Na jejích bedrech

Pokud mám hodnotit obsah, jsem ráda že je tenhle příběh venku, že se vypráví a že ten film vidí co nejvíce lidí. Jestliže necháme zaniknout jedno z nejstarších náboženství na Zemi, pak je něco špatně. A to ani nezačínám o těch zvěrstvech, které se bohužel ještě pořád dějí. Styl Alexandrie Bombach se mi líbil, i když musím přiznat že v některých částech je trochu unylý a táhne se. Nicméně si myslím, že u dokumentárních filmů jde velmi často o sdělení, než o stopáž. (29.03.2019)

Takhle si představuju boj za práva a svoje etnikum. Nadja je hodně silná ale zároveň skromná a citlivá holčina, která jde jak beran hlavou proti zdi a ve svém boji to z mnoha důvodů nemá lehké. Zaprvé známé soukolí politiky, zadruhé dnešní situaci jak v severním Iráku tak širším okolí a v neposlední řadě a za třetí, Jezídové jako etnicko-náboženská skupina jsou na pokraji zájmu snad celého světa, což celou situaci ještě hodně ztěžuje. Jsem zvědav co její aktivismus ještě přinese. KAždopádně ale pojmy feminismus a aktivismus, které se pro mě v dnešní době staly skoro sprostými, v jejím pojetí najednou dávají zcely jiný smysl. Velice dobře natočené. ... Popravy, sexuální zotročování nebo znásilňování dětí, pokud vás všechny tyto činy nedonutí jednak, tak co už?? (Jeden svět Benešov - 30. 4. 2019) (02.04.2019)

Silný dokument o hlubokých jizvách a zachování vůle k životu. (31.12.2019)

Hodně emocí, utrpení ale i marnosti. Peklo, který prošla komunita Jezídů oproti pekle politické neschopnosti, které je plné slibů, pochopení a snahy, která je plná proklamací, ale nikam moc nevede. Držíte Nadje palce, chcete jí pomoct, ale nevíte jak. Tak aspoň soucítíte a přidáte k tomu prázdné fráze. Na druhou stranu chci věřit, že tlak, medializace a výdrž, kterou Nadja předvádí má a (bude mít) efekt. Filmově bych se obešel bez trýznivé a emoční hudby, protože myslím, že utrpení na obrazovce není nutné ještě zvyšovat, ale budiž...Jsem za tento dokument hodně rád a jsem rád, že se mohl promítat na festivalu Jeden svět. (28.03.2019)

Fakt depresivní film o bezmocnosti individuálního člověka nejdřív v otroctví IS a pak v otroctví médií a mezinárodní diplomacie, který vám pořád opakujou, že to, co děláte, má smysl, ale přitom, kromě slavnýho udělování oficiálních titulů, velkolepejch zbytečnejch slyšení u prezidentů a spousty krásnejch prázdnejch slov, pro vás nejsou schopný vůbec nic udělat, film, kterej nemůže skončit dobře, protože nevypráví žádnou obvyklou pohádku o hrdinným vítězství spravedlnosti, ale reálnej příběh každýho z nás. (12.03.2019)