Hild

Dokonalost. Na tomto filmu nelze najít jedinou šmouhu. Dokonalý v detailech, dokonalý po formální i obsahové stránce. Piáno se mi zarylo hluboko pod kůži již úvodních záběrem, staví na výborném scénáři, nepotřebuje šokující zvraty, ale ukazuje, jak velká síla je právě v detailech, každý dotek, každý pohled vypráví příběh a těch krásných metafor, kterých tady je. Excelentní herecké výkony, malá Anna Paquin je fantastická, obě herečky si svého Oscara bez debat zasloužily. A má snad cenu zmiňovat nádhernou hudbu? Ústřední skladba je snad jedna z nejpůsobivějších filmových skladeb vůbec, ta člověka chladného nechat nemůže, já bych tuto skladbu mohla poslouchat pořád dokola. Prostě další krásný a silný filmový zážitek.

Rukopis tvůrce Gilmorových děvčat je tady vidět v každé minutě, ale vlastně seriál se ani nesnaží popřít to, že se skutečně chce stát novými Gilmorovými děvčaty, stejný typ dialogů, stejný typ humoru, stejná atmosféra, opět se zde najde pár postav, které jsou jak z jiného světa a dokonce i ta hudba je prakticky totožná. Někomu to možná poleze na nervy, ale mně tento typ seriálu docela chyběl a první epizoda byla velmi příjemná, mohl by to být skvělý oddechový seriál, samozřejmě cílová skupina je jasná - ženy a dívky. Hodnotit po první epizodě samozřejmě nemůžu, ale šanci tomu určitě dám, snad se kvalita ponese alespoň v duchu první epizody a nepůjde to dolů.

Na tento film jsem byla docela zvědavá, ale vlastně by mi nic neuteklo. Celé mi to přišlo jako sled docela nudných scén se špatnou kamerou a hlavně naprosto bez emocí. Není zde scéna, ve které bych objevila alespoň jednu jakoukoliv emoci. Film je úplně prázdný a to si myslím, že při tomto zajímavém příběhu, je docela umění. Jakoby to točil někdo bez špetky nadšení, bez nějaké vášně. O hereckých výkonech se taky nemá cenu zmiňovat. Prostě pokud tento film vynecháte, vůbec o nic nepřijdete.

Opravdu velké zklamání, které mě bude mrzet ještě hodně dlouho a jak to tak tady čtu, nejsem jediná. Přitom to tak dobře začalo, celá první hodina je naprosto skvělá, úžasná atmosféra, tolik skvělých témat, které šly tak dobře rozehrát, jenže co znamenala ta druhá polovina? Všechny ty zajímavé myšlenky, které tvůrci nakousli v první polovině, úplně zmizely a najednou vše přestalo dávat smysl. Film se přepnul do béčkového hororu s naprosto nepochopitelným chováním postav. A ten vrchol, ke kterému celý film směřoval? Jediné, co jsem si pak řekla, bylo: "To bylo vše?". Pro mě to teda vrchol určitě nebyl a cítila jsem se ochuzená jako už dlouho ne. Samozřejmě, technicky je to brilantní a někdo by mohl říct, že jde pořád jen o blockbuster, tak je potřeba vypnout mozek a vychutnat si film se skvělými efekty, výbornou hudbou a několika mrazivými momenty, jenže když tvůrci na začátku nakousnou věci jako samotnou podstatu života, víru a pak se na to úplně vykašlou, tak nemůžou chtít, aby divák přemýšlel jen půlku filmu. Tohle Ridleymu nevyšlo a odpouštět se mu bude jen těžko. Nejlepší na filmu je opět výborný Michael Fassbender.

Šílenost. Vizuální pojetí se mi vůbec nelíbilo, já vím, že originalita se cení a je mi jasné, že toto vizuální vyznění byl účel, ale tu umělost interiérů i exteriérů jsem nedokázala překousnout. I přesto jsem ale z počátku byla celkem překvapená, čekala jsem mnohem větší úlet, to, že se jedná v podstatě o blbost, si film moc dobře uvědomuje a tak se ani nesnaží o to, aby byl brán vážně, umí si udělat srandu sám ze sebe. První hodinu jsem si říkala, že tomu určitě ty 3* dám, nenudila jsem se, dokonce jsem se i párkrát pousmála, Julia Roberts byla docela fajn a Lily Collins správně roztomilá. Jenže zhruba druhou půlku tvůrci totálně zabili, ta opravdu hodně bolela.

Jeden z těch filmů, po kterém jsem nebyla schopna slova a nejradši bych se na chvíli někam zavřela. Téma je už samo o sobě strašně silné, ale za způsob zobrazení si Markus Schleinzer zaslouží velké uznání. Mráz mnou projížděl od začátku do konce, velká síla tkví v neviděném, divák ani nechce vidět, co se děje za zavřenými dveřmi, popadnout dech má problém stejně. Na psychiku velmi těžký snímek, po skončení mi příjemně rozhodně nebylo a i přesto, že počet dialogů během filmu by divák hravě spočítal během chvilky, tak toho film vlastně dokáže říct obrovské množství. Snímek, který z paměti jen tak nedostanu a který bych navrhovala promítat povinně. Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků za hodně dlouhou dobu.

