Lindiště

Rozhodně příjemné překvapení. Tento film jsem viděla včera poprvé a čekala jsem od toho spíše povrchní odpočinkovou zábavu. Zábava to určitě byla, ale i přes komediální linku se jednalo o regulérní sci-fi až orwelovského charakteru, kde se v post-apokalyptickém světě (bez mužů) zformoval fungující společenský systém s vlastními zákony. Ovšem svět, ve kterém se s muži jaksi již nepočítá....

Samotný film mi přišel ze začátku hodně amatérský, ale ne díky ruční roztřesené kameře, ale značně mi tam skřípaly dialogy a některé scény. Zejména při "vzniku" písně Falling slowly v obchodě s hudebními nástroji, jsem myslela, že film nedokoukám. O nějaké přirozenosti se tu mluvit vážně nedá. S postupem času ale přibylo pár světlých okamžiků a nakonec to nebylo až tak špatné. Trochu se ale nemůžu zbavit pocitu, že to celé je jen reklama na Glena Hansarda, jeho písně zabírají snad více než polovinu filmu - a to je podle mě už trochu moc.

Výborně stylizované postavičky i prostředí. Skvělý šibeniční humor a muzikálová čísla nejrůznějších bizarních stvoření. Timu Burtonovi se rozhodně do budoucnosti podívám na zoubek!

Epický příběh dvou svérázných starých lidí, kteří se nechtějí smířit se svým v podstatě nesvéprávným životem v domově důchodců kdesi v Reykjavíku. V okamžiku útěku ponurou náladu střídá optimističtější, díky pocitu svobody a přesvědčením o základním lidském právu, že si každý může se svým životem dělat co chce. V druhé polovině film přechází z děje spíše už k magickým až fantaskním obrazům člověka v krajině, a právě ty mě svým způsobem dostaly nejvíce.

Tohle by měl být povinný film pro všechny školy, stejně jako je Babička povinná četba. Pak by možná všichni tito hajzlíci a čubičky uvědomili co dělají a jaké to může mít následky. Film působí velice realisticky a člověk nemá problém se vcítit do hlavních postav. Při nejvypjatější scéně na pláži jsem zjistila, že mám ruku zaťatou v pěst a křečovitě svírám deku, co mám na sobě.

Tak tomu říkám béééééééčko!

Tak pod pojmem "přehnaný happyend" (AdaMM) jsem si představovala, že i dědeček nakonec vstane z mrtvých, žel (spíš díky) bohu se tak nestalo. Těžké téma, tentokrát o umírání blízké osoby zde opět bylo podáno lehce s nadhledem, ovšem, a to musím zdůraznit, aniž by jakkoliv snižoval jeho význam. Bez přehnaných sentimentů, přitom tak, abyste se dokázali do příběhu vcítit.

Námětově mi to vzdáleně připomíná našeho Kolju. Ovšem s tím rozdílem, že zde se nejedná o žádný laskavý humor, na který jsme zvyklí u Svěráků. Film jde daleko více do hloubky a veselých momentů se zde nedočkáme. Pokud nastane nějaká idyla, je předem jasné, že musí dříve či později skončit. Charaktery jednotlivých postav jsou zde velice dobře vykreslené, dokážete se do nich vcítit natolik, že pochopíte jejich jednání, které se v daný okamžik může jevit jako nepochopitelné a neospravedlnitelné.

Po druhém shlédnutí ještě jednu * přidávám na výsledných 6.

Z hlediska příběhu to není nic zas až tak nového. Ale ztvárnění hlavních postaviček se svými typickými vlastnostmi je rozhodně originální (viz krtek hypochondr). Je to velmi zábavné a také napínavé, hlavně když vrcholí automobilový závod, ve kterém nejde jen o výsledek závodu samotný, ale především o čest a souboj poctivosti s podlostí. Plochý vršek je krásný, na takovém místě bych chtěla někdy (i přes krkolomnou přístupovou cestu) žít.