hirnlego

Neskutečně chladné, ledové - člověk není schopen s postavami soucítit, ačkoli neutěšené situace, ve kterých se nacházejí, k tomu přímo vybízejí. Na druhou stranu, film má zajímavou a vcelku originální atmosféru, která rozhodně nepohladí po duši. A ten krutě ironický název...

Tisíckrát omleté téma problémů dospívání, natočeno pro mě né moc sympatickým (touha být stejná jako nejoblíbenější holka na škole, "nakupování" různých serepetiček na sebe, výlety do města "na lov",... - tohle všechno mě nějak absolutně míjí - dá se říct, že podobnými zoufalci opovrhuji - zkažené dětství se dá kompenzovat i jinak), avšak zároveň - v rámci možností - nenudícím stylem (mimochodem, je poznat, že autorkou je žena). Jako klady bych uvedla velmi uvěřitelnou Evan Rachel Wood (kdo by si tehdy pomyslel, že za pár let bude tohle děvčátko chodit s vy-/zasloužilým Antikristem) a jednu absolutně dokonale kýčovitě geniální scénu, ve které jde lidská důstojnost i cokoliv jiného už definitivně stranou a zůstává jen zvířecí pud matky, která se snaží uchlácholit těžce zkoušeného potomka a olizuje mu rány (vzniklé sebepoškozováním). Bohužel, jediná scéna na celý film je trochu málo...

Nadprůměrná romantická komedie, která má své kouzlo, několik opravdu povedených scén (Rowan!) a celkově příjemnou atmosféru. Pro někoho milý film, který člověka hodí do pohody a dobré nálady - pro jiného v závěru trochu hořký pocit podobný tomu při sledování videa z akce "free hugs". Jo, kdyby všechno šlo vyřešit takhle "růžově"... (ke 4* chybí opravdu nepatrný kousek...no třeba po dalším zhlédnutí)

Už podle názvu by se dalo očekávat, že půjde o sračku takřka ukázkovou - a ano, očekávalo by se absolutně správně. Jenže některým masochistickým identitám to může být jaksi srdečně jedno, protože to hlavní, co je zde k vidění, je Udo ve sprše, Udo v ručníku, Udo v triku a ponožkách, Udo souložící v kuchyni, Udo souložící ve sprše, Udo souložící v posteli, Udo plakající pro svou lásku a konečně Udo, propadající alkoholu kvůli zrazení své profese. Chlapče Kierovská, že ty se na ty sračky na starý kolena už nevybodneš...ale né, to bys nebyl ty, je mi to jasný. No tak každopádně, abychom to shrnuli: Falus jako vždy neodolatelně sexy, scénář dle očekávání jak vycucaný z pera (jakože propisky) žáka základní školy, ulítávajícího na brakových německých krimi - co je však vcelku potěšující, je samotný konec (vyzradíme, neb nepředpokládáme, že by to někomu nějak extrémně vadilo): Betty najme právníka, který ji z toho prý vyseká a Udo doma s flaškou alkáče v ruce a slzou rozervanosti v oku spálí ve vaně důkazy proti ní - Ende - no neni to da romantika? Da sure!

Nebýt Allenovy postavy paranoidního židovského cvoka, hodnotila bych za 2* - a nebýt všeho ostatního, hodnotila bych za 4* - výsledek je tudíž jasný. Pobaví, neurazí, nenadchne.

Velmi přínosný dokument o jednom z největších švýcarských, potažmo německých herců. Raritní záznamy z jeho divadelních vystoupení i ukázky z filmových rolí - od úplných začátků až po současnost; vyprávění jeho rodiny, kolegů, ale hlavně samotného Bruna Ganze - člověka neskutečně milého, vstřícného, osobitého a zajímavého - především však umělce tělem i duší a Pana Herce!

Pestré barvičky, trapné lásky na první pohled, přeslazení klaďasové, přeslizení záporáci, tralalá a klišé. Ne. Snad jen ten Hanák je tradičně "hanákovský", slovenský Oliver Twist celkem sympaťák a konec vyloženě potěšující. Ale ne.

Dokonalé kostýmy, provařené songy a nostalgie (viděno dvakrát v dětství). 3,5*

Naturalistická, syrová a lehce depresivní atmosférou obdařená jednodenní malebná procházka po boku právě propuštěného vraha - ve společnosti jeho pokřivených myšlenek, vzpomínek, plánů a skutků. Představitel hlavní role je naprosto přesvědčivý a s oběťmi se vyloženě nemazlí (herci si nejspíš vytrpěli své) a syntezátorový hudební doprovod skvěle dolaďuje syrovost a absolutní "podzimní" chlad celého snímku (snad až na ty "úsměvné etudy s psíkem" - ty si mohl autor odpustit, protože zbytečně odlehčovaly atmosféru). Co je však na celém filmu to nejvýraznější a zároveň nejhodnotnější, je kamera. Rybczynski se vykašlal na "obvyklý" rutinní styl snímání a dělá si s kamerou absolutně co chce (člověk si říká, odkud asi Gaspar Noé čerpal inspiraci). ..... Celkově je Angst z rodu těch filmů, které náladu rozhodně nezvednou. (4,5*)

Life is a cabaret... jen těch důvodů ke zpěvu se občas krutě nedostává...