Hild

Pravidelná dávka uvolnění a záchvatů smíchu. Po skončení milovaných Přátel jsem byla strašně ráda, že jsem objevila něco, co mi alespoň trochu to místo vyplnilo. Jak jsem poznal vaši matku samozřejmě nedosahuje úrovně Přátel, ale nyní běží sedmá série a stále mě to baví. Ze začátku seriál vsázel především na velkou originalitu, ale nic netrvá věčně. Jak už tady řada napsala, i já musím souhlasit, že s pátou sérií šla kvalita dolů a některé díly už jsou vyložené nesmysly, takže proto nemůžu dát plné hodnocení. Naštěstí je tady stále Barney Stinson, který nikdy nepřestane být cool, jde o jednu z mých vůbec nejoblíbenějších seriálových postav. Jak jsem poznal vaši matku už nyní rozhodně není takový jako na svém počátku, ale stejně se každý týden nemůžu dočkat nového dílu a těch dvacet minut si užiji spolehlivě vždy a nenechám se ničím rušit. 8. série: Bohužel, musím hvězdu ubrat, už to sleduji vážně jen proto, abych se snad jednou dozvěděla, kdo je matka, ale už si to neužívám. Stále více a více ujetějších a nesmyslných dílů. Jak jsem poznal vaši matku zkrátka není tím seriálem, který dokázal svou úvodní nasazenou laťku udržet až do konce.

Tu čtvrtou hvězdu tam dát nějak musím, ale je to s odřenýma ušima. Mám pocit, že Ostrov byl nejlepší scénář, jaký Michael držel v ruce a klidně z toho mohl být jeho nejlepší film (až po Skále samozřejmě), jenže Michael moc neuměl toho potenciálu využít. V těch klidnějších a civilnějších částech film působí dokonce chytře a obsahuje pár dobrých myšlenek. Jenže v těch akčnějších částech a především ve druhé polovině od toho Michael plně upustil a vy si uvědomíte, že se v podstatě díváte na blbost. Já od Michaela samozřejmě nikdy nečekám žádný super inteligentní film, od toho jsou tady jiní. On je režisér, který především baví, Ostrovem se však snažil i něco říct, ale prostě to nedotáhl do konce. To je má největší výtka. Ale i přesto, já se bavila, akce taky super, tu Bay umí podat jako málokdo. Na některý pohodový víkendový večer můžu doporučit.

Po dvou životopisných zklamáních (J. Edgar, Železná lady) jsem už začala mít strach, že mě čeká další. Naštěstí se tak nestalo. Můj týden s Merilyn ani není klasický životopisný film. Nezobrazuje nám celý život Merilyn Monroe, nezobrazuje nám její vzestupy a pády. Jde o nahlédnutí do života jedné velké hvězdy během pár dní. Přesně to jsem čekala a tato cesta se mi líbila. Film mi tak přiblížil, co všechno musela Merilyn prožít během natáčení jednoho filmu. Michelle Williams je tady naprosto úžasná, nechybí jí půvab a schopnost okouzlit všechny kolem. Nedovedu si představit lepší Merilyn (že by možný černý kůň na letošních oscarech?). Líbil se mi i Eddie Redmayne, kterého pozoruji už delší dobu. Od filmu nesmíte čekat nic zázračného, nic vás ve filmu nepřekvapí, ale jedná se o příjemný snímek.

Já mám tento film celkem ráda. Není to dokonalý film, ale na mě zapůsobil, stále si tu návštěvu kina před několika lety pamatuji. Úžasná atmosféra, která se mi zaryla pod kůži, a místy mi během filmu opravdu běhal mráz po zádech. Je to dobře natočené, krásná výprava, kamera, má to dobré herce, má to pointu. Filmu vévodí především naprosto úchvatná hudba, já jakožto milovník smyčcových nástrojů při každém poslechu soundtracku umírám blahem, jeden z mých hodně oblíbených soundtracků. Je zajímavé, jaké má film rozporuplné reakce, sama nevím, komu bych film doporučila, protože se velice těžko odhaduje, komu se film bude líbit a komu ne. Já považuji tento film za velice dobrý thriller.

Vynikající herecký výkon Meryl Streep. Ale to je tak všechno, co si budu za týden pamatovat a vlastně i všechno, co bych si pamatovat chtěla. Režisérce nemůžu upřít snahu, je tady i pokus o velkolepost a emoce. Jenže Phyllida Lloyd na to zkrátka nemá. Neumí emoce podat tak, aby v divákovi něco vyvolaly, neumí podat velkolepou scénu, aniž by nevypadala spíše směšně a už vůbec neumí pracovat s postavami. Snaží se Margaret podat jako ženu, která by měla být vzorem každé ženy, jenže tomu, kdy je Margaret na vrcholu, se věnuje minimální část filmu, celý film nějak uběhl a já jsem tam neviděla v Margaret žádnou výjimečnost a už vůbec to nebyl někdo, s kým bych se chtěla jakkoliv ztotožňovat. Jako režisérka Phyllida prostě selhává, pro mě je Železná lady docela zbytečný film. Vlastně zbytečný film to asi není, Meryl si totiž pravděpodobně půjde pro svého dalšího Oscara.

