Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Akčný
  • Komédia
  • Dráma
  • Krimi
  • Animovaný

Recenzie (67)

plagát

Kindaiči šónen džikenbo N (neo) - Episode 7 (2014) (epizóda) 

Zajímavý díl, ve kterém se Hadžime vrátí do místa, kam v mládí jezdíval. Počáteční nadšení ze shledání se starými známými však velice brzy vystřídá šok, když se dozví, že někoho, koho znal a měl rád spáchal sebevraždu. Netrvá to dlouho a další mrtví začnou rychle přibývat. Sice to není tak dobré, jako např. díly s Loutkářem atd., ale i tak jsem se bavil, především na začátku ta scéna v klubu záhad mě rozesmála (asi už začínám přicházet na chuť tomu infantilnímu humoru ala Prci, prci, prcičky).

plagát

Kindaiči šónen džikenbo N (neo) - Episode 6 (2014) (epizóda) 

Další dvojdíl je tentokrát o poznání lepší, než ten s vražděním na ostrově plném duchů. Může za to návrat Hadžimeho nemesis - Loutkáře z pekla. A ten zrovna nelení a rozjíždí svůj další ďábelský plán a navíc se hodlá Hadžimemu pomstít tak, aby co nejvíc trpěl.

plagát

Kindaiči šónen džikenbo N (neo) - Episode 4 (2014) (epizóda) 

Epizody 3 a 4 jsou jeden případ rozdělený na dvě části, přičemž by bylo lepší z obou epizod sestříhat jeden díl o délce 45 minut, těch cca 90 minut je příliš a ten sluníčkařský závěr mě dokonce i mírně nasral.

plagát

Kindaiči šónen džikenbo N (neo) - Episode 2 (2014) (epizóda) 

Na začátku opět fórek na poprsí spolužačky, potom už naštěstí Kinadaiči nemá čas přemýšlet nad kravinami, nastoupil totiž i s Mijuki do posledního autobusu, který ten den jel a všichni uvnitř autobusu jsou uspáni plynem. Poté, co se všech osm lidí probere v bílé uzavřené místnosti s helmou na hlavě máte pocit, že koukáte na další díl hororové série SAW. Poté jim hodně špatně animovaná postavička sdělí, že musí dělat vše, co jim řekne (včetně řešení složitých otázek a kvízů), jinak zemřou a tím tenhle díl dostává ty správné grády.

plagát

Kindaiči šónen džikenbo N (neo) - Episode 1 (2014) (epizóda) 

První díl je dost podobný speciálu, který jsem viděl jako první. Vrah v masce s drsným jménem zde kydlí jednoho studenta z filmového kroužku po druhém, jako na běžícím páse. Na rozdíl od toho speciálu mě zde mladý Kindaiči neskutečně sral, především ty jeho narážky na poprsí jeho spolužaček. Člověk by od geniálního vnuka slavného detektiva čekal trochu víc, než jen pubertální výlevy neukojeného erotomana, který si rád fotí poprsí svých spolužaček a slintá nad těmi fotkami během vyučování.

plagát

Kindaiči šónen džikenbo: Gokumon sacudžin džiken (2014) (TV film) 

Za mě je tento japonský Hercule Poirot fajn oddechovkou pokud máte chuť na  souboj geniálního amatérského detektiva (mladého Kindaičiho, vnuka slavného detektiva) s geniálním zločincem, který si říká Loutkář z pekla. Pokud ujíždíte na detektivkách, v kterých si detektiv pozve všechny zúčastněné, kteří mají něco s případem vražd společného a na konec před všemi odhalí vrahovu identitu, tak tento speciál, seriály a filmy, ve kterých vystupuje postava slavného fiktivního detektiva Kósuke Kindaiči (nebo jeho vnuk Hadžime), jsou pro vás jako stvořené. Rozhodně časem zhlédnu úplně vše, co se dá sehnat.

plagát

Jiu zi tian mo (1984) 

Ne zrovna moc dobře udělaná kung fu pohádka od režiséra Changa. Na tomto snímku je patrné, že jeho kariéra již pomalu upadala, ačkoliv souboje ještě stále ujdou, místy jsou dokonce na velice slušné úrovni, tak ten zbytek stojí za jedno velké, hnědé, rozmazané však vy moc dobře víte co. Hlavní hrdina tu zmatené pobíhá v hnusných fialových punčocháčích, nebo co to měl, scénář je děravější, než ementál (jednou díky svým magickým schopnostem vrátí život svému příteli, podruhé to už nejde, jednou zachrání spanilou děvu ze spáru nevěstince, jindy klidně nechá chcípnout nevinné lidi) a do toho všeho tam pobíhá plno malých smradů představující malé démony, kteří se jen neustálé smějí, jako by právě vyhulili celý pytel marihuany a pořád by z někoho vysávali krev (tak nevím, zda to jsou démoni, nebo krvelační upíři). Všechny scény s démony a magií působí hrozně trapně a jako celek to prostě vůbec nefunguje, ale pokud vám stačí pár hezkých soubojů a nepotřebujete, aby děj dával moc smysl, hlavně, že se tam neustále něco děje, tak potom je tento film pro vás jako stvořený.

