GrungeChild

Z počátku ohromné nadšení z prakticky poučného snímku, který na rozdíl od té běžné rádoby - osvětové americko - protiamerické agitky konečně poradí běžnému člověku, jak nemarnit svůj čas dvanáctkami u pásu montováním šroubků či pocením se nad lapťopem v útulném kancelářském kotci pod taktovkou kdejakého kravaťáckého idiota, a konečně si také dopřát trochu toho života. Bedlivě hltajíc každou radu, vybaven propiskou a notesem, už jsem se skoro viděl, jak sháním brigádníky na přepočítávání komínů dolarových bankovek, když v tom se v tvářích úspěšných protagonistů začaly nenápadně lesknout první hořké slzy politování nad svým životem, a dokument samotný, upustivší od užitečných rad, začal vyprávět o tom, jak je svět špatný, jak jsou drogy, společnost a právní systém fuj (ale s drogami je prý alespoň sranda), a došlo to až k upřímnému vyznání feťáckých bossů, že teď už jsou "klín" a naprosto šťastní se svou profesí elektrikáře za deset dolarů na hodinu, které znělo velmi, velmi upřímně. Tak jako tak, i přes znatelný twist z recese na klasickou osvětu, byla celkem zábava to sledovat, a i když se podle dokumentu asi nenaučíte vydělávat sto táců denně, už pro těch pár rad od fifty-centa za zhlédnutí rozhodně stojí! 4*

Je mi vskutku záhadou, proč mě to tak bavilo. Sotva gramotná modelka, mluvící přesně tím stylem, jako když ve scénkách z SNL parodují reklamy na náušnice, ošklivý knírkatý pedro s dokonalým detektivním instinktem, který mu vždycky řekne, kam přesně šáhnout a kterou záložku vylovit, a spousta, spousta těžko uvěřitelných událostí, které všichni přecházejí s ledovým klidem, jelikož si zřejmě sami uvědomují, že herecky z toho víc nedostanou (to se ovšem cení). Ale to samotné podání je velmi chytlavé, až se člověk přistihne, že touží po tom dozvědět se, kam se ta celá prapodivná freak show potáhne. A potáhne se až do takového finále, ve které jsem od začátku doufal, ale rozhodně ho neočekával. 4*

Extrémně nesympatická rodina tupých američanů zápolí se skupinkou sympaticky zamaskovaných, ovšem bohužel stejně tupých vetřelců, a nabalí na sebe postupně tolik nesmyslných klišé, že je problém to úspěšně dokoukat až do ucamraného finálne. Klasickému instantnímu přípravku na tvoření Hollywoodkého thrilleru nechybí veškerá neodmyslitelná Ečka a konzervanty, aby u toho divák nechcípl nudou a nevyžadoval na kase vrátit vstupné, ovšem i přes přidanou hodnotu v podobě poměrně zajímavé deptavé sociální myšlenky stylu Battle Royale zůstává faktem, že se to víceméně nedá žrát. Jak již bylo řečeno, potenciál zůstal zcela nevyužit, a já se jdu najíst jinam. 2*

Boha jeho... herec a režisér, který neumí hrát ani režírovat, a kameraman, který neudrží mobil na správném místě... chudák Kapr.

Chápu to dobře, že si ten člověk vytvoří vlastní profil tvůrce, napíše si srdceryvný životopis z pohledu "třetí" osoby, hodí sem kdejaký nedomrdlý pokus o vlastní cestu za slávou (jak jinak než v hlavní roli), napálí tomu společně s celou svou rozvětvenou rodinou plnou nálož a ještě se příležitostně okomentuje zdravou kritikou, jak to bylo super a jak se mu to moc povedlo? Co mi to jen připomíná?! Spooons!!