Já si nemůžu pomoct, ale mně se to prostě líbilo. Je to trochu zvláštní film, který v divákovi jistě zanechá pár otázek a taky s dost zvláštními postavami, které bych skutečně v reálném životě nechtěla nikdy potkat. Zároveň film ale výborně zobrazuje tu odvrácenou stranu amerického venkova a nic nepřikrášluje. Hodně se mi líbila ta mrazivá až syrová atmosféra. Napětí taky nechybělo, já se nenudila ani chvilku. Jennifer Lawrence podala naprosto dokonalý herecký výkon a v pohodě utáhla celý film. Pokud se tato herečka nenechá zcela pohltit slávou, která ji jistě za chvíli díky Hunger Games čeká a nezanevře i na tyto malé filmy, tak se z ní může stát jednou opravdu velká herečka. Winter's Bone není žádný převratný film, zápletka není nijak složitá, ale už delší dobu jsem neviděla takto pojatý film a pro podobná dramata mám prostě slabost, dolů s hodnocením rozhodně nepůjdu.

Zklamání. Řemeslně skvěle zvládnutý film s tradičně výtečným DiCapriem. Clint i scénárista však selhávají jako vypravěči. Přišlo mi, že především v první polovině pořádně neví, jak celý příběh J. Edgara uchopit. Ty různé časové linie se mi zdály úplně zbytečné a to vyprávění pomocí Edgarových vzpomínek mi tady vyloženě nesedělo. Scénář se ani nesnaží nějak vybočit ze stínu svého žánru a je strašně nezajímavý. Clint se sice snaží film i lehce vypointovat, ale nezabralo to. Máme tady další klasické 137 minutové životopisné drama bez jediné pamětihodné scény a bez jediného momentu, který by s divákem nějak zamával. Je to škoda. Clint Eastwood je osobnost, které si budu navždy vážit, ale mám pocit, že v posledních letech už mu dochází dech.

Ve svém jádru, tam hluboko uvnitř je to vlastně strašně krásný, citlivý a dojemný snímek. S tématem 11. září se jistě nesetkáváme naposledy. Myšlenka filmu je dobrá, je to pěkně natočené, najde se zde pár dobrých režijních nápadů, filmu dominuje krásná hudba Alexandrea Desplata. Všechny scény z tragického dne jsou výborné, dokážou dojmout a určitě si zaslouží o tu jednu hvězdu navíc. Výborné jsou i vnitřní výbuchy Oskara, ale pak je tady to něco mezi tím, co moc neumím popsat. Ačkoliv každým okamžikem, každým dialogem se film snaží něco sdělit, každému něco dát, na mě to působilo strašně podivně a navíc hlavní hrdina si opravdu nedokázal získat mé sympatie, tak chvílemi dorazila nuda, kterou vzápětí ale vystřídala nějaká silná emoční scéna, takže já mám z filmu vlastně docela smíšené pocity. Filmu by prospěla kratší stopáž. Jak tady píší všichni o nánosech patosu, já si nemyslím, že by to bylo nějak přehnané, tato tématika to občas potřebuje, uznávám, že v závěru už režisér moc tlačil na pilu a celé to jen oddaloval, úplná závěrečná scéna je ovšem nádherná. Víc než kdy jindy bych potřebovala hodnocení mezi, protože pro mě je to přesně na hraně mezi 3* a 4* a každou chvíli se ve mně vlastně výsledné dojmy z filmu mění. I tak ale režisér Stephen Daldry má ve své filmografii lepší filmy.

Já věděla, proč se tomuto filmu tak dlouho vyhýbám. Nikdy by mě nenapadlo, že budu ve filmu o třech mušketýrech sledovat vzducholodní bitvu, ale fajn. Ostatně jsem od filmu nečekala nic jiného než nenáročnou zábavu, takže vzducholodě dokážu překousnout, alespoň je to nápad, ale bohužel film tak nějak vůbec nesplňuje svůj účel pobavit diváka, já většinu času jen nechápavě zírala, co že to má vlastně být. Navíc mi přišlo, že v tom filmu se vůbec nic neděje. O hereckých výkonech snad nemá ani cenu mluvit, ti co by za to stáli, dostali zoufale málo prostoru (Christoph Waltz). Postavy mušketýrů jsou strašně nevýrazné a spíše to jsou postavy vedlejší, mnohem více prostoru dostává například postava Milady, což je pro mě nepochopitelné, protože je to jedna z nejpitomějších postav, jakou jsem za poslední dobu ve filmu viděla. Ani James Bond by se nemusel stydět za kousky, které tady předvádí ona (ti co film viděli, toto přirovnání pochopí). Strašně zbytečný film a ztráta času.

Ponaučení? Nikdy nedat na dojem prvního traileru, kdyby mi někdo řekl, že za pár měsíců budu odcházet z kina se slzami v očích, neuvěřím. Jsem moc ráda, že jsem nakonec své předsudky překonala a v tom kině jsem byla, protože mě čekal neobyčejný filmový zážitek. Hugo rozhodně není film pro děti (což si naštěstí uvědomili i distributoři a film si tak můžeme užít v originále s titulky). Já beru Huga jako nejkrásnější dárek těm, kteří vznik filmu považují za jeden z nejúžasnějších vynálezů lidstva a kteří film považují za umění. Ve filmu ani tak nejde o příběh, nejdůležitější je tady především ta láska k filmu, kterou Scorsese vložil do každého záběru. Už úvodní sekvence mě dojala neskutečným způsobem. Scorsese natočil tu nejlepší možnou poctu počátkům filmu a muži, který má velký podíl na tom, že je film takový, jaký ho známe dnes. Hugo v žádném případě není dokonalý film, například postava hlídače mi vyloženě vadila, Cohena já prostě nesnesu asi nikde a taky si myslím, že kdyby tady ta postava vůbec nebyla, nic by se nestalo. Jenže já si tu pátou hvězdu neodpustím, protože je zde hned několik scén, na které bych se mohla dívat znovu a znovu a protože jsem Huga doopravdy procítila. Po vizuální stránce je film úchvatný a to samé se dá říct i o hudbě.