GrungeChild

Dobře zahraná i natočená a absolutně nevtipná romantická komedie, plná ne vždy povedených lepkavých srdcervoucích scén a velmi ošklivé hudby z audiokazet. Výborná role outsidera Logana, uvěřitelný „teplý kamarád“ Ezra (i když na můj vkus ohromně otravný), ovšem méně pak uvěřitelná a rozpačitá Emma Watson, s roztomile ohyzdným účesem „na kluka“. Celé to drží v klasické a velmi nápadně předvídatelné romanticko-dramaticky-komediální křivce (špatný/dobrý/špatný/dobrý...), a občas to moc tlačí na pilu, snažíc se dojmout, kde to jen jde. Ke konci jsem měl chuť ty táhlé a nic neříkající monology, plné jakýchsi životních mouder a poznání, čtené takovým tím "zaručeně dojímacím" stylem přeskočit, takže co se týče mě, znovu už si to rozhodně nedám. Celkem příjemná nahořklá odreagovačka, nic víc... 3*

Mrzí mě, že se k takhle šťavnatým snímkům dostávám až poměrně pozdě, ale o to větší překvapení to pak je. Danverský ústav tomu dodává neskutečný šmrnc (ale i přesto jsem rád, že ho nakonec sundali), postarším páprdům to bezvýhradně věřím, a ten zrzek z kriminálky k mému podivu opravdu umí na kameru předvést i něco jiného, než to absolutně nejdrsnější sundávání slunečních brýlí (tedy, hned po Chucku Norrisovi, samozřejmě). Perfektní atmosféra s dobrými nápady, kterou občas narušuje jen ta všudypřítomná lacinost, a nepříjemně vlezlý pocit, že vám někdo šeptá do ucha. Také velké plus za poměrně otevřenou interpretaci, rád pak v diskuzích sleduji hádky přechytřelých blbečků (což samozřejmě není myšleno na csfd! .) Pro mě silné 4 a půl.

Podivuhodný případ, tento Fincherův sentimentální kousek. Ač je to umělotinou nasáklý vykonstruovaný hollywoodský prefabrikát s přestárlým Forrestem a babčou z Titanicu, přesto jsem byl jako správná cílovka nekompromisně dojat, a myšlenky o (ne)smyslu života mou „přestárlou“ bujnou kšticí prolétávaly ještě nějakou tu chvíli. Je celkem s podivem, že ač Brad Pitt není zrovna můj oblíbený herecký „Pitt“, celkem se na něj v průběhu věků dalo koukat. Nicméně, něčemu tak prvoplánovému se prostě plný počet napálit nedá, i když jsem na to měl z počátku chuť. 4*

Ach jo, taková škoda! Už jsem začal s chutí vstřebávat atmosféru Boardwalk Empire, podpořenou vyjmečně povedeným hereckým koncertem v čele s dirigentem Tomem Hardym, který mi definitivně potvrzuje jeho zařazení v mé pomyslné herecké první lajně. Tento film má prostě všechno – pro poctivou ránu si nejde daleko, dostatečně viskózní plivance nebývalého objemu, důkladně zarostlé tváře, se kterými by ani šmirgl nechtěl nic mít, a o špíně na léty obnošených kloboucích nemá smysl pochybovat! Jak říkám, maximální pětihvězdičkový zážitek, ovšem bohužel pouze v případě, že se vám z nějakého důvodu podaří film zarazit před nevyhnutelným „boss fightem“ a (POZOR, NEČEKANÝ SPOILER!!) naprosto zbytečným americkým happyendem s kupou dítek okolo, nesoucím se v duchu „Pokud nechcípli, tak tam hnijou spokojeně dodnes.“ Ten, společně s učebnicovým padouchem, který by mohl v příručce „Jak zahrát zlouna“ figurovat ne na první straně, ale rovnou na přebalu, považuji za naprosto zbytečné zneuctění jinak naprosto perfektního filmu. Jaká škoda. Už jsem pochopil, co se mi na výše zmiňované mafiánské sérii tolik líbí – mimo jiné to, že ne každá role musí být nutně rozdělena na dobrou a zlou. A ne každý komerční počin musí skončit jak nablblá pohádka, odporný to americký zlozvyk... bohužel, nakonec pouze 4*

Pár cenných (!) rad před začátkem sledování tohoto rozkošného snímku: Za prvé, nastavte rychlost přehrávání na dvojnásobek, občas lépe trojnásobek klasické přehrávací rychlosti. Ušetříte spoustu času, který byste mohli strávit daleko užitečněji, a film půjde sice ve stále dost pomalém, ale zato už poměrně přijatelném tempu. Jinak hrozí velké riziko, že se vám začnou klížit oči už před první pravidelnou lekačkou, které přicházejí zhruba po 15 minutách. Za druhé, postavte si obrazovku na něco velmi nestálého, například na právě uvařené ovocné želé. Je velká šance, že se třesot televize (monitoru) pravidelně sesynchronizuje s neustálým extrémním třesotem kamery ve filmu, a tím pádem dostanete relativně klidný obraz, čímž se vyhnete trvalým následkům šilhání, či vyvolání mořské nemoci. A na závěr poslední, ale neméně důležité doporučení, rozhodně se nepokoušejte přemýšlet na důvody chování kohokoli a čehokoli ve filmu. To je něco, s čím se u tohoto snímku jednoduše nepočítalo. Po těchto opatřeních už vás ale čeká bezchybná a strhující podívaná. Všudypřítomný utlumený šepot kombinovaný s mohutným přebuzením zvuku při lekačkách vás nejenže spolehlivě vyděsí, ale ještě vám pomocí reproduktorů opráší starou obývací stěnu, která zná mokrou handru jen z vyprávění předků. Romantická složka dojme až k slzám, Arwen se úzkost úžasně zračí v hlubokých nevinných očích (zřejmě za to může ten urozený původ), a samotný fakt, že je to podle skutečné události, což nezapomenou zmínit hned v úvodu (takže to musí být pravda!), ten k takto mohutnému zážitku neodmyslitelně patří, a dokonce ho vyzdvihuje ještě o pár levelů výš! No, co vám mám povídat... 1*

