salfa72

Od chvíle, kdy jsem viděl na Youtube trailer na Akiru, jsem byl na tento film natěšený a očekával jsem slušnou akční jízdu. Bohužel nejde o čistokrevný akční film, jak už napsal Tuax, té akce tam je pomálu, ale když už dojde k nějaké rvačce, tak to stojí za to (souboj ve školní jídelně). Za takové akční scény by se nemusely stydět ani choreografové akčních scén v Hong Kongu. Také i herecké výkony obou hlavních představitelů (jak Sonakshi Sinhy, tak i Anuraga Kashyapa) jsou opravdu dobré, především nemohu zapomenout na tu scénu v autě, kdy si Anuraga zapálí jointa. Bohužel tam na můj vkus bylo příliš málo písní, tím pádem je tento film stravitelnější pro ty, co se na Indické filmy právě kvůli hudebním číslům nedívají. Další věc, která mi na filmu vadila byla stopáž, podle mě je příliš zbytečně dlouhá (chtělo by to délku tak cca do 105 minut), většinou mi dlouhá délka u těchto filmu nevadí, ale tady jsem nemohl dočkat, až to konečně skončí a ti šmejdi dostanou, co jim právem patří. Sečteno a podtrženo, mít to kratší stopáž, nebo více chytlivých a dlouhých písní, dal bych klidně plný počet, takhle jde pouze o lepší nadprůměr.

Tak po tomhle výplachu mozku se nejvíce děsím toho, že by chtěl někdo časem natočit poračování této nudné hovadiny. Už od prvních minut mi bylo jasné, že když dokážu vydžet vzhůru do konce filmu, tak to bude obrovský úspěch. Už zhruba po cca 27 minutách mě začalo brát spaní (a to jsem to sledoval odpoledne), nakonec jsem tu krizi nějakým zázrakem přečkal a jakmile došlo na koupel v horké vodě, tak mě to naopak zase probralo z mé letargie a opět jsem začal sledovat, co se děje na obrazovce televize. Doteď nedokážu pochopit, proč vězenkyně na záčatku mají uklízet nějakou mýtinu v lese, navíc mi to připomínalo spíše opravu dálnice D1, kdy se dělníci pouze opírají o lopaty (v našem případě o rýče), aby nespadli. A to ani nemluvím o tom osvěžování, spíše to vypadalo, jako by točili nějaké medailony do Playboye. O nelogických chybách nemá ani cenu se zmiňovat, to je u těchto kravin zbytečné, naopak mě mile překvapilo, že se žraloci moc neukazovali, tím pádem odpadá ono tradiční lamentování nad visuální stránkou filmu. Nakonec dávám alespoň jednu hvězdu za to, že se bylo na co dívat (mohli to být klidně i vězni) a za starého bachaře a jeho problémy s prostatou, to mě pobavilo.

Všechny filmy, ve kterých si zahrál hlavní roli Bruce Lee mají ve zdejší databázi velmi vysoké hodnocení, těžko říct, zda jsou opravdu tak dobré, nebo je uživatelé hodnotí tak vysoko jen kvůli B. Leeovi. I když patřím mezi jeho fanoušky, tak na jeho filmech oceňuji především to, že ani ostatní herci nepatří mezi žádná ořezávatka, až už jde o hlavního padoucha (velký šéf Mi), kterého ztvárnil Han Ying-Chieh, bratra Ah Kuna si zahrál Lee Kwan, který patřil mezi nejobsazovanější herce své doby (za svůj život ztvárnil téměř 200 filmových rolí). Bratra Hsu Chiena ztvárnil budoucí slavný herec James Tin Chuen, to samé by se dalo napsat i o postavě jednoho z dělníků Ah Yena v podání tehdy ještě mladého Lam Ching-Yinga, v roli syna hlavního padoucha se představil další budoucí slavný herec Lau Wing. Mezi další budoucí herecké hvězdy, které se objevily (mihly) v tomto filmu bezesporu patří i Nora Miao, která zde ztvárnila prodavačku, její štěk ve filmu spočívá v tom, že vždy, když se u jejího stánku objeví Bruce (tak dvakrát, třikrát za celý film), začne se na něj zamilovaně usmívat. O erotickou vložku se ve filmu postarala Malalin Bonnak, která během filmu hned dvakrát ukáže divákům, čím ji matka příroda obdařila. Po včerejším zhlédnutí musím objektivně uznat, že jsem viděl i daleko lepší kung fu filmy, ale které měli tu smůlu, že u nás nikdy nebyly vysílané v TV a ani nevyšli na DVD a proto půjdu s hodnocením dolů i když ne zase o tolik.

