Kacitr

Malebná zákoutí Londýna, krásné barvy a pěkné kostýmy. Těšila jsem se na parádní, dobrodružnou výpravu - ta sice proběhla, ale nadšení ve mě nezanechala. Příliš mnoho feminismu, diváka to bije do očí téměř celou stopáž. A to pomrkávání do kamery? Asi to měl být oživující prvek. Ale za mě ne. Millie se pro Enolu narodila, to uznávám. Hrát ta holka umí a jistě světu ještě ukáže. Claflin mi lezl na nervy. Jeho postava pro mě postrádala jakýkoliv význam. Vyjma toho, že byl opatrovníkem Enoly, o kterou se stejně nestaral. Kdyby se příběh víc soustředil na vztah mezi Enolou a Sherlockem, bylo by líp. Konec? Hm. Tohle jsem asi úplně nečekala, ale dá se. I když to působilo všechno moc ukvapeně a po tom všem "nahánění se navzájem" i poněkud zvláštně.

Originální koncept (i když ne až zase tak úplně originální, jelikož seriál Julie e os Fantasmas byl natočen pár let zpátky v Brazílii). Nicméně, já viděla jako první tuto "Netflixovinu". A získala si mě všemi deseti. Příjemné obsazení, kouzelné písničky, skvělé finále. Příběh napínavý od prvního dílu. I přes několik předvídatelných momentů se tu najde pár překvapivých chvilek a kupodivu i scén, které chytí za srdce - dovoluji si jmenovat tu se skladbou věnovanou Emily.

Nenáročná zábava u které můžete vypnout a chvíli nemyslet. Příběh předvídatelný, ale to vůbec nevadí, protože se na to hezky kouká. Liza Koshy mi tam nějak nepasovala. Nevím, zda to tak připadalo jen mě, ale ta holka si byla až moc jistá sama sebou a svým...ehm...hereckým umem. Oproti tomu - Sabrina Carpenter je moc sympatická slečna. Mezi ní a Jordanem Fisherem to hezky jiskřilo. Jinak je to opravdu to samé pořád dokola. Ale já na to vždycky skočím.

Nezasáhlo mě to. Ne tak, jak by mělo. Finch a Violet...ten vztah mezi nimi, působilo to nevěrohodně, chemie u hlavních představitelů dle mého jednoduše nefungovala. Nedokázala jsem s nimi soucítit. Zatraceně mě to štve, jelikož se snímek (kniha) zabývá opomíjenými tématy - jako je například bipolární porucha... Stopáž nějak uteče, ale ve výsledku? No nevím, dojmy skoro žádné. Ani se to nedrželo předlohy. A i když se snažím tento počin hodnotit nezávisle na ní, stále z toho nejsem na větvi. Ale soundtrack ten se povedl. Palec nahoru za Sonny & The Sunsets.

Kolikrát už tu bylo něco podobného? Nevinná dívenka a kluk s kukučem Jamese Deana. Na to holky letí, že? Tady Hardin ještě k tomu všemu cituje pasáže z klasických historických románů a plave v jezeře. Taky se pořád mračí na všechny kolem, dělá pana tajemného a občas ho chytne rapl. No dámy, neberte to! Tessa, jinak vzorná školačka samozřejmě neodolá. Propadne jeho kouzlu...Následuje spousta kýčovité hudby, sladkých řečiček, slzy, dialogy převážně o ničem (zaujala mě jen hodina literatury), poznání, prozření, pokání. A pak ten na hlavu postavený závěr. Jako vážně? Po tom všem? Boooože. Nicméně ve filmu se nepije. I je na to nejednou upozorněno. Ústřední dvojice fajn a pak mám taky slabost pro rebely. Jak už tu bylo několikrát zmíněno Cruel Intentions & Fifty Shades for teens.

Seriál nejspíš určený primárně mladším. Ovšem, má co nabídnout i odrostlejším divákům. Téma o kterém se téměř nemluví, i když by mělo. Sociálně úzkostná porucha. Hlavní postavy sympatické (až na mladšího sourozence hlavního hrdiny, ta mrňavá holka je vyloženě otravná). Vtipy občas vyzní do prázdna (kor pokud se o ně pokouší ředitel školy či rodiče Noaha), jinak ale zábavná podívaná, kde hlavně pejsek, kterému říkají "Hazjlík" vykouzlí nejednomu divákovi úsměv na tváři. Příjemné, pohodové, osvěžující. Možná trochu moc naivní a přeslazené, ale to už je vedlejší.

Já se jen tím sentimentem nechala unést trochu moc.

Už to nikdy nechci vidět. Jena Malone by měla dostat Oscara, protože to co tady předvedla, to je naprosto neuvěřitelné. Jen pro silné povahy. Tohle budu rozdýchávat ještě hodně dlouho.

Nostalgie jako hrom. Při sledování úplně zapomenete, že jste na animovaném filmu.

Bylo to jiné než předchozí série. Jasně, romantická linka nesměla chybět, ale i tak mi začalo být protivné, jak se zprvu soustředilo jen na ni. Mike a El, Lucas a Max, Will je sám a nechápe okolní dění – raději by hrál v suterénu s klukama Dračí Doupě, než aby poslouchal kamarády, jak neustále dokola žvatlají o svých „milostných problémech“. Mrzelo mě, že Will byl odstrčený do pozadí a figuroval jen do počtu. S návratem Dustina z vědeckého tábora se to celkem vylepší, ale parta nefunguje jako celek. Dustin se přidává ke Stevovi a nové dívce Robin. Mike, Lucas a Will a samostatně holčičí duo El a Max. Eleven dostala více prostoru, z dětí jsou puberťáci se vším všudy. Vzdor rodičům, porušování pravidel, kluci nadávají jako o život. Jo, funguje to. Hlavně ten humor. Autoři vědí úplně přesně, jak diváka zaujmout. Osmdesátá léta útočí ze všech stran, včetně křiklavých barev, nepadnoucího oblečení, děsivých účesů a parádních odkazů, jako je Návrat do Budoucnosti, Zlatý časy na Ridgemont High, Věc od Carpentera, plakáty v pozadí na tehdejší pecky jdoucí do kin… miluju tenhle smysl pro detail. Závěr mě posadil na zadek. Až na to budu mít sílu, poslední epizodu si budu muset pustit znovu, přes slzy jsem sotva viděla, co se tam v posledních minutách vlastně děje. Hádám, že čtvrtá série (vzhledem k tomu náznaku za velkým finále) jistě bude. Tudíž, doufám, že Will příště dostane více prostoru. Na Joyce by se taky konečně mohlo usmát štěstí. A rovněž na mého oblíbence Stevea. No, jsem opravdu zvědavá, jakým směrem se budou Stranger Things ubírat dál.