Recenzie (298)
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/057/57806_3e8264.jpg)
Dekan Spanley (2008)
Bohužel, zase film, který toužil být velmi přemýšlivý, filozofující, bilancující, lyrický a nostalgický, jemně komický..., jenomže si k tomu vybral příliš vyspekulovanou zápletku. Já mám taky ráda pejsky (i když jsem kočkovitá), avšak tahle fabulační křeč na mě prostě nefungovala. A tu posedlost, s níž pánové (Peter O´Toole s neustále podivně vykulenýma očima) naslouchali nekonečnému vyprávění vikáře (Sama Neilla), tu jsem jim prostě nemohla uvěřit.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/525/159525200_f59afb.jpg)
The Eclipse (2009)
Film, který mi sedl právě proto, že si vlastně na typické horory nepotrpím. Takže to beru jako romantické psychologické drama, v němž několik hororových prvků má čistě symbolický smysl. Smrt blízkého člověka je vždy hororovým zážitkem a Ciaránu Hindsovi jsem jeho bolest věřila (stejně jako jsem věřila Aidanu Quinnovi jeho chlastajícího hemingwayovského macha). Závěr byl na můj vkus sice poněkud přeslazený, avšak to se v romantickém žánru musí tolerovat. - Doplnění po pozdějším (druhém) zhlédnutí: tentokrát jsem musela ocenit jak vynalézavou kameru, tak stylovou čistotu plus skvěle vybraný hudební doprovod, a tudíž jsem přidala jednu hvězdičku.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/166/645/166645801_dbc9a2.jpg)
Nebezpečná známost (2005)
Kdybych neviděla Posedlost (1981) Andrzeje Zulawského a kdybych neviděla Nájemníka (1976) Romana Polanského, shodou okolností oba snímky s Isabellou Adjani, kdybych tedy už dříve neviděla zmíněné dvě psychárny (další zde vypočítávat nebudu), snad by mě Nebezpečná známost zaujala více. Ale ouvej, já ty snímky viděla - takže jsem příliš, příliš, příliš brzy pochopila, o čem to celé je. A druhé ouvej (snad nevyrobím spoiler!): dvě milé sousedky nakonec samoúčelně trčí ven z fabule jako krajkové dámské podvazky z omšelých, sepraných bombarďáků. Takže přece jenom spoiler - jinými slovy: tyhle dvě figury sice rozjedou krásně příběh, avšak nakonec se ukáže, že v něm vlastně neměly co dělat. Psychárna nepsychárna, i symbolické postavy totiž musí fungovat v rámci (jakkoli zkreslené) skutečnosti. Každý blud má svůj reálný základ - a ty dvě slečny se v magorově hlavě vzaly odkud?
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/052/52992_9aa720.jpg)
Na safari za šťastím (2007)
Tak tomuhle říkám "lehkost bytí", navíc nositelná na lepém těle předsilikonové krásky. Bez ohledu na exotiku však pro mě nejzajímavější byly přece jenom výjevy z berlínské komuny. Skoro jako od Fassbindera.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/159/409/159409401_9a1d97.jpg)
Zneuctená (1931)
Josef von Sternberg se pomalu stává mým favoritem. A to pro skvělé filmařské oko - žádný jeho záběr není nudný, každý je promyšlený do detailu, každý je rafinovaně nasvícený. A také si čím dál víc cením von Stenberga pro jeho jedinečnou schopnost organicky spojovat groteskní s romantickým. Jeho filmy vnímám jako vysoce stylizovanou "hru", jež je záměrně, programově vzdálená jakékoli nudné realitě. Je to asi stejný rozdíl jako mezi extravagantními modely na předváděcím molu a běžnou konfekcí na ulicích. Marlene Dietrich nemůže obyčejný smrtelník potkat na ulici. Tu může potkat jedině na filmovém plátně.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/166/986/166986869_76380c.jpg)
Jamaica Inn (1939)
Bohužel, takhle to dopadne, když se zprzní výborná literární předloha. Promyšlený a psychologicky věrohodný romantický dobrodružný román byl zcela rozcupován, hlavní hrdinka odsunuta do role stafáže, pointa vyzrazena hned na začátku - a to vše, obávám se, jenom proto, aby se mohl blýsknout ve speciálně vytvořené hlavní roli tehdy nesmírně populární Charles Laughton. Neblýskl se a při pádu ze stožáru s sebou strhl do věčných hlubin i tento paskvil. Naštěstí Daphne du Maurier kvůli tomu na Hitchcocka nezanevřela, takže ho nechala po letech zfilmovat své Ptáky - sice opět předělané, avšak už mnohem citlivěji a v intencích autorčina poselství.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/161/457/161457473_00bd0d.jpg)
Večný návrat (1943)