Tradiční námět v netradičním zpracování, toť letošní plamen naděje tohoto nevděčného žánru. Nádech americké konzumní komerce se z toho sice setřást nepodařilo, ovšem sexy „indie“ obleček, decentní make-up v podobě schopných herců a naprosto luxusní hudební mikádo Sinisterovi opravdu sluší! Těžké rozhodování mezi čtyřmi a pěti rudými penťáčky. Příjemný zážitek z kina jsem nechal pomalu odeznít, a s odstupem času musím uznat, že se bohužel zřejmě jedná spíše o milou a osvěžující jednohubku, která se asi brzy utopí v propadlišti dějin kinematografie. Mimo jiné taky kvůli pro mě otravným „zvukovým“ lekačkám, které patří k té lacinější formě, jak „vyděsit“ diváka, a tak nějak samy od sebe odrazují od opakované projekce. Ale na druhou stranu, když to neberete tak vážně, a raději se s chutí zasmějete, stejně jako dvě otravné kikiny v řadě za mnou při každém „napínavějším“ záběru, málokdy se podaří skloubit depresi s humorem v tak pěkném výsledku. Každopádně příznivcům nelze než doporučit. Inspirován úvodním záběrem filmu tedy přiděluji krásné 4 Bagulovy hvězdy, a DVD (Blu-ray) verzi doporučuji rozšířit o sestřih humorných domácích videí, které neměly chybu!

Pečlivý psychologicko/genderově/etnicky naprosto korektní výběr uchazečů o povolání na jakousi „must-have“ pozici, který spolu nádherně hraje, stejně jako ovoce v jogobelle, nám opět názorně přiblíží, že lidská nátura má s tou zvířecí v jistých situacích velmi mnoho společného (in your face, religion!). Nechci podotýkat, že je to předvídatelné, místy až příliš tupé a občas trochu trapné, jak moc křečovitě se všichni účinkující snaží držet svých předepsaných charakterů, aby bylo vidět, že to jsou opravdoví „herci“, a ne jen nějaký laciný komparz béčkového rádoby thrilleru. Proto raději pouze podotknu, že jsem se celkem dobře bavil. Za 3* a půl.

Většinu času jsem byl nucen sledovat odporného umaštěného žabožrouta, který se svou téměř perfektní francouzskou angličtinou cedí dokola těch pár slov, které umí alespoň přibližně vyslovit, a neustále zainteresovaně podává svůj načechraný příběh o tom, jak se přes svou úchylku ze stavění si hradů z videokazet ve sklepě dostal až k tomu street artu, ze kterého si nakonec udělal svoji „bič“. Byl jsem z toho místy rozladěn, místy znechucen, a místy přímo pobouřen. Ale pak jsem pochopil. Banksy je prostě genius, o tom to celé je! Úžasná porce inspirace, a já beru sprej, a jdu malovat Madonnu s pinďourem na zeď činžáku. Ať žije strítart!! 4*

Víte, co mají společného Iron Man, Hulk, Thor a Captain America? Vůbec nic. Ovšem, když se narvou do jednoho filmu, musí to být prostě trhák, u kterého se budou tlustí retardovaní pubescenti dusit popcornem a prskat blahem kolu. Co na to říct, měl jsem problém tuhle extrémní (ve všech směrech) peachovinu (omlouvám se za VERBALismus) dokoukat do konce. Možná, že jsem to nakonec vlastně ani neudělal, sám nevím. Zlatě za úsměvné komedie typu Expendables 2, tohle je pestrobarevný americký odpad!, po kterém blejete úžasnou duhu.

Další pitoreskní Burtonova pohádka nakonec dopadla dle očekávání. Z počátku působí vcelku příjemně, až jsem se dokázal vžít do prozářených očí malého dítěte (či adolescentní Burtonofilky), a celý klišé nabitý rozjezd docela plynule odsýpá bez zbytečných průtahů. Již z prvních minut je jasné, že všichni budou příšerně přehrávat (výjimečně ne pouze Helenka), ale plný očekávání, co se ještě všechno stihne udát, než přijde neodmyslitelný dojemný happy-end, jsem sledoval tu záplavu malebných barviček a tuny makeupu, pozvolna se rozpouštějícího žárem z okolních reflektorů. Bohužel, brzy mě infantilní herecké výlevy a občasné (povedené!) vtípky začaly nudit. Snažil jsem se být spravedlivý, a i přes svou nevraživost k americkým pohádkám brát všechno s nadhledem. Přece jen lepší, než aby ty děcka čuměli na „tvajlajt“, no ne?! (ovšem pár ostřejších scén, naznačujících mezi-kreaturní pohlavní styk, mě malinko zanechalo na pochybách, pro koho je opravdu snímek určen) Mé sebezapření bylo ale následně prolomeno, když úroveň debility přestala být únosnou, a Timovy vlhké masturbační sny narostly ke konci obřích rozměrů. Na závěr jsem byl přece jen rád, že ta šťastná třešnička přišla dřív, než jsem předpokládal. Škoda, Sleepy Hollow z toho prostě vytřískat nelze, i když se člověk snaží sebevíc. 2*