Jeden z nejlepších kung fu filmů, který jsem kdy viděl i přesto, že v něm není tolik kung fu soubojů, jako v jiných kung fu filmech a spíše se věnuje tréningu bojového umění, jde o jeden z mála filmů, který viděli i ti, co se běžně o asijskou kinematografii moc nezajímají. Slavný akční choreograf a režisér Lau Kar-Leung obsadil do hlavní role mnicha San Te svého adoptivního bratra Gordona Liu, což se s odstupem času ukázalo jako skvělý tah. Hlavního padoucha generála Tien Ta si zde zahrála ikonou tohoto subžánru Lo Lieh, v menší roličce mlynáře šestky se na konci filmu objeví další známý herec Wang Yu, v roli generála Yina (kterého popraví na začátku filmu) se představil další člen z hereckého klanu Lau (Lau Kar-Wing).

Další Indický film o policistovi, který se postaví vlivnému mafiánovi, který si myslí, že si může dělat cokoliv. Film je přímým remakem Tamilského filmu Saamy (2003). Sanjay Dutt, jako DCP Rudra Adityadevraj, policista, který na první pohled vypadá jako neúplatný strážce zákona. Když místnímu vlivnému mafiánovi Nagorimu (Prakash Raj) zavře několik podniků, zdá se, že všem grázlům ve městě odzvonilo. Když se oba setkají v tváři v tvář, tak Nagori zjistí, že Rudra je stejně zkorumpovaný policista, tak jako všichni ostatní a uzavřou mezi sebou mír. Jednoho dne se Rudra seznámí v obchodě s krásnou dívkou jménem Sehar (Prachi Desai), po čase mezi oběma přeskočí jiskra a zamilují se do sebe. Když na policejní stanici přivedou starou ženu, kterou zmlátili poté, co si stěžovala na okrádání zákazníků na místní pumpě, Rudra zmlátí zaměstnance pumpy, kteří pracují pro Nagoriho, jejich přátelství tím skončí a stanou se nepřáteli. I když jsem se u filmu celkem dobře bavil a těch cca 141 minut uteklo jako voda (i přes několik otravných reklamních bloků), tak by se měl Sanjay vzpamatovat a přestat hrát na stará kolena akční hrdiny. Jednak už na to nemá postavu a ani věk. Při romantických scénách s Prachi Desai vypadal jako její otec, než jako její přítel a celé to působilo dost divně. Film natočil Tamilský režisér K.S. Ravikumar a na filmu je jeho styl znát, i když akční scény většinou celkem ušly, tak ta poslední scéna, při které Prakash uhoří, působyla i na mě příliš lacině a digitálně. Jediný, kdo táhne celý film nahoru je Prakash Raj, který se své role zhostil opět dokonale a za svůj herecký výkon by si zasloužil nějakou cenu, kdyby záporáka hrál kdokoli jiný, šel bych s hodnocením ještě níž.

Tak tohle byla řežba od začátku, až do konce. To, co zde Tony předvádí, je mimo veškeré lidské chápání, jeho dech beroucí kaskadérské kousky se nikdy neomrzí a i když jsem viděl film už několikrát, stále nechápu, jak někdo může něco takového dělat a přitom nemít zlámané všechny kosti. To že tyto filmy nemají žádný, nebo hloupý děj je pochopitelné, o ty zde opravdu nejde (jak už bylo několikrát zmíněno), všichni tady dělají Tonymu pouze křoví a žádné herecké výkony se od nikoho nedají očekávat, hudba také nestojí za nic, i když ta melodie při honičce v těch tojkolkách (Tuk Tuk) byla celkem fajn. Přesto všechno jde o parádní akční podívanou, která stojí za to a nic jiného jsem od toho ani nečekal (nechtěl). Když vidím občas ty rádoby akční filmy z USA atp., kde si na bitky pouze hrají, přijde mi to ve srovnání s asijskými akčními filmy jako parodie na souboje. Proto mě čím dál víc mrzí, že Tony ubíjí svůj potenciál ve filmech jako Rychle a zběsile, myslím si, že tohle opravdu nemá zapotřebí a měl by se raději věnovat Projektům jako je Ong-bak atd.

