Hild

Naprostá paráda. Lepší gangsterku jsem neviděla už pěkně dlouho. Tento film má snad všechno, co by správná gangsterka měla mít. Skvělou atmosféru, zajímavé charaktery, brutalitu a nechybí ani pořádná přestřelka. Největší sílou filmu je výborný scénář a samozřejmě parádní herecké obsazení. Tom Hardy je můj oblíbenec už delší dobu a zde mi opět ukázal, proč mu tak fandím, škoda, že Gary Oldman dostal tak málo prostoru, ale i ten dokázal patřičně využít, jen ten Shia LaBeouf lehce ztrácí na své kolegy, ten jeho stále utrápený výraz mi nesedl, Jessica Chastain zase jistě potěší mužské oko. Neodpustím si jednu poznámku, jsem snad jediná, kdo stále nedokáže pochopit, jak to, že z Guye Pearce už dávno není velká Hollywoodská hvězda? Já si film náramně užila a návštěvu kina doporučuji.

Čekala jsem více a to mám tento druh artovek velmi ráda. Povrch filmu a celý ten nápad je skvělý, divák vlastně sleduje tři příběhy, které jsou však součásti jednoho, skládá se z několika vrstev a divák postupně odhaluje vrstvu po vrstvě. Řemeslně je vše v naprostém pořádku, režisérské duo má velký cit pro takovou vznešenost, moc příjemná hudba a dobré herecké obsazení. Je to dobře napsané, popis může znít komplikovaně, ale divák se nikdy ve filmu neztrácí, vše do sebe zapadá a dává smysl. Přesto mám z filmu pocit, že se snaží být něčím, čím ve skutečnosti není. V jednotlivých příbězích jsem nenašla nic ohromného, nic co by se mě nějakým způsobem dotklo, síla tohoto filmu možná neměla být ani tak v samostatných příbězích, jako spíše v celku, které tvoří, ale ona ani závěrečná pointa není z těch, u kterých byste si řekli "Wow", takže já si vlastně z filmu nic moc neodnesla. Ani emoce, ani něco, co by příliš dlouho zaměstnávalo mé myšlenky. The Words je film, který má něco do sebe, je to především způsob, jakým je vyprávěn, možná jsem jen nedokázala odhalit to pravé jádro, třeba příště.

Film, který až příliš spoléhá na závěrečný efekt. Více jak první polovina filmu není nikterak výjimečná, klasické romantické drama pro mladé, které jsme viděli už stokrát. Pořád dokola ta samá klišé, naštěstí si film dokázal udržet mou pozornost, měla jsem jasno v tom, že o výsledném dojmu rozhodne až závěrečná pasáž, věděla jsem, že něco přijde, čekala jsem však něco mnohem více šokujícího a ne, že se film promění v takové druhé "A Walk to Remember", to samozřejmě není úplně výtka, rozdíl je ten, že zde všechny emocionální pasáže nepůsobí ani trochu věrohodně a jsou děsně umělé, Elisabeth Harnois navíc ty emocionálnější momenty neuhrála. Docela zklamání.

Jeden z nejhorších filmů Tima Burtona, jaký jsem viděla. Na to, že je film natočen podle sitcomu, zde humor prakticky žádný není a vážná rovina taky příliš nefunguje, celý film je strašně jednoduchý a nezáživný, což je hrozná škoda, protože tam byl velký potenciál. Dialogy úplně o ničem a skvělé herecké obsazení to nezachránilo. První půlhodina byla ale docela v pohodě (pořád je to Burton, na jehož vizuál se hezky dívá), jenže s přibývajícími minutami se film stával méně a méně snesitelnějším a o závěrečné čtvrthodině raději ani nemluvím.

Na tomto filmu mě zaujala více jeho forma, než jeho obsah, na jednu stranu jsem filmem fascinovaná, ale na druhou jsem se stále nemohla do filmu úplně položit. Hodně se zde střídají nálady, chvíli se divák směje a vzápětí utírá slzy. I několik dnů po zhlédnutí nemůžu film úplně vyhnat z hlavy, rozhodně na tom něco je a každý si z filmu může něco odnést. Velká poklona především za scénu v bouřce, při které mi stály všechny chlupy na těle. Už jen díky této scény si budu muset vyhledat další filmy režiséra Kusturica.