Hodně záleží na přístupu diváka k filmu, co vlastně od filmu čeká, trailery totiž lehce lhaly. Pokud čekáte velké a hlavně dospělé fantasy, které se alespoň trochu bude snažit přiblížit k epičnosti Pána prstenů, patrně budete zklamaní. Scénář nepatří mezi to nejlepší, spousta zbytečně natahovaných pasáží, místy film působí, jako by měl tři hodiny. U trpaslíků jsem taky nezaznamenala významnější úlohu. Ve filmu mi pak nejvíce chyběl nějaký velkolepý moment, který by mě vyloženě zařezal do sedačky a nutil mě vyslovit slovo "wow", postrádá větší gradaci, závěrečná bitva skončí prakticky tak rychle, jak začala. Sněhurka a lovec je tak stále více pohádkou než dospělou fantasy a pokud divák k tomu i takto přistoupí, tak ho film může potěšit. Natočené je to pěkně, vizuální stránka je skvělá, efekty taky, nádherná hudba Jamese Newtona Howarda a parádní herecké obsazení. Charlize Theron si svou postavu užívá nejvíce, to Kristen Stewart mají ze všech zúčastněných scénáristé rádi patrně nejméně. Nezastírám mírné zklamání při odchodu z kina, ale jako pohádka to byla pěkná.

Po první sérii: Tak i já neodolala tomuto fenoménu, který mi byl ze všech stran doporučován a tak mám novou závislost. Přitom první dva díly jsem ještě tak ohromená jako většina tady nebyla. Jen jsem to brala jako vysoký televizní nadprůměr. Jenže postupně mě seriál pohlcoval víc a víc a poslední čtyři díly už jsem sledovala doslova se zatajeným dechem. Nečetla jsem knižní předlohu, takže pro mě všechny ty zvraty byly místy opravdu šokující. Také už jsem pochopila, že oblíbit si nějakou postavu nemá cenu, jelikož člověk nikdy neví, zda se dožije další epizody. Po technické stránce jde o něco na televizním poli zcela nevídaného, HBO znovu potvrdilo, že hravě strčí do kapsy jakoukoliv jinou televizní produkci. Postav je v seriálu opravdu hodně, každá má ale svůj důležitý prostor a vývoj, divák se vůbec neztrácí. Právě to prokreslení jednotlivých postav se mi hodně líbí, k tomu dopomáhají výborně napsané dialogy. A to úžasné herecké obsazení už je jen třešničkou na dortu. Nemůžu nezmínit Petera Dinklagea, který si každou scénu, ve které se objeví, krade pro sebe. A teď hurá do druhé série.

Do kina jsem šla proto, že jsem doufala v další hřejivý film Lasseho Hallströma a přesně to jsem také dostala. Můj oblíbený režisér nezklamal. Film, který se mi přesně trefil do noty, a ze sálu jsem odcházela s příjemným pocitem, jako už dlouho ze žádného filmu. Miluju Lasseho vizuál a schopnost navodit správnou atmosféru. Film přesně zapadá do dnešní doby. Celé téma se dá brát jako jakási metafora, je o naději, kterou by člověk neměl nikdy ztrácet a i v navenek vypadající malé a bezvýznamné věci, najít svou důležitost. Jelikož je to film Hallströma, tak samozřejmě nechybí ani romantika, to milostné oťukávaní a postupné sbližování dvou hlavních postav je velmi přirozené a takové milé. Ewan McGregor a Emily Blunt si mezi sebou vytvořili výbornou chemii. Velkou část filmu tvoří humor a musím říct, že jde přesně o můj typ humoru, neskutečně mi sedl, největší podíl na tom mají hlášky Ewana McGregora a samozřejmě bravurně zahraná postava Kristin Scott Thomas. Pokud máte rádi Lasseho Hallströma, nebo pokud toužíte po malém a upřímném snímku, který vás alespoň na chvíli odvede z reality, tak je film povinností.

Škoda toho promarněného potenciálu. Tento film postrádá jakoukoliv jiskru, něco čím by film dokázal diváka pohltit. Můj problém byl také Robert Pattinson. Nemůžu tady napsat, že by neuměl hrát, to rozhodně ne, vlastně ani nemůžu napsat, že by vyloženě tuto roli nezvládl, například v klidné poloze dokáže být i přesvědčivý, ale problém byl v těch emocionálnějších a vypjatějších momentech. Ty jeho křečovité výrazy mi hodně vadily a místy měl tendence přepínat do lehkého přehrávání. Hlavně to ale zatím pro mě není typ herce, ze kterého by vyzařovalo přirozené charisma a takový ten neodolatelný šarm, což je podle mě v této roli klíčové a tak roli velkého svůdníka jsem mu prostě neuvěřila. Všechny tři jeho herecké partnerky hrály o poznání lépe, zejména mě hodně zaujala Christina Ricci. Škoda, mohlo to být o dost lepší, potenciál tam vážně byl.