JitkaCardova

Atmosféra i morálka super, trochu křiklavé přehrávání, které jsem neměla ráda už jako dítě, a stejné výhrady bych zvlášť jako malá vznesla proti slabší logice nevyhnutelnosti (děti se nechávaly příliš snadno okřiknout a manipulovat, i když věděly, že jim nebo jejich pečovatelům jde bezprostředně o život, a jejich vynalézavé úniky z pastí by byly reálně příliš okatě nefunkční. *** Do třináctiminutových (!!) titulků je vsazen bonusový animovaný film, což mě bavilo i iritovalo zároveň. *~

Výjimečně bravurní kraťas, kde se McDonagh rovnou představí v plné síle, šarmu a parádě. Užijte si, jak i na takhle malé ploše dokáže zacvičit se svaly vaší morálky a protáhnout i tu vaši ochablou soustavu tak, že budete ještě týdny cítit při každém pohybu, jak byla zatuhlá, a divit se, do jakých nových poloh, ať už pohodlných nebo ne, ji dostal a kde všude ji zvládl provětrat. Není to zrovna jemnoruký masér, když se mu tedy vyloženě nechce se s vámi pomazlit, takže se připravte na chvílemi docela ostrý trénink. Ale garantuju vám, tenhle chlapík má život rád a srdce i mozek má na správném místě, a dobře prokrvené mu oba tyhle motůrky jedou na plné obrátky a vrní u toho blahem. Když mu dokážete přijít na chuť, čekají vás samé skvostné filmové (a dle všeho i divadelní) prožitky a vrnět blahem budete i vy, jako dobře protažené kočky, které po tomhle výcviku morální muskulatury už těžko něco zaskočí. *~

Ještě je tu přes všechno čarovné budování atmosféry a vedení herců příliš cítit tezovitost scénáře, nerozpracovanost toho přerodu, ale už je znát, že by z Davida Mackenzieho mohl jednou být zatraceně dobrý režisér.  Což absolutně dokazuje dalšími díly, viz např. moje recenze na Perfect Sense nebo Hell or High Water. *~

Parkerův film The Wall se pokoušel o totéž mnohem sentimentálněji. Zachytit mašinerii. V tomto i následujícím Budovského prostořekém filmku (http://www.csfd.cz/film/249807-last-time-in-clerkenwell/) je však "mašinerie, v níž společnost drtí sebe samu", nikoli cílem poněkud vyčpělého sdělení, ale jeho dávno přijatým základem - zbytnělá idea se tu hravě rozvíjí střihem, originálními výtvarnými nápady, významovou i vizuální hrou s mnohočetností, geometrií, rytmem, zpomalováním, zrychlováním, zaplavováním. Zkuste mi uvěřit, že každému detailu lze udělit v rámci toho tříminutového příběhu smysl, a že to má plynulý, logický vývoj, a pak se zblázníte z toho (zrychlí se Vám tep), že všechno, co jest tak očividné, nejde naráz pochytat a uvést do vztahů. Strhne Vás a to pohltí, a přestože písnička je veselá, je to titanikové veselí - vyvzlínává zpod něj prožívané zoufalství, že v čase nejste pány dění a jeho smyslu, že to (život jedince i společnosti) utíká, aniž byste mohli pochytat, co se to děje. Filmek si naštěstí lze pustit opakovaně, ale je to chabá útěcha, která jen upozorňuje, že s životem se to udělat nedá.

