higuain

Jirotkovu předlohu jsem nečetl, zfilmovaný Saturnin je však rozhodně skvělá zábava. Pohodová, netradiční, inteligentní. Herci mi sedli snad všichni, o skvělé Spitzerově hudbě nemluvě. S nesestříhanou seriálovou verzí je to zhruba na stejné úrovni.

Na jednu stranu je film neustále zlehčován pubertálními vtípky, na druhou stranu se zbytečnými patetickými proslovy snaží o nějaké to drama. Ve výsledku je to prostě béčková blbost, pro kterou platí, že čím méně se mluví, tím lépe. Scénář kvalitní dialogy (nebo monology) nenabízí a na herce, co dokážou kvalitně podat i sebevětší pitomost, zde taky nenarazíte. Nevím, jak Želvy Ninja dopadly finančně, ale dvojku by si tvůrci mohli nechat od cesty.

Manners Maketh Man. Po první projekci jsem to vnímal spíš jako lehké zklamání, ale Kingsman se nakonec ukázal být velmi nakažlivým filmem. Navíc jsem si časem uvědomil, že je mi svou vnitřní rozpolceností vlastně velmi blízký. Poučky o gentlemanství versus sprostý slovo snad v každý druhý větě a do toho rozpustilá a místy až bizarně efektní akce, kterou ve zběsilém tempu za ty 2 hodiny skoro ani nejde vstřebat.

Procenta sice tvrdí opak, ale ze dvou Ryanovek s Fordem je tahle tou lepší a to v první řadě díky propracovanějšímu scénáři (či spíše předloze?), který dává daleko více prostoru špinavé politice, která tentokrát sahá až po ty nejvyšší místa - v oválné pracovně to asi nebude zrovna oblíbený film.

Kdo čeká akci, ten čeká marně. Hon na ponorku je spíš komorní drama ze studené války. Satiricky laděné debaty politiků (předávající si záměrně mylné informace) nemají chybu. Snahu o realistické podání života ponorkové posádky lze taky jen ocenit, i když McTiernanovi občas hapruje poněkud pomalejší tempo.

Čistá duše 2. Se slavnějším jménem hlavní postavy, ale v daleko sterilnějším provedení. Marsh prostě není Howard. Na život Hawkinga historie jen tak nezapomene, Teorie všeho je naproti tomu film, na nějž se bude zapomínat nepoměrně snadněji, protože snad až na jeden herecký výkon bohužel ničím výjimečný není.

"Selene v průběhu svého kryogenního spánku porodila dceru." No páni. To neustále blikající světlo snad ve všech akčních scénách jsem nepochopil. Ze čtvrtého Underworldu mám pocit, že je dělaný jen proto, aby se Kate mohla opět proběhnout v latexu. Romantická linka byla odsunuta úplně pryč a už se to v podstatě jenom řeže. Jenže k čemu to, když jsou triky mizerný. Akce byla v minulých dílech ujetá, ale relativně zábavná. Tady je pouze ujetá a ve výsledku směšná.

Není to zas tak špatný. Vizuálně to je prvotřídní, jen je třeba smířit se s tím, že se scénářem si Wachowští tentokrát moc práce nedali. Vlastně bych se nedivil, kdyby ho sourozenci splácali někde na záchodě, to by přinejmenším vysvětlovalo zaměstnání hlavní postavy. Hudba solidní, akce vesměs taky. Tatum je americká Sáblíková, Milu Kunis mám rád, takže jí odpustím i to, že hraje extrémně naivní postavu, za scénář je koneckonců zodpovědný někdo jiný. Redmayne by si za svůj výkon zasloužil malinu, takhle trapně přehrávajícího záporáka jsem už dlouho neviděl.

Místy to sice vypadá jako nábor nových hráčů objednaný přímo z Vegas, ale jinak dobrý. Tento film ocení především lidé, jenž s hlavní postavou sdílí tu vášeň pro hru jako takovou. Pro mě je poker španělská vesnice, nicméně nedá se říct, že bych se nudil, což je v tomto kontextu samo o sobě úspěch.

Dokud se film odehrává ve východním Berlíně, je to vynikající thriller. Napjatá atmosféra, riskantní únos, po neúspěchu nebezpečný vězeň přímo v bytě a beznadějná situace plynoucí z odříznutosti od spojeneckého světa. K tomu všemu kvalitní herci v čele s Jessicou Chastain. V zápletce po 30 letech už je to horší a závěr (i přes celkovou spokojenost) budí dojem, že se z toho dalo vymáčknout více.