Freemind

Celý film je unavený, zpomalený a větrem ošlehaný jako jeho hlavní hrdina. Ze scénáře je skutečně cítit ruka Guillerma Arriagy, ale - skoky-neskoky - v podstatě jde o sympaticky přímočarý příběh. Peckinpahovsky syrové, lehce morbidní drama o tom, co se můžeme naučit během cesty do do Mexika s hnijící mrtvolou uvázanou u sedla.

Pozérská kokotina. Quo vadis, horrore?

Několikrát jsem se od srdce zasmál, párkrát mi skutečně přeběhl mráz po zádech, přesto jsem měl v některých okamžicích dojem, že Kubrick příliš tlačí na pilu, herci přehrávají a ocitají se na hranici trapnosti. Čtvrtou hvězdu tedy přidávám z úcty k ostatní tvorbě génia a proto, že si uvědomuju, jak zásadní vliv měl tenhle film na tehdejší kinematografii i společnost vůbec. Oblíbená hláška: "Gentlemen, you can't fight in here! This is the War Room!"

Sociální dno, špinavá voda hemžící se ploskolebci a panoptikum lidských typů prohánějících se v zrezivělých loďkách. Můžete se na to dívat jako na drama o dospívání nebo na trošku syrovou romanci, já jsem si vychutnal hlavně dokonalé zaklesnutí děje do prostředí arkansaských bažin, které je tak hluboké a propracované, že se ten příběh prostě nemohl odehrát nikde jinde. Ústřední dějová linka je sice trošku přitažená za vlasy a konec by si zasloužil míň cukru, ale to berte jen jako brblání filmového rozežrance - po vynikajícím "Take Shelter" Nichols opět ukázal, že umí komorní a nenápadná, ale přitom hezky řezavá dramata. Výborná práce.

A tak jsem se těšil ... Ladná kamera, tklivá hudba a dechberoucí krajinky bohužel nezachrání tu zbývající mizérii - šablonovitý děj a prachmizerné herecké výkony (včetně křečovité Evy Green, kterou si tímto musím škrtnout ze seznamu oblíbených hereček, fuck you very much). Naprosto zpackaná je psychologie prakticky všech postav, které bezdůvodně přepínají mezi extrémními póly jen proto, aby iniciovaly další nesmyslný zvrat. Po velmi slibném úvodu se tak film propadá do sentimentálního, iritujícího, nestravitelného rosolu. Ach jo.

Leoneho vykrádačka Tarantino-style - a dokonce ještě horší, protože "Gallowwalkers" je nejen hloupost, ale navíc hloupost, která se bere vážně. Pomačkat, zahodit.

Miluju filmy, které mě nejen pobaví, ale taky něco naučí. Filmy o vážné hudbě mám tedy strašně rád, takže jsem šel - povzbuzen vysokým hodnocením - téměř na jistotu. "Late Quartet" (rozkošně hravý, dvojsmyslný název) rozhodně není bezchybné dílko, ale víte co? Kašlu na podivnou psychologii postav, toporné zvraty a lacinou sentimentalitu. V závěru jsem se dojal jako už dlouho ne, a víc mě nezajímá. Krása. Klasická.

Jak mám Altmana rád, tak tohle jsem nikdy nezhltl. Jednou za několik let se k filmovému MASH-i vracím, pokaždé s nadějí, že teď už to snad půjde ... a ono prd. Vyloženě zbytečný film.

Extrémně nevyrovnaný počin. Dva poměrně soběstačné celky - stockholmský syndrom v Irsku a lehce almodovarovská londýnská romance - by mě bavily odděleně, jejich spojení ale nedopadlo moc dobře. Filmu by určitě slušelo, kdyby byl roztříštěn na několik povídek, mnohem lépe bych se smiřoval s výkyvy nálady a rytmu jednotlivých fragmentů. Takhle tady máme trochu akce, trochu srandy, trochu romantiky, trochu psychologie, sem tam pindík, sem tam krev. To vše v nemastném-neslaném obalu Jordanovy podprůměrné režie. Meh.

Hloupá, exaltovaná, hrozně napsaná a ještě hůř zrežírovaná, rozvláčná kravina. Tipuju, že poměrně vysoké hodnocení si tahle fraška udržuje jen díky hezkým držkám a faktoru sentimentu, protože ji Nova omílá už téměř dvacet let. Sečteno, podtrženo - v subjektivním žebříčku nejhorších upírských filmů řadím "Interview" hned za "Twilight". Tak.