (V!) Ještě lepší pak byly obě herečky - a královna, uznávám, taky. Za sebe dávám plný počet, a to jsem se prve bála, že mě dvacet dílů ubije. Klidně bych jich ještě jednou tolik zvládla.

Co je na seriálu nejvíce nerealistické? Jak paní Anna sedí v autě za jízdy.

První polovina obstála o něco lépe než druhá. Začnu zápory. Zhruba od devátého do čtrnáctého dílu děj zpomalí, aniž by zhoustnul. Seriál tím na chvíli ztratí ten spád, sladkost a originalitu, pro kterou jsem si ho zpočátku oblíbila. Poslední dva díly naštěstí opět stoupnou na kvalitě a nechají diváka se pousmát. Pozitiv je tu pak určitě víc. Začátek je pecka. Humor, ať situační, konverzační nebo zvukový, mi sednul hned. Obě postavy jsem si zamilovala už v první minutě. Kdykoliv se ti dva sešli na scéně, nešlo odtrhnout oči; málokdy se stane, že mají mezi sebou dva herci tolik chemie, když mluví i mlčí. Rozdíl čtrnácti (a mezi herci devatenácti) let tu vůbec nehrál roli - nepřišlo mi ani jednou, že by on by byl moc cucák a ona "stará". (V jednom z prvních dílů je asi nejlepší a nejautentičtější milostná scéna, kterou jsem kdy v korejském seriálu viděla. To samé můžu říct o všech polibcích.) Dál bych ráda vyzdvihla vedlejší postavy a jejich vývoj. Začnou jako vystřihovánka - myslíte si, že přesně víte, co z nich vyleze, a ono vás to převeze a nakonec na sebe vezmou úplně jiný tvar. Po dlouhé době je mi zkrátka po dokoukání dobře.

Bída plná psychopatů. Sobectví některých postav bylo pak přesmažené i na Koreu a korejské archetypy. To samé platí o herectví. Jestli mi Go-eun přišla v Goblinovi rozkošná, tady byla ještě jalová; jestli jsem si myslela, že Seong-kyeong přehrávala v Kim Bok Joo, musím jí to zpětně odpárat. :) Obě herečky bych ale ještě ráda někde viděla. Vedlejší postavy jako Baek In Ho, Bo Ra, "Lokaj" nebo "Arašíd" mě oslovily asi nejvíc, což nakonec nestačí. Dávám průměr, protože jsem se od začátku do seriálu neinvestovala natolik, aby mě mrzelo, že nesplnil očekávání.

Úžasný hoven.

O čem to celé je? O záporačce... Ostatní jako by nebyli a neměli tak důležité poslání. Do půlky tedy postavy rostou; pak se zaseknou a zhruba do konce se seriál točí kolem záporačky s psím obličejem a perfektně natočenými vlasy (kdy to stíhala?), která se jakoby psychicky rozpadá a která si začne uvědomovat, že něco udělala špatně, teprve když se jí to začne její vinou vracet. V jejích "remorse flashbecích" je toho tolik, že to vydá na celý srdceryvný song - a ještě se tam vešlo jen to nejdůležitější. Ale jistě si zaslouží odpuštění! Ode mě leda jednu od cesty. Natož pak aby si zasloužila narutoidní proslovy, kterými ji každý donekončna omlouval a bránil. Nemůžu nesrovnávat s Kim Bok Joo, kde se sportu a hlavně životu sportovců vymezilo víc prostoru; kde hlavní hrdinka, hlavní záporačka a i dva flowerboyové mají tolik charakteru a opravdovosti, že by je mohli vyvážet; kde ze scén nesmrdí scénářová faleš. Jako anime by to ještě uspělo. Takhle? Upskirty, černobílost - a tou špatnou angličtinou vyslovený odkaz na Osvícení už jim vůbec neodpustím. Desátý díl a začátek jedenáctého jsem prakticky jen přetáčela, dvanáctý jsem nevnímala vůbec. Dvě za to, že Ji Soo je koukatelný a měl zajímavou dějovou linku.

Po prvním díle je premisa jasná, takže už nic nepřekvapí a nic nepolechtá po páteři. Spíš se jeden pobaví, když blíž pozná postavy - duchy počítaje. Nejde si je neoblíbit. A stává se málo, aby mi sednul celý ústřední trojúhelník, v tom tedy seriál uspěl na jedničku. Po pravdě bych radši, kdyby byl děj svázanější, než aby se snažil dojímat roztahanými, sentimentálními subploty. Ne všechny se navíc úplně vyřeší, protože lidé jsou nepoučitelní. Jinak tu ještě máme spoustu záběrů "ruky svírajících se v pěst", stereotyp ohledně dvou důležitých postav (bílé/černé šaty), ztrátu paměti, boháče a chudinku, krasavce a "ošklivku"... Hodnocení už zase jednou zradilo. :) Je to ale kvalitně natočené a herci hodně utáhli. Kromě dvou postav mají všechny rozměr, nejsou bezchybné, nejsou bez srdce. Poslední díl pak ohodnocení pozvedl.

Zase jednou proti sobě stojí srdečný sok a zhýčkaný kok, přičemž kok získá dívku darcyovským vyznáním.