plagát

Gamera tai učú kaidžú Bairas (1968) 

Pozor, komentář může obsahovat spoilery! Tak tohle veledílo zatím aspiruje na nejhorší kaidžú film všech dob. Už v předchozím díle Gamera Vs. Gyaos (1967) chtěl Juasa aby: „všechny nápady vzešly od dítěte. Možná je to trochu směšné, ale nechtěli jsme, aby ve světě Gamery fungovaly teorie dospělých“. A při natáčení čtvrtého dílu série to dotáhl k dokonalosti a řekl si, co by mohlo být lepší, než jeden malý otravný všetečný kluk? No přece dva všeteční spratci, kteří jsou tak otravní, že jim přejete co nejpomalejší a nejbolestivější smrt. Tohle nebylo trochu směšné jako trojka, tohle bylo přímo ultra debilní. A aby to nebylo tak nudné, tak tu máme plný tábor dětských skautů z Japonska a samozřejmě i z USA, což dává důvod k tomu, aby i dvojice dětských představitelů byla mixnutá půl na půl. Jak už je u Juasy zvykem, tak i zde má dětský představitel hlavní role starší šukatelnou ségru (která je také členkou skautského tábora) a opět se okolo motá Kodžiró Hongo, takže vám brzy začne splývat, na který díl se to vlastně díváte. Naštěstí hraje pokaždé alespoň jinou postavu (zloděj, předák na stavbě, vedoucí skautského tábora), takže v tom divák nemá zase až tak velky maglajz. To, že ten film postrádá jakoukoliv logiku jsem přestal řešit už po pár minutách. Mimozemšťané jsou natolik dementní, že unesou dvě malé děti jako rukojmí, aby je nechali volně pobíhat po jejich vesmírné lodi zcela bez dozoru, navíc jim loď sama dá vše, na co si vzpomenou (pokud to nijak neohrožuje loď). Po počátečním pokusu utéct je ufoni samozřejmě chytí a spoutají (dá li se to tak vůbec nazvat). To, jak se ti spratci dostanou z lodi už ani nemá cenu řešit. Co mě však nasralo ze všeho nejvíc je fakt, že docela slušnou stopáž můžete v klidu přeskočit, prtotože Juasa asi chtěl natočit film za co nejméně peněz a tak je v něm plno záběrů z předešlých filmů. Díky tomu se z filmu se topáží 90 minut stane taková svižná cca 70 minutovka o hovně. Vzhledem k tomu, že Juasa režíroval i zbylé snímky z Šówa éry, tak se začínám pomalu bát toho, že poslední dva-tři filmy z té doby budou už jen výcuc těch předešlých a svět před zánikem bude zachraňovat minimálně celá třída otravných spratků. Nakonec dávám alespoň jednu hvězdičku za scénu, ve které Viras bodá svojí hlavou do břicha Gamery několikrát rychle za sebou (smyčka jednoho záběru), což mě opravdu pobavilo. Bohužel je to po hříchu jediná zajímavá věc na celém filmu.

plagát

Mobile Sheriff Jiban (1989) (seriál) 

Smíchejte Knight Ridera s Robocopem, k tomu přidejte lehce pedofilního poldu a to vše zabalte do tradičního tokusacu hávu á la Strážci vesmíru. No řekněte sami, co víc byste chtěli? Snad jen děj mohl být víc propracovanější (působilo to na mě tak, že někdo vzal různé záběry a smíchal je náhodně dohromady). Říká se (nevím, zda je to pravda), že tvůrci Robocopa se inspirovali u seriálu Space Sheriff Gavan a tvůrci seriálu Mobile Sheriff Jiban se zase inspirovali u Robocopa (tady je to myslím dost evidentní, včetně pohybů robotického strážce zákona).

plagát

Tao xue wei long (1991) 

Před x lety jsem tomu dal čtyři hvězdy, nyní musím snížit své hodnocení na tři hvězdy (přemýšlím dokonce i o dvou hvězdách). Možná jsem dnes mnohem náročnější divák, nebo se můj vkus za tu dobu trochu změnil, nebo jen šlo o divně sestříhanou verzi, která místy nedávala moc smysl (třeba ten konec). Chow má na svém kontě mnohem lepší komedie (nebo spíš parodie) jako třeba A Chinese Odyssey (1. a 2. část), nebo Forbidden City Cop. Tyhle filmy jsou úplně na jiné úrovni, co se týká humoru, příběhu, nebo akce. Na sílu tlačené vtípky ala, to je jen bonbón atd., mi už asi nepřipadají tak vtipné. Akce tam bylo pomálu, což je škoda, protože Stephen určitě dokáže zahrát pořádného kickmastera. Kdo ví, mít lepší scénář, lepšího režiséra  a několik dalších zvučných jmen ve vedlejších rolích, tak by ten film možná byl dnes kultovní (takhle je v červené jen díky tomu, že tam hraje Stephen), ale je to spíš jen průměrná až podprůměrná blbina, kterou si divák pustí max. jednou, dvakrát za život, na rozdíl od výše zmíněných filmů.