Indický film, který má cca 2 800 hodnocení a přesto je v červené barvě? Tohle mi nedalo a musel jsem si tento film pustit. Trochu mi trvalo, než jsem si zvykl na Khanovu postavu, zpočátku se mi zdála dost otravná, měl jsem sto chutí mu jednu vrazit. Škoda, že ve filmu chybí tradiční indické písně, ano hudba ve filmu sice je, ale jen jako podkres. Místy jde o dost přeslazené poselství o tom, že ne každý muslim je automaticky terorista. Herecké výkony hlavních představitelů byly opravdu vynikající, tohle byl Khanův nejlepší herecký výkon, jaký jsem zatím od něj viděl, stále ho mám před očima, jak je oblečený do těch modrých ženských šatů :-). Zatímco první polovina je o tom, jak chudý autistický chlapec ke štěstí přišel, v té druhé zase sledujeme, jak se Khanovi hroutí jeho vysněný život a jak schytává od života jednu ránu a druhou a přesto si stále jde za svým cílem. Původně jsem chtěl dát tři hvězdičky, ale nakonec mě film pohltil a utekl i přes svoji dlouhou stopáž jako voda, i když ten konec je na můj vkus až moc velký happy end, přesto mu nakonec dávám plný počet hvězd.

Poté, co Jet Li v roce 1993 odmítl pokračovat kvůli neshodám s producentem ve čtvrtém díle série Tenkrát v Číně, si přesto v tom samém roce zopakoval roli legendárního Wong Fei Hunga ve filmu Železný dráp (sám si ho produkoval) a který by se dal označit za spin off (či s určitou dávkou nadsázky za parodii na tuto filmovou sérii). Tento film se od série Tenkrát v Číně liší větš mírou násilí a humoru, především pak scény s prostitutkama patří k těm vtipnějším (např. parodie na hudební motiv filmů o WFH). Wongova žáka Leung Foona ztvárnil Ka-Yan Leung a v roli Soa se objevil Hong Kongský herec a zpěvák Dicky Cheung, choreografii soubojů měl na starosti legendární Woo-ping Yuen. Mezi nejlepší scény filmu bezesporu patří souboj dvou slavných herců Jeta Li a Gordona Liu, pikantní je i díky tomu, že Gordon také ztvárnil legendárního Wong Fei Hunga a to hned dvakrát, ve filmech Challenge of the Masters (1976) a Martial Club (1981). Škoda, že některé z těch pár HK kung fu filmů, které u nás vyšli na DVD jsou některé opatřeny anglickým dabingem, díky čemuž je divák nucen si film pustit s CZ dabingem a nemůže si ho vychutnat v původní znění s titulky.

Po zhlédnutí prvních osmi dílů se už ani nedivím, že tomuto seriálu dala většina uživatelů odpad, kdyby tohle bylo to první, co bych z indické kinematografie viděl, tak už bych nikdy nechtěl nic z Indie vidět. Při sledování seriálu jsem si vzpomněl na scénku, kdy J. Náhlovský čte děj telenovely, kterou napsal (scénka se jmenuje Pepinda), myslím, že docela přesně tehdy vystihl podstatu těchto seriálů. :-) Kdyby to bylo natočeno někde jinde (J. Amerika), tak bych tomu nejspíš napálil také odpad a už bych se na to nikdy nepodíval, ale když jsem přežil sledování filmu Jodha Akbar (2008), tak přežiju i temto seriál.

Musím se přiznat, že romantické filmy moc nemusím, ale z nějakého nepochopitelného důvodu mi romantické filmy z Asie většinou nevadí. Možná to bylo těmi indickými kráskami (ať už šlo o Madhuri Dixit, nebo o Aishwaryu Rai Bachchan), vždy bylo na co se dívat (třeba ta scéna ve sprše), navíc v hlavních rolích dva slavní Khanové (Salman a SRK), dalším plusem jsou písně, kterých je zde hned několik a všechny jsou moc pěkné. Když tomu připočtu i zmínku o Amirovi a xy odkazů na legendárního Amitabha, co víc by si mohl fanoušek Bollywoodský filmů přát?