EastWicka

Tihle Hitchcockovi chlapíci z Marnie a Vertiga zacházejí s objekty svého zájmu jako s pokusnými zviřátky. Tak třeba tady: Connery Marnie pozoruje, odhaduje, děsně ji chce - a jakmile má pocit, že ji dostal (do kouta), jen si s ní pobaveně pohazuje a snaží se přijít té její fascinující záhadě na kloub čím dál nevybíravějšími způsoby... V roce '64 letech to byl jistě thriller jako břitva, dnešnímu diváku je ovšem rozuzlení jasné dlouho dopředu. O to více času mi tedy zbylo na fandění verzi z alternativního vesmíru, v němž Marnie Bonda ve finále kuchla a zmizela i s jeho šrajtoflí v dál. By si to byl zasloužil, parchant jeden sadistická.

Dvě dorostenky z lepší čtvrti chtěly do gangu. Přišlo jim to jako dobrý nápad - s partou latinos totiž měla být větší zábava, než s těma uchama ze třídy... Neprošly.

Nikdy, opakuji, nikdy, nepodceňuj nevidomé seniory, frajírku libovej!

Nesmlouvavě, nepříjemně věcná a velmi působivá sonda, která v člověku zanechá pocit bezútěšnosti, ale i pokory. A pro nepamětníky i okénko do šedých barev reality socialistického zdravotnictví.

Mendes dokáže člověka dostat na římsu, ale i trefit tu tenkou linii na pomezí několika protichůdných pocitů. Tenhle běh předpeklím 1. světové války je hororem i srdceryvným poselstvím pravnoučatům mladíků, kteří tehdy přežili. Napříč generacemi, které v posledním století vedly své vlastní zničující boje. Scéna, kdy vojáček v naprostém tichu stane v kulisách hořícího města, je poctou němým expresionistickým filmům a nesmírně silným momentem. Bezčasí.

Mrazivé, bez planých nadějí, z hlediska rodičovských pudů i sebezáchovy opravdu třaskavá nálož. Nejpodnětnější věc na téma výchovy narušeného dítěte, jakou jsem zatím na velkém plátně viděla.

Celou dobu jsem měla pocit, že si jen pár českých herců střihlo roli v jednom z těch béčkových francouzských seriálů, co se vezly na módní Brownovské vlně. Je tu to nejhorší, co může onen specifický podžánr nabídnout: s vážnou tváří vyslovované banality na téma mystérií, života a smrti, krásná dvojčata (hodná ochranitelka /pošahaná, ale geniální vražednice), vostrá černá holka, která nakonec není, jaká se zdá, fešný hrdina, co se tváří ustaraně a postupně si to se všemi třemi rozdá... Škoda. Švehlíka miluju, Strachovy filmy téměř bezvýhradně také, ale tohle bude ona výjimka potvrzující pravidlo. Obě hvězdičky patří Santiniho nádherné architektuře.

Nečekaně zvrhlá fata morgána z toxických výparů nad floridskými močály. Zpočátku vypadá jako noirová kriminálka, ale pak se rozvine ve fascinující, oplzle zábavnou záležitost plnou šílených lidí, animálních pudů, rozkladu a zmaru. Aneb: cesta na dno, Joe z bážin, jako vždy intenzivní Matthew McConaughey a vulgární Nicole Kidman (no ano!). Mě to teda dostalo.

Epizoda 2. u mě má bod navíc, protože její zásadní scény uchovávají pro budoucí generace dnes již bývalý chomutovský bazén. Místo nádherných plaveckých vzpomínek mého dětství, architektonický skvost plný světla, s výhledem na park a restaurací, kam nás babička brávala na pohár - a odkud se dalo shůry sledovat dění ve všech drahách... Díky prohnilému vedení města byl bazén zavřen, zchátral a místo jeho rekonstrukce vznikl další hnusný, zbytečný, tunelářský objekt. Ale to jen tak na okraj... Jinak, celkem napínavý díl. Zrádci se začínají vybarvovat.

Mohlo by se to jmenovat: "Nikdy, opakuji, nikdy nepodceňuj seniory, frajírku libovej".