Po vizuální stránce jde o něco neskutečně podmanivého. Byla jsem omámena hned první scénou a omámena jsem zůstala i během závěrečných titulků. Náročný snímek, který vám bude chvílemi připadat jako naprostá šílenost, jenže ten film vás zkrátka pohltí a nepustí. Každý dialog jsem doslova hltala a chtěla odhalit pointu filmu, na závěrečnou pasáž na mostě se jen tak nezapomíná. Jak tady čtu, hodně lidí to srovnává s Lynchem, ale Hranice života je mnohem přístupnější film pro diváka než takový Mulholland Drive, který jsem dodnes vůbec nepochopila. Hranice života má alespoň nějaké rozuzlení a čím víc divák nad filmem přemýšlí, tím víc mu jednotlivé části do sebe zapadnou a začnou tvořit ucelený celek, i když na plné pochopení některých scén a jejich význam to bude chtít minimálně ještě jedno zhlédnutí, tu pátou hvězdu si tedy ještě nechávám.

Nic jsem nečekala, ale jde o jednu z nejlepších komedií, kterou jsem zatím v letošním roce viděla, už dlouho jsem se tak nenasmála a smálo se celé kino (složené především z ženského publika). Snad neexistuje možnost, že by jakákoliv žena odcházela z kina nespokojená. A navíc, nejen, že je to děsně zábavný film, ale je i chytrý. Soderbergh se snaží vyhnout všem žánrovým klišé a když už to vypadá, že film přece jen sklouzne k šabloně podle Hollywoodu, tak Soderbergh to vždy zvládne vzít nějakou oklikou. Nejslabších je asi posledních dvacet minut, kdy film začne hrát trochu na vážnější strunu, ale i tak jsem se královsky bavila. Herecky přesné. Matthew McConaughey vládne a Channing Tatum? Magic Mike je zatím nejlepší a nejlépe zahraná role v jeho dosavadní kariéře. Výborná chuťovka, která se bude často promítat na dámských nočních jízdách.

Samozřejmě, když jsem si pustila film natočený podle románu Nicholase Sparkse, čekala jsem velký slaďák plný klišé, krásné hudby, nádherné krajiny a to přesně ve filmu i je. Jen škoda, že je to tak velká nuda a nějaká romantická atmosféra na mě vůbec nedýchala. V tom filmu se pak neděje vůbec nic a neskutečně se táhne. Prakticky žádný dějový zvrat, dva se poznají, zamilují, následuje idylka, problém a pak... V traileru jste viděli vlastně už úplně všechno. Mé doporučení? Pokud máte náladu na slaďáček, raději znovu sáhněte po Zápisníku jedné lásky, po srdci vás pohladí mnohem více a Ryan Gosling vždy bude lepší než Zac Efron.

Po první sérii: Zoufalé manželky pro teenagery. I já se tomuto přirovnání neubráním. Klasická americká vztahovka doplněná o mysteriózní linku, ano, občas člověk převrací oči v sloup a leccos musí překousnout. Hlavní hrdinky se rozhodně nechovají jako šestnáctileté děcka a některé na to ani nevypadají, ale tak co, až budu chtít něco realistického z teen prostředí, pustím si britský Skins. Prostě mě to baví. O nějakých velkých hereckých výkonech se nemůžeme vůbec bavit, ale chemie mezi postavami funguje na jedničku. Občas si říkám, že čas strávený u tohoto seriálu by šel jistě využít mnohem lépe, ale když já chci tak vědět, kdo je "A" a kdo je vrah. Po druhé sérii: Musím jednu hvězdu ubrat, scénář je čím dál tím hloupější a některé věci už se nedají překousnout tak snadno jako v první sérii.

Myslela jsem si, že tento film nikdy v životě neuvidím, ale ke zhlédnutí mě přesvědčilo vysoké hodnocení mých oblíbených uživatelů. Ale nic pro mě, tento typ humoru jde úplně mimo mě, vůbec mi to nesedlo. Začalo to dobře, dokonce jsem si říkala, že to snad bude první snesitelný film Cohena, v první půlce jsem se párkrát i zasmála, jenže tu druhou polovinu, už jsem se silně trápila, celé to spadlo k tomu lacinému a nevkusnému humoru. Jako satira film fungovat jistě může, ale upřímně, mně se ve filmu ani nic hledat nechtělo.