Vyprázdněná narace je pouhý protismyslný termín, ve skutečnosti se nikdy nedíváte na nic, co by neumožňovalo tušit konkrétní, díváním vznikající příběh. Film si právě proto dlouho držel mou pozornost, přesně tak dlouho, dokud se pohyboval v hranicích možností, že velice nesnadno vytěžitelný příběh svébytného, právě budovaného vztahu a druhu přitažlivosti - či snad vzájemné závislosti - dvou jedinců sleduji... Z jedné strany vedla tenká a zužující se hranice mezi nedostatkem informací a nečekaností a zdánlivou protichůdností těch, které divák přeci jen dostává, z druhé strany mezi množstvím rozporů a dovršující se stopáží. Z obou dvou stran sbíhající se a nebezpečně se tenčící hranice spějí k vyvrcholení, divák začíná být lehce nervózní, jestli se ve špičce opravdu setkají ve scelující pointě. Jakmile se chvíli před takto napjatě čekaným koncem film brutálně zlomí, hranice se setkají o kus dřív, úplně mimo ohnisko - mohlo by to být nesmírně působivé, ale není - protože prvoplánovost takového zásahu všechno přebije svou vlastní trapností. ** Myslím, že jsem pochopila a rozvedla si v hlavě všechno, co se dá z oné nečekané pointy zpětně dovodit, o postavách a jejich motivacích, po všech nitkách, jenomže je to pořád málo, pořád jsme ve stejném, nově nastoleném prvním plánu, který nenahradí a nevysvětlí to všechno jemně budované, co jsme sledovali celé dvě hodiny předtím. Ono nevyzpytatelné vyvíjení napjatého vztahu, zdánlivé nelogičnosti v chování každé postav zvlášť i vzájemně, to, na co byla upnuta vnímavost diváka a co všechno pozorováním nasbíral, zůstane ladem, nevyužito, vyjeví se nahodilost a libovolná zaměnitelnost předchozích scén, které držel v nejširším možném předrozumění, jeho soustředěnost a všímavost zůstane vysmáta, dvě hodiny takového dívání nejsou zpětně nijak zhodnoceny - závěr překvapivě udeří, ale místo aby vyjevil víc a nabídl možnost bohatší interpretace, zabije všechno, co si divák cestou filmem přinesl. ** A navíc narozdíl od předešlých dvou hodin je natočen nešikovně, toporně a nefunkčně - prvoplánovost a mechaničnost, chtěnost zapůsobit místo skutečné působivosti je tu velice citelná. A bohužel od toho momentu takto zpětně vystoupí i celý snímek, jakožto chtěný a zamýšlený, ale neúčinný. Zpětně je totiž jasné, že herecké výkony, scénář a nejasná kamera mohly být nelogické a rozporné jakkoli, klidně i špatně napsané, špatně zahrané a špatně natočené - protože není vůči čemu je sepnout a posoudit, jejich jedinou funkcí je, že tak či onak nepůjde o to si je vykládat. ** Vrátím-li se tedy oklikou k pojmu vyprázdněná narace, který se znovu tlačí na jazyk, pak u tohoto snímku to zpětně platí v novém významu - konec ukáže, že jste si celý ten málo dourčený a přitažlivý narativ budovali opravdu naprázdno.

Narážku na film, samu o sobě vtipně a hloubkově propracovanou, jsem objevila v jednom z posledních socio-scifi románů Neala Stephensona, v REAMDE. A protože tím pádem bylo jasné, že a) narážka na právě tenhle snímek není v knize nahodilá, b) nepůjde o prvoplánově romantický film, ale o netuctové, a zřejmě i nedoceněné dílo, stala se pro mne z Love Actually povinnost hned toho večera. Nu a výsledek rozhodně stál za to, aneb jak jsem to napsala těsně po shlédnutí do esemesky jednomu dobrému příteli: *tak uz je to rozlousknuty, pochyby stranou, ten film jsi tehdy pred lety jeste ani nemohl docenit, zato ted se budes blahem smat nahlas i do hrsti*je to nenapadne, ale peclive vypiplana pyramida radosti, film jako umne seskladana kaskada vanocnich darku k rozbaleni, scenar, scenky, pisnicky, pointy, a navíc tam hraje uplne kdekdo krasnej a slavnej, mj. si predstav v jednom filmu Hugha Granta, Martina Freemana, predstavitelku Betty Draperove z Dead Men, a treba takovy Billy Bob Thorton tam ma vytecnou rolicku, ale i myriady dalsich hvezd se blysknou na tom vanocnim nebi*da se rict, ze v tomto snimku opravdu neni malych roli...*ale nechci Ti z obsazeni prozradit vic, nedivej se do informaci, at si nekazis prekvapeni, ale je to prehlidka lahudek, cukrarstvi, asi takhle: vybav si, jak se Andy Kaufman rozhodl usporadat velkolepou vanocni show ku potese vseho lidu v Carnegie Hall, kam se rozhodl pozvat uplne vsechny osobnosti, ktere mohou potesit lid, tak tohle je toho dustojna filmova obdoba, vytvorena se stejnym zapalem i nadhledem*jsem nadsena, chytlave rozjasana jako prskavka, a Ty budes taky*stastne a vesele!!* Co ještě zbývá dodat? Budete-li si chtít nadělit dárek čiré radosti, pak vězte, že je tu ještě jeden stejně málo doceněný a stejně nakažlivě krásný a famózně ujetý film na stejné téma, a sice TRUE ROMANCE z r. 1993 s Patricií Arquettovou v něžné hlavní roli. Tak si ty dárky rozbalte rovnou dva. ***

