Carnosaurus

Flash Gordon je masér. Ornella Mutti je nádherná a film zábavný a skvěle ulítlý. Scéna, ve které to Flash napálí s raketou do paláce, je famózní. Je dobře, že snímek se nebere příliš vážně a vyhýbá se tak nechtěné trapnosti.

Vcelku příjemná oddychovka, která funguje výborně jako kulisa ať už člověk dělá cokoliv. Moderátoři jsou sympatičtí a soutěžící zajímaví. Baví mě poslouchat ty jejich patetické proslovy a prostoduché machrování. Samozřejmě jsou zde i v pohodě soutěžící, ale to se člověk zase tolik nepobaví.

Tento film je velice efektní podívanou, která měla všechny předpoklady k tomu, aby mohla autenticky vyjádřit problematiku a diváka vtáhnout do příběhu a celkové atmosféry prosycené strachem a nejistotou. Bohužel se tak nestalo. Příběh není totiž vyprávěn filmovým jazykem. Divák nemá šanci se ztotožnit s postavami a důvody jejich chování, protože vše je jim jen suše naservírováno v komentáři, který se line celým filmem. Nemám nic proti vypravěčům ve filmu, ale v tomto případě jde o extrém, který zkrátka působivost snímku pohřbil. V komentáři jsou dokonce vysvětlovány i myšlenkové pochody a vlastnosti hrdinů a celé se to veze tak nějak povrchu, takže divák zůstává stranou a nemůže si udělat svůj vlastní názor na tu či onu postavu. Vše je jen suše konstatováno a my jsme ochuzeni o opravdové emoce a opravdovost je podle mě u podobných filmů, které se snaží o autenticitu, to nejdůležitější.

Nejde o komedii, která vás připraví o bránici. Je to nesmírně laskavý snímek, který sedne málokomu. Některé scény se vymykají zdravému rozumu, ale jsou podány s nesmírnou galancí a citem pro načasování, že nezbývá než žasnout jak málo někdy stačí. Hlavní hrdinka je křehká a zranitelná. Vyvolává určitou lítost, ale na druhou stranu je laskavá a milá, takže si ji divák snadno oblíbí. Jemaine C. z Flight Of The Conchords byla skvělá volba. Režisér pečlivě buduje podivný vztah těchto dvou zcela odlišných lidí a právě výběrem hlavních představitelů se mu to daří s absolutní precizností.

Povídkový film, který není strašidelný a není v něm snad jediná lekačka, ale atmosféra, která se jím line je hustá a bezvýchodná. Může se zdát, že ve Vás snímek nic nezanechal, ale ta nepříjemná husina a podivné mravenčení v žaludku není jen tak.

Tvůrci se očividně snažili celý film stylizovat do sedmdesátkoosmdesátkového hávu. Úvodními titulky počínaje, závěrečnými konče. Každý detail, včetně oblečení i automobilů, je jako vystřižený z tohoto období. Tempo vyprávění se plazí jako šnek a Vám nezbývá než sledovat osudy mladé studentky ve zvláštních riflích, která se potýká s neutěšenou finanční situací. Co se může jevit jako pomalý rozjezd, je ve skutečnosti jenom prostor pro budování husté atmosféry, která se shlukuje sice nenápadně, ale o to víc Vás na konci zaskočí a mile překvapí. V dnešní době, kdy spousta hororů sází na šílené střihy a brutální násilí (nic proti tomu), se Dům ďábla jako vánek prohání zapšklou žánrovou škatulkou a čistí vzduch. V jednoduchosti a úspornosti je síla, což pro horor platí dvojnásob. Musím zmínit i vynikají zvukové efekty a výborné herce, kteří Vám přirostou k srdci, pokud se Vám ho nepokusí zaživa vyrvat z těla. Spousta lidí si při sledování připadá jako při čekání na Godota, já se ho však dočkal a tenhle milý výlet do minulosti nemůžu už pár dní pustit z hlavy.

Film se mi líbil do té doby, než přešel do akčního módu a veškerá ta podivně nekomfortní atmosféra se rozplynula jako naděje, že sledování tohoto snímku bude prostě neopakovatelný zážitek. Nevěděl jsem co mám od tohoto filmu čekat a co si mám o něm myslet a to se nezměnilo ani po jeho shlédnutí. To se mi stává málokdy. Možná, že to nakonec byl neopakovatelný zážitek. Jen se těžko rozhodnout zda v dobrém či špatném slova smyslu.

Film z dob, kdy ještě Rob točil první ligu. Tenhle film má sice ve scénáři pár dírek, ale vše zachraňuje tíživá atmosféra, sympatický hlavní hrdina a naprosto geniální hudba (Randy ani jinak neumí). Film sice postrádá jakýkoliv náznak nadsázky a tlačí na tu nejvážnější strunu, ale pro fanoušky katastrofických filmů a Sylvestera jde prakticky o povinnost. Tenhle snímek je nedoceněný až hanba.

velké zklamání.... Každý náznak napětí utne Umberto v tom nejlepším a místo toho nám servíruje trapné dialogy a blbé postavy, které strkají samy hlavu na špalek. Což o to, u podobných snímků je to zvykem, ale tady je to dovedeno do extrému. Je to celé takové těžkopádné a nemá to koule. Z celého snímku můžu zmínit jen jednu scénu, která hraničila s genialitou a dokonce jsem se u ní i bál, ale to je na celovečerní film hodně málo. Je zde spousta slibných náznaků, které jsou okamžitě pohřbeny pod nánosy nudy a nechtěné komičnosti.

Na to v jakých sračkách se odehrává, neuvěřitelně sterilní film. Je vidět snaha tvůrců vybudovat hutnou atmosféru, která by perfektně vystihla temné období, do kterého je děj zasazen. To se jim však absolutně nedaří. Naštěstí je tu krásná Carice van Houten a sympaťák Sean Bean, kteří filmu dodávají určitou stylovost. Celkově však vcelku mdlá podívaná s několika zajímavými scénami. Za filmy jako Maso a krev, nebo Kladivo na čarodejnice zůstává hodně pozadu, co se přesvědčivosti a hutnosti týče.