Okay

Docela silný film pojednávající o trablech rodinných. nečekané události kolem nenadále na smrt nemocného otce rozvíří naoko poklidné vody celé rodiny. Vcelku normální, ale velmi silný závěr, málem mi ukáplo. Perfektně zahráno, zejména Paprika Steen je velmi přesvědčivá. Tohle Dánové prostě umí. Tak trochu netradiční vztahový film od kterého by se měli naši filmaři učit, aby přestali točit takové české sračky. (20.04.2010)

Tenhle Dánský film je jako pes, který štěká, ale nekouše. Kombinuje mnoho vážných témat - nevěru, dospívání, homosexualitu, smrt... Ve skutečnosti ale nic neřeší, každý problém jen lehce nakousne a na konci jakoby se nic nestalo. Méně by zde bylo více. Tuhle obsahovou plytkost naštěstí vynahrazuje sympatickým hereckým obsazením a lehkým humorem.7/10 (21.04.2008)

„Podívejme, najednou jsi odborník na výchovu!“ - „A z tebe se stává tvoje matka!“ - „Víš co?! Nejsem jako máma! Máma byla příšerná.“ Jaká matka, taká…anebo to až tak nevadí? Jesper W. Nielsen mě nadchnul snímkem Ten den přijde. Okay je žánrově někde trochu jinde. Po celou dobu se pohupuje na hranici tragikomedie a dramatu, přičemž některé situace vyzní hořkosladce či depresivně vyloženě podle momentální nálady diváka. Se sympatiemi k hlavní hrdince je to každopádně komplikované. Nete je rozlítaná, panovačná, posedlá kontrolou a rozhodováním za ostatní, zkrátka „snaží se zachránit svět“. Paprika Steen je ovšem přesná, ostatně nehraje typově podobnou roli poprvé. Mým favoritem však byl děda, který mi sice nejdříve přišel až nepříjemný, ale postupně si mě získal. Nechybí řada záměrně trapných situací (vede setkání otce se synem) a další podařené scény. Naopak mi nesedl dovětek a vůbec celá Martinova dějová linka. V daném žánru jsem viděl už podařenější filmy, Okay dávám ještě slabší 4*. (23.04.2023)

příjemný film, který pobaví, trochu si vám zahraje na city a skončí lehce přehnaným happyendem. nicméně je to vtipné, herci jsou uvěřitelní (fuj, takovou ženu bych mít nechtěl!), fajn kamera a dobrá hudba. oč jde? hlavní hrdince, Netě, umírá otec a ona se z pocitu povinnosti rozhodne, že se musí přestěhovat k ní. jenže tatínek je svérázný a společné bydlení není tak úplně idylické... ani snaha usmířit jej s jeho synem - homosexuálem se zprvu nesetkává s valným úspěchem. no a "poslední tři týdny života" jsou pryč a tatínek se cítí líp - co se bude ještě dít.. ? :-) (17.04.2005)

Tak pod pojmem "přehnaný happyend" (AdaMM) jsem si představovala, že i dědeček nakonec vstane z mrtvých, žel (spíš díky) bohu se tak nestalo. Těžké téma, tentokrát o umírání blízké osoby zde opět bylo podáno lehce s nadhledem, ovšem, a to musím zdůraznit, aniž by jakkoliv snižoval jeho význam. Bez přehnaných sentimentů, přitom tak, abyste se dokázali do příběhu vcítit. (14.02.2008)