Tenhle filmek celkem ničím neurazí po řemeslné ani obsahové stránce, ale ani ničím výrazně nepotěší. Opět z něj ale čiší, jak si nechce zavdat s čecháčkovstvím, až je jím celý uměle nasáklý. Takový ten falešný žoviální úsměv někoho, kdo se necítí ve své kůži, ale nechce to dát najevo, a je celý ztuhlý a nervózní. Tak to na mě působí.

Na chatrně zpřetrhané a tu a tam ledabyle navázané niti hloupoučce naaranžované pásmo všech aspoň trochu uplatnitelných suchých vtipů, ještě sušších scének a ještě ještě sušších přirovnání, deklamovaných zřetelně a zpomalenou rychlostí, aby náhodou ani tomu poslednímu znuděnému divákovi neunikla pointa, když už se tam zřídka a náhodou nějaká objeví. Neberu tomu, že to může být záměr, a uznávám, že poetika trapna Sklepáků mě většinou míjí, ale jsou perly, na které naopak nedám dopustit (Kouř, Kamenný most v původní verzi). Nebudu si ale zastírat, že mě prostě ničím nepoutá, když je něco schválně laciné, a nefascinuje, když něco působí násilněji a uměleji než tematická školní besídka, kterou na poslední chvíli vymýšlely během šichty školní uklízečky s topičem, posuny v ději se vynořují jako australské potoky jednou za sezónu a zase nadlouho nadobro mizí - a dál nevím, protože jsem to mučení dobrovolně vydržela jenom do půlky a potom osvobodivým gestem hodila film do koše. ***** Matty má výstižný komentář a neadekvátně dobrosrdečné hodnocení. To já bych většinu Českých lvů hodnotila dvěma hvězdami, a na rozdíl od téhle zbytečné žbrblačky Český lev má aspoň kvalitní dramatickou linku, cenné sdělení a nehraje si na víc než na doprovodné pásmo k ukrácení mezichvil. Tahle rozbředlá slabomyslná pakárna si přitom dělá nárok na pozornost diváka sama o sobě, což beru jako nehoráznou urážku. ***** Tu jednu hvězdu dávám za občasnou překvapivou nápaditost uklízeček a topiče a hlavně si za to, že Tomáš Hanák vypadal chvílemi jako Paul Newman promítaný zpomalenou rychlostí.

Tak z novu (re-konstruujeme): Je tu láska, čistě jako důvod začít se hýbat, chtít se setkávat. Jsou tu dva cizinci, a ti už při prvním setkání vědí, že řečí si lze vzájemně měnit možnosti svého světa - a že to bolí, i když je to "jenom" rekonstrukce reality: řečí změníte pohled, jeho, její, a pohled diváka, změníte film, a pak už to není film, je to Rekonstrukce. Sledujete sice film, ale sami rekonstruujete příběh. Film Vám klade před oči řadu setkání těch dvou. Ale nelze vědět, které z té řady setkání je jejich první, druhé, poslední - protože hlavní hrdinové jsou "hráči" a od první chvíle to o sobě vědí, smějí se na sebe a nic z toho, co řeknou, nemusí být pravda - může to být to hra, hra na první setkání, hra na loučení... Je na Vás, jaký z toho poskládáte příběh, tohle je Schroedingerův film, v krabici jsou všechny možnosti, a Vy svýma očima vytahujete některou ven. Víc za sebe vkládám do téhle hry zde: http://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=117792

Film Stud našel v tomhle filmu svůj dokonalý kontrapunkt. Ještě se mi nechce věřit, že tak omračující spojení existuje. Nenapíšu brzy podrobněji, ty vzájemné, pod různými úhly natočené reflexní plošky vytvářejí podivuhodnou mozaiku, ale ona se pod soustředěným pohledem propadá stále hlouběji, jemněji a hladčeji, a popisovat křišťálovou kouli v její slité zcelené kráse je nekonečná práce, nebo ticho.