higuain

Aneb jak dvojice modelingových kulturistů založila jedno z nejslavnějších měst historie. Tady je znát, že film vypráví pověst a nesnaží se o nic víc. To ale neomlouvá tristní scénář a dialogy, i pověst se dá zfilmovat tak, abych půlku stopáže nekroutil hlavou nad tím, co tam postavy vypouštěj z pusy.

Moje druhá ČSFD projekce. Připomnělo mi to jednu knihu, kterou jsem nedávno četl a to Zpěv drozda od Waltera Tevise. Ne že by v těch dvou příbězích byla nějaká podobnost, ale Zpěv drozda ve mě zanechal antipatie vůči "příliš inteligentním technologiím", což ve výsledku tomuhle dílku spíš uškodilo.

Olivera Wooda patrně přestal bavit famfrpál, a tak se dal na kreslení a básnění o ženské kráse, lásce a o tom, jak kurevsky nudný jsou osmihodinový šichty v supermarketu.

Roland mě poslední dobou nepřestává příjemně překvapovat. Musím se přiznat, že jsem od Anonymu moc nečekal, byl jsem připraven na to, že to bude blbost. Emmerich mi ale vytřel zrak. Nemám tušení, na kolik se tahle konspirace dá brát vážně, ale Anonym velmi dobře funguje i jako smyšlený historický příběh, ve kterém se na bitevním poli utkává politika s uměním a ve kterém se můžeme bavit pohledem na postavu jednoho z nejslavnějších autorů všech dob, vyobrazeného jako naprostou, ale totální nulu. Kdepak, Roland není žádný břídil, jak má spousta lidí v zálibě ho označovat.

Strhující, kulervoucí a tak dále. Spielberg z nepříliš převratného scénáře udělal převratnej film. Kdyby filmy musely projít doping testerem jako sportovci, tak by zřejmě tenhle Stevenův opus diskvalifikovali z pole všech ocenění a označili by ho jako film silně nadopovaný morfiem. A to i přesto, že Williamsova hudba je na jeho poměry celkem nevýrazná a v nejsilnějších scénách (vylodění) prakticky není.

Stejně jako Young Adult, i tohle je jiná písnička, než Reitmanovy předchozí filmy. Je lyričtější a dává daleko méně prostoru humoru, na kterém Reitman zakládal úspěch především ve svých prvotinách, i když na nějakou tu satiru taky dojde. Citlivá Kentova hudba dobře podkresluje ten pomalu se rozvíjející příběh, možná (čti určitě) zbytečně vmáčknutý jen do několika dnů. Nejsem první ani poslední, kdo to napíše, ale co naplat, když je to pravda. Delší časový rozpětí by uvěřitelnosti tohoto příběhu jen prospělo. Reitmanovi budiž ke cti, že se nevykrádá, v kontextu jeho tvorby Labor Day však nikterak výjimečný není. Není to žádný velký krok zpět, ale zároveň je třeba říct, že už jsem od něj viděl i lepší díla.

K čemu rasismus, když můžeme přejít na genismus. Zajímavá vize s pěknou hudbou.

Už dlouho jsem se takhle upřímně nezasmál u akčního filmu. Akční pecka téměř bez toho otupělýho patriotismu, kterým byl zavirován Fuquův film. Emmerich je bezkonkurenční na tyhle blbosti.

Neobvyklá kombinace komedie, romance a akce, která mi perfektně sedla. Buchta z prciček a dobrej striptér jsou bez chyby, pro Schneidera nejlepší idiotská role. Plus je tady asi nejhezčí mafiánská dcerka v historii.

Elegance a ztřeštěnost v jednom, okořeněná výbornou hudbou.