Když nemám prachy ani nápady, tak do toho prostě nejdu. Nevadí mi koukat na srbského Borata ("Jak še miaš?!") a partu podobně ošklivých zjevů z malebného Balkánského státu, kde jsou lidé daleko otrkanější, a fotbálek s čerstvě uřízlou hlavou nebo koňská felace patří mezi zdejší oblíbené kratochvíle všedního dne. Ovšem když je film (odvážím se to tak nazvat) laciný po všech stránkách, skáče od jednoho k druhému, ani jedinou zvrhlost nenechá pořádně odeznít, a trumfuje to všechno extra lacinými triky, které by možná vyhrály srbského Oskara za vizuální efekty, ale obyvatele západnějších končin spíše pobaví (v tom lepším případě), pak to ani pohled do tajů lokální kultury nezachrání, a klečet v depresích nad záchodovou mísou prostě diváka nedonutí, i když se o to snaží sebevíc. Pokud vás mermomocí láká jugoslávské národní dědictví, Miloš a jeho banda je rozhodně lepší návnada pro rodinnou dovolenou po Beogradsku. 1*

Každý, kdo se těšil na další porci roztřesené zvrácené kreativity, která se nebojí ukázat "na vlastní oči" to, co na vlastní oči rozhodně vidět nechcete, musí být opět nadšen! Vydatná nálož duchařiny, bez jindy neodmyslitelného utahaného srdceryvného prologu, Cycling Dead, nezvykle z pohledu skutečných hlavních aktérů (konečně si to někdo uvědomil!), dále nějaké cosi, co se nebudu pokoušet ani popsat, ale rozhodně jsem na to zíral s pocitem blahodárného osvícení a příjemného tepla kolem rozkroku, až po závěrečnou pasáž, která je mou jedinou výtkou. Sledovat ji škvírou mezi chlupatýma ušima zakrslého smetáka nejspíš nebyla ta nejšťastnější volba, jak prezentovat záhadu dlouhánů v zelených gumových kostýmech a partu sexuchtivých děcek. Krom slabšího závěru se rozhodně vyplatí starý VHS kazeťák prozatím nevyhazovat, 4*

Úchvatně prostoduchá story natočená tak brilantně, že se od toho člověk prostě nemůže odlepit. Každý záběr, každý odstín a každý pocit jde dokonale ruku v ruce s tím následujícím, takže si uvědomíte až teprve po hodině a půl, že se tam vlastně skoro nic nedělo. Stokerovi po asijsku se snaží uchvátit perfektními detaily tak moc, že už bych se na to znova podívat snad ani nechtěl. Ovšem na andělskou tvářičku se znamínkem krásy, a rozevlátou sukýnku, co k ní patří, se hledí rozhodně hezky, na poprvé tedy jednoznačně neublíží. Příjemné souznění k sobotní podvečerní depresi, lepší 3*

Zatraceně realistické zpracování, založené na zaručeně pravdivých událostech (když je tam datum, tak to prostě musí být pravda!), ze kterých se nakonec vyklubala nablblá fiktivní story poslepovaná ze sedmi různých případů, a intenzivní zpracování "na vlastní kůži", které donutí znuděně přeskakovat pomalu plynoucí minuty, plné nazoomovaných čtrnáctiletých beďarů, i ty nejzarytější ortodoxní hororové fandy. Ne, ani těch opěvovaných závěrečných dvacet minut nestálo za vidění. Nepovedená a špatně natočená amatéřina, která si opět dělá promo "based on true story" zaklínadlem. 1*

Hm, tak vám nevím. Musím se přiznat, že mě to celkem bavilo, ale skutečně netuším proč. Opravdu bych nečekal, že se přistihnu při obhajobě tohoto prapodivného dílka, zvlášť po té záplavě někdy až komicky špatných hereckých výkonů, režisérských nápadů, kterým se nedá říct jinak, než debilní, a všudypřítomným závojem klišé, který za sebou táhne Robova ospalá družka jako umolousaný hadr, ale tak nějak si nemůžu pomoct. Myslím, že jeden z hlavních účelů snímku, tedy ukázat, že Sheri je i ve svých letech stále celkem použitelná prdelka, film splnil, a i když by se mu dalo vytknout snad prakticky všechno, co obsahuje, i to, na co si nejspíš hraje, ale (naštěstí) neobsahuje, přesto mě sledování Lords of Salem bolelo kupodivu daleko míň, než projekce spousty jiných „rádoby art hororů“, jejichž hodnocení se bohužel pohybuje v úplně odlišných číslech. Snesitelné 3*