Volám sa Khan

Dobry, misty lehce dojemny, jindy zase usmevny pribeh o zivote jednoho muslimskeho Inda v USA, trpici Aspergerovym syndromem. Herecky vykon Shahrukha Khana byl fenomenalni a myslim, ze strcil do kapsy Hankse (Forrest Gump) a dost mozna i Hoffmana (Rain man). Kajol kocka jako prase, jde videt, ze neni problem vybrat nejakou peknou babu z pul miliardy Indek:-). Jasne, je to na hranici kyce, je to barevne, plne chytlave hudby..., kdo ale zna trochu indicky film, nemuze ho to prekvapit a Khan zcela urcite patri k tomu nejlepsimu. Mne se to libilo. (01.05.2015)

Vykradený Rain Man a Forrest Gump, kýčovina a bollywoodština - nezbytné tanečky a tklivé hudební motivy, citové vydírání a přeslazená romantika, ale zároveň jednoduché a přímočaré poselství bez manipulace, že muslim je dobrák, amík žebrák, hind hlupák a křesťan ..rák. Ano Obama je vykreslenej jako naděje, kterou se možná nestal, ale svět jej tak vnímal, proč taky ne, změnou na trůnu samozvaných vládců světa rozhodně byl. Jmenuji se Khan je typický mainstream, formou srdceryvné pohádky vypráví velký příběh zdánlivě malého člověka, který změnil svět, což je samosebou a samozřejmě hloupost pro hloupé davy...nebo možná není, já nevím, ač se považuju za cynika, asi mě pořád neopustily ideály, nikoliv však tak nadnárodní, nadnáboženské a nadobyčejné, ty jsem asi nikdy neměl, ale ty prosté, o štěstí a smyslu života. Navíc mě Khanův příběh nabil nadějí i z jiných důvodů, proto nadějné čtyři. (02.09.2014)

My Name is Khan je absolutně okouzlující zážitek. Kouzlo všech předchozích filmů s Kajol a SRK vedle něj bledne závistí v každém směru. My Name is Khan je odzbrojující, dokáže ve stejnou chvíli dojmout a rozesmát. Z prvního setkání Rizvana a Mandiry jsem si odnesla víc než ze všech těch "oficiálně" uznávaných Casablanc a jiných nedotknutelných. Není větší vyznamenání, než nemoci odtrhnout oči a mít radost z každé minuty strávené s filmem. Za úsměv Kajol šel by světa kraj... A tohle všechno je při tom pouze první třetina, na kterou navazuje cesta po 11. září za prezidentem Spojených států, aby bylo předáno poslání: "Jmenuji se Khan a nejsem terorista." (14.01.2012)

Další indická směs, která dokáže i s notně provařeným kořením vytvořit podmanivou směs. Jmenuji se Khan pracuje s klišé nejtěžšího kalibru - Aspergerův syndrom činí z postavy bezelstného génia, skrze jehož obsesivní a doslovný přístup k problémům jsou řešeny problémy nejen USA, ale i celého světa, jeho až roztomilá svéráznost rovněž dává vzniknout velké lásce, kterou nezničí ani rodinná tragédie, a posléze přeroste v jeho statut "miláčka" nejen indické komunity, ale i celého amerického národa. Rovněž jde o dílo zcela prodchnuté ideologií rasového a hlavně náboženského smíru, snahou i přes tragické události vrcholného neporozumění znovu vystavět narušené vazby a vše ukončit v ideálním obraze všelidského sjednocení, který se neobejde bez velkých slov a morálních apelů. V tomto pohledu není nouze o emotivní momenty, které bez potřebné rafinovanosti přímo útočí na divákovy city a neváhají se zvolit zbraně nejtěžšího kalibru (smrt synů a truchlení matek, tradiční vesnice zničená hurikánem, nespravedlivé náboženské útoky). Nedivím se, že skoro tříhodinová nálož obdobných křišťálově průhledných a účelných momentů následujících v rychlém sledu za sebou může někoho znechutit. Současný indický film však má sílu dodat jim podmanivý háv, prodchnout je vyváženou rovnováhou mezi civilismem a živelností, hlubokou tragikou a zcizující ironií. Film tak rozhodně nepůsobí otravně, s postavami se lze díky řadě intimizujících i psychologických momentů velmi dobře ztotožnit, nepřistupovat k nim pouze jako k otrockým prostředkům úsilí dojít k velkému poselství. Navíc obraz Spojených států v indickém pohledu slibuje opravdu neotřelou podívanou, která každou chvíli vytváří dojem obrovského "tavícího kotle", což má jistě i kvality společenské reflexe. Některé spontánní momenty podpořené i prací uvolněné kamery a nečekaných hudebních směsek vnesou něco z bollywoodského náboje, aniž by tím diváka vytrhávaly z prožitku velkého příběhu, dalece přerůstajícího hlavní postavy. Právě díky těmto přednostem film upoutává pozornost po celou sáhodlouhou stopáž a úvahy o tom, že dílo přímo vnucuje svůj postoj a účelně manipuluje s reáliemi a vztahy postav, jsou záležitostí až pozdějšího vystřízlivění po "prohýřené noci", na kterou se jen tak nezapomene. (14.08.2013)

Vůbec by to nebylo špatné drámo, kdyby to nebylo tak křečovitě hloupě levně pitoreskně Bollywoodsky natahované a v poslední třetině tak happyendovsky přeslazené, že se vytratila veškerá logika. Možná mi to uniklo, ale chybělo mi na konci "Khane, jsem těhotná", aby byl patos dokonalý. Kdyby z toho vypustili část se snahou potkat prezidenta a spíš se zaměřili jen na hledání vraha, bylo by to 100x lepší, než snaha psychicky méně vybaveného jedince spasit svět, nemluvě o absurdnosti zamilováni se do Khana. Obě hlavní postavy to zahráli moc pěkně, ale to indické sladidlo filmu dosti vadí. (16.07.2011)