BoXBe

Ten Limanův "Bourne efekt" na konci je fajn :) Ani napodruhé film ani na moment nenudí, je dobře a poctivě natočený, má celistvý a celkem epický příběh, je zábavný, nadchnul a vrátil chuť chodit do kina i na sci-fi. A dá se o něm bavit.

Celému příběhu trochu dává zabrat formát seriálu, kvůli němuž scénář vypráví víc, než nezbytně musí. Haggis má každopádně propracovanou nástěnku s postavami a od začátku ví, kam chce hlavní hrdiny i diváka dostat. Občasný patos, naivita a zjednodušování schémat politiky a komunitního života nakonec zaveze do správných kolejí v duchu "you piece of shit!" a člověk má na dlouho o čem přemýšlet. Dokonce bych řekl, že se to občas sveze až k socreal seriálům typu "My všichni školou povinní", naštěstí to posleství, že si sice za svá rozhodnutí neseme odpovědnost sami, ale že i blízcí lidé můžou občas pomoct s dost zásadními a pozitivními životními změnami, je ok. Předpokládám, že v Česku se bude tenhle typ seriálu vysílat v 23:30, až skončí všechny pořady o vaření, seriálové vymývárny a talk show s ušatým pudlem. V Česku je totiž důležité, aby postava třeštila oči na to, že pan A řekl paní B nějaký nesmysl. Místo, aby řešila, že venku se občas opravdu něco musí i řešit a to co lidí říkají a dělají by mohlo kromě panických nadávek tu a tam dávat i nějaký smysl.

Silný dokument o hlubokých jizvách a zachování vůle k životu.

FIsh eaten by the fish eaten by the fish eaten by the fish. Třicet, čtyřicet let zpátky by tenhle film plnil kina. Kina by v té době netahala diváky na vymývárny mozku a diváci by měli dvě hoďky na úvahy o tom, že zjenodušeně nejde nahlížet na nic. Poctivá práce, sofistikovaná manipulace s divákem, postupně se otevírající mozaika příběhu, perfektní vyvrcholení na závěr. Make the world the safer place.

První dva tři díly mě iritovala seriálová rozplizlost a pocit zbytečně nafukované práce mě neopustil. Na druhou stranu je to prostě potřeba vidět a mluvit o tom. Vědět o tom, kdo napsal předlohu, že jsou to vesměs až na výjimky fakta a že je to hnus a jak Crowe hodně válí v tom, jak ten hnus šplíchá na obrazovku. Jako celek dobrý, mohlo být kratší, ale těch důležitých sdělení je tam tolik, že to nakonec uběhlo rychle. Kdyby to byly dva delší filmy, vůbec bych se nezlobil.

Žánrová lahůdka. Připomnělo mi atmosféru při čtení Života sira Winstona od Jaroslava Matějky. Ten taky uměl vypíchnout to co historicky nejvíce zarezonovalo. Bez kontextu může film zklamat, je dost komorní a konvenční. Na tom mi ale nevadí zhola nic, umím se nechat dojmout a nadchnout a rád :) 2020: Podruhé už si nemyslím, že je to taková pecka, ale Oldman si to očividně fakt hodně užíval. 2021: Oldman perfektní.

Greatest Showman vypadá jako třikrát delší americký seriál Glee a vůbec cokoliv, co propojuje choreografii, lítání kamery a tu a tam nějaké povedenější písničky. Je fajn vidět krásné lidi, podporovat rovnost a vnášet pozitivní příběhy. Kvalitativně ani jako cílová skupina jsem se u Showmana ale moc nenašel.

Plný počet za vymakanost a za práci se znalostmi, které sloužily jako předloha pro scénář. Líbil se mi ten syrový, dokumentární popis možného krizového vývoje s předvídáním možného chování lidí, od nejvyšších špiček po nejobyčejnější kousky na konci globálního hodnotového řetězce. Uvěřitelné, skvěle zpracované a bez zbytečných thrillerových akčních scén. Odcházím intelektuálně nabažen, navýsost spokojen. A ztotožňuji se i s KF: http://aktualne.centrum.cz/kultura/film/novinky/clanek.phtml?id=718716 V podstatě vzdělávácí film.

Režisérovi Krauzemu se až mučivě realisticky podařilo odvyprávět příběh ze sídliště, takový jakých znám osobně i z okolí desítky, ale nikdy jsem nebyl přítomen celistvě až takto na dřeň. Ve fantasticky zahraných hlavních rolích herci vyobrazují tři světy - typickou tchýni s nevyřešeným a ambivalentním osobním přístupem k životu, syna slabocha, který o sobě nechává rozhodovat jiné a snachu, jejíž život nepatří nikomu, ani jí samotné. Všem postavám chybí málo vůle ke změně, a když jí dosáhnou, většinou za to platí nebo nárokují nepřiměřenou cenu. Tři osudy, které se navzájem prolínají, ale jakoby byly od sebe vzdáleny nekonečně daleko. Že nedostatek peněz má vliv na rodinné vztahy je známo, ale tady hraje podstatnou roli pasivita, s jakou protagonisti řeší svoje problémy. Lenost a deprese Beaty, nerozhodnost Bartka a schizofrenost jeho matky jsou silnými mocnostmi v jejich světě a neschopnost dialogu pak vyústí v tragický konec. Polský film příjemně překvapil kulturního ducha, ale zanechal v hlavě tíživé myšlenky.

Přemrštěně stylizovaná úplně obyčejná detektivní zápletka s jemným společenským přesahem. Ale nebylo to úplně zlý.