Carnosaurus

Film vybroušený jako diamant. Coppola postupně dávkuje atmosféru strachu a nejistoty symbolickou cestou proti proudu řeky. Ve filmu je opravdu málo racionálně smýšlejících postav a postupem času jich neustále ubývá. Líbí se mi scéna, kdy důstojníci pouští Martinu Sheenovi záznam s hlasem Marlona Branda. Jde o chytrý tah jak navodit pocit strachu a povzbudit diváka, aby vydržel až do konce filmu a počkal si na Branda v celé své "kráse". Jeho postava je dokonale napsaná a každé jeho slovo mě doslova přikovalo k filmu. Samozřejmě je zde spousta zajímavých postav a událostí, ale všechny se sbíhají a vyúsťují v Brandově promluvě o hrůze. Nevím proč, ale film ve mně vyvolal vzpomínku na Tenkou červenou linii. Oba dva se vyznačují určitou fascinací přírodou. Zatímco Malick v "linii" nacházel v přírodě klid a vysvobození z nesmyslnosti lidského počínání, Coppola používá cestu do hloubi pralesa jako metaforu cesty do záhuby. Příroda je zde nelítostná, má až hororové vzezření a skvěle doplňuje pocit neustále se stupňujícího šílenství, které obklopuje hlavního hrdinu, excelentně ztvárněného Martinem Sheenem.

Tenhle film pro mě časem uzrál jako víno, ještě před několika roky to byl jen obskurní snímek, který mě dostal atmosférou a super gore efekty (kromě hlavy v kýblu). Dnes, o několik (stovek) filmů později a pečlivě budovanému vztahu k italskému hororu, musím říct, že jde o jeden z vrcholů žánru a geniální dílo s totálně šílenou hudbou, kterou jsem doteď moc nepochytal, ale i to mu spíše přidává na vyjímečnosti. Sice neoslní dokonalou kamerou, jiskřivými dialogy a hereckými výkony (až na George a Zoru), ale buduje hustou atmosféru strachu a beznaděje s takovou přesvědčivostí a nadšením pro věc, že se mu dá leccos odpustit. Pro mě zatím rozhodně nejlepší Aristideův film a klenot světového hororu.

Opravdu vydařený pohled na celou problematiku natáčení filmu. Je sympatické, že se nezaměřuje pouze na jednu filmovou profesi, ale snaží se jich obsáhnout co nejvíce a to s vtipem i nadsázkou. Zároveň však nesklouzává k pitvoření ani prvoplánové "řachandě". Je až s podivem, jak se Truffaut s celým příběhem vypořádal. Je to vlastně jakoby točil dva filmy naráz a ještě si tam střihl jednu z hlavních rolí. Snímek je neuvěřitelně laskavým pohledem na vztahy mezi jednotlivými členy štábu a jejich vlivem na samotné natáčení. Protože při natáčení filmu se většinou pokazí to, co se může pokazit a neustále Vás někdo svádí od vašeho záměru. Nejen lidé, ale i počasí, zvířata ba dokonce i smrt. I ten nejjednodušší záběr se může zvrhnout v procházku peklem. Myslím, že snímek vše perfektně vystihl.

Film oplývající skvělou atmosférou, se sympatickým hrdinou, který nejde kvůli záchraně životního prostředí pro ránu či kopanec daleko. Snímek je poměrně brutální, ale zajímavě se mu povedlo skloubit indiánskou mytologii a rešení ekologických problémů. Jinak Michael Caine a pěkná hudba taky nejsou k zahození. Leckomu může připadat poselství, které se Seagal snažil sdělit, a to v jedné scéně i doslova, trapné a prvoplánové, ale já jsem mu to žral a žeru mu to i dneska. Vzato kolem a kolem, pohodová nostalgie.

Snímek plný laskavého humoru, se sympatickým hlavním hrdinou, podtrhuje mrazivá severská atmosféra. Příběh je zaplněn postavičkami, které divákovi nejsou lhostejné a každá z nich přispívá k duševnímu vývoji hlavního hrdiny, který se dá označit za lajdáka a poměrně podivného člověka, nejen vzhledem, ale i chováním. Přesto ho však nejde nemít rád.

Zábavná krvavá jízda, která se nesnaží hrát na něco víc. Jde o vynikající béčkový šplíchanec. Není to horor se snahou děsit nebo nedej bože budovat nějakou atmosféru. Násilí zde nabývá až groteskní podoby a v podstatě tvoří podstatu celého filmu. Pro fanoušky podobných šíleností povinnost.

Romantická komedie, která pobaví, dojme a přiková do křesla, židle, postele nebo čehokoliv. Funguje za každého počasí už jen díky vynikající Toni Collette, roztomilé a nemožné zároveň. Sympatická hlavní hrdinka, které prostě člověk musí fandit. Snímek zdatně balancuje na hraně mezi vtipem a totálním úletem, ale z obou stran si bere jen to funkční a spolu s několika vážnějšími tématy vše spájí v jedinečný celek.

Vynikající komedie, která nesundává nohu z plynu. Jim Carey opět ve formě a Téa Leoni za ním ani o kousek nezaostává. Spolu vytvářejí nezapomenutelné komediální duo, které dokáže pobavit i dojmout zároveň. Příjemné překvapení.

Povedená atmosférická duchařina, která zlehka doplácí na poněkud roztahaný konec. Myslím si, že udělá radost každému, kdo ještě nemá po krk všech těch duchů, co se odráží ve vodě, a mrtvých holek, které se snaží nás vyděsit, ale přitom jen skuhrají o pomoc. Já jich mám dost, ale v tomto snímku je vše podáno s takovou lehkostí a přesvědčivostí, že jsem po tom skočil a nepustil se až do konce, kdy jsem trochu zaskřípal zuby. Ale co...dobrých hororů je jako šafránu, tak proč mu něco neodpustit. Prostě parádně zfilmované klišé.

Snímek ztroskotává na mluvící opici, která ho shazuje o třídu níž, ale jinak jde o solidní dobrodružnou jízdu s několika geniálními scénami (ostřelování letadla, souboj s hrochem, první setkání s šedými opicemi). Tenhle film zkrátka nepouští nohu z plynu a i když, kvůli té mluvící opici, občas zklouzává k infantilitě, není důvod ho pohřbívat celý. Musím ještě vyzdvihnout krásnou hudbu Jerryho Goldsmithe. V hodnocení se projevila i nostalgie a vzpomínky na dětství, kdy jsem se bál do sklepa kvůli šedým opicím a Carnosaurům, ale to je teď pryč a film si v mých očích drží stále stejně dobrou úroveň jako před lety.