Při novém zhlédnutí po dlouhých letech - snad právě proto, že milostný čtyřúhelník už znám - mě tentokrát plně zaujala tříčlenná rodinka žijící na hradě strýce Marka. Charaktery těch tří zrůd v čele s trpasličím sociopatem jsou psychologicky tak přesné, že bylo potěšením (pravda, poněkud masochistickým) je sledovat. Svým způsobem mi ten trojlístek zastínil i nordicky sošného Jeana Maraise a spol. Jestli se k filmu po čase ještě znovu vrátím, pak hlavně kvůli trpaslíkovi! A samozřejmě kvůli kvalitní filmařině s promyšleně komponovanými záběry.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/000/410/410652_844112.jpg)
Spalující vášeň - Příběh Margaret Mitchellové (1994) (TV film)
Snad jediná role, v niž mě Shannen Doherty zaujala. Snad proto, že tentokrát měla skutečně co hrát. Biografickou knihu Dcera jihu - Život Margarety Mitchellové (vyšla v češtině) od Dardena Asburyho Pyrona, jsem - přiznávám se - neměla sílu dočíst. Naštěstí namísto této úmorně suchopárné, školometsky pojaté knihy je divákům k dispozici Burning Passion - a to je natolik vyvedená filmová biografie, že jí v tomto případě dám docela ráda přednost před dostupnou literaturou.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/158/310/158310748_061c40.jpg)
Mata Hari (1931)
Dokonce ani krásné kostýmy tomuhle snímku nepomohly. A co se týče kostýmů, nechápu, proč musela mít Greta Garbo, snad s výjimkou jediné scény, stále na hlavě nějakou pokrývku, většinou připláclou čapku, který činila její obličej ještě kostnatější, nosatější a méně ženský. Ano, všechno špatně - špatný scénář, křečovité zápletky, statická kamera, nudná řemeslná rutina (pouze dva působivější filmařské nápady - jeden při "loupení" dokumentů)... Milostnému citu mezi na první pohled homosexuálním hošíkem Ramonem Novarrem a ledově asexuální (nikoli údajně lesbickou) Gretou Garbo snad nemůže divák věřit, i kdyby se snažil sebevíc "hrát s sebou". Ačkoli měl film normální metráž, zdál se mi nekonečný, nekonečně nudný. A melodramatické finále se zoufale tklivou hudbou, jeptiškami a hrou "na nemocnici" už překonalo i ty nejpřeslazenější břečky. Mata Hari měla možná smůlu, že jsem si těsně před ní (pro srovnání) dopřála tematicky totožnou, avšak filmařsky vynikající von Sternbergovu Dishonored s Marlene Dietrich. Prostě - nebe a dudy. A bohužel, po tomhle filmu jsem se jen utvrdila v názoru, že opěvované herectví božské Grety bylo pouze krátkodechou dobovou záležitostí. Ta dáma byla jako dobře nasvětlená panna z výkladu. Mimika žádná, když tak neadekvátní situaci (viz zář štěstí v očích milenky, jež blaženě kráčí na svou vlastní popravu), pohyby veskrze toporné... Estetický ideál postavy i tváře se dávno změnil - a tím pominulo i veškeré Gretino kouzlo, protože v ničem jiném ani netkvělo.
![plagát](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w80h113/files/images/film/posters/161/739/161739885_99a987.jpg)
Spojení (1989)
Jednu jedinou hvězdičku za Christophera Walkena, a to ještě za ty scény, kdy sebeironicky šaškuje. Jinak - skutečně velmi hloupý snímek s ještě hloupější "sci-fi" výpravou na způsob jakýchsi afro-asijských primitivních šamanů, sakra, jak se vůbec s takovouhle "technikou" můžou ti pidimužíci u nás producírovat, ke všemu "ovládat" bemocné lidské bytosti?! Až nápadně mi to připomnělo stejně stupidní, vlastně ještě stupidnější Čtvrtý druh. Jak vidno, podobně jako u upírů a vlkodlaků mají mimozemšťané vypracovanou svou kompletní mytologii, včetně toho, jak vypadají, co s lidmi dělají atd. A když se tohle směšné bájení začně ksichtit smrtelně vážně, je z toho vždycky jen trapný debakl. Stačilo. Mimochodem, zase jsem si vzpomněla na jeden zajímavý článek, v němž byly velmi logicky vysvětleny všechny ty případy "únosu lidí mimozemšťany" provázené různými nepříjemnými a ponižujícími "lékařskými" úkony ("rektální sonda"). A jak to bylo vysvětleno: vlastně jde o vytěsněný traumatický zážitek našeho vlastního porodu - ještě poloslepé novorozeně je vrženo do světla, hluku, vidí deformovaně (ta nestvůra s obrovskýma hmyzíma očima, jež se k němu sklání, je jeho matka!), dělají s ním hrozné věci - odstřihávají mu pupeční šňůru, myjí ho (včetně zadečku) atd. A když se pak v nějakém kritickém psychickém období (a třeba i při hypnóze) takové vytěsněné trauma prodere zpátky do vědomí, panečku, to je pak tóčo! Hned se takovému rozhozenému chudákovi rojí mimozemšťani po celé ložnici!