higuain

Jen stěží lze pochopit, proč si Columbus mezi tvorbou dvou masterpieců (Sám doma 1-2) odskočil natočit takovou srágoru. Nevtipná komedie, špatná romantika a slovo drama je zde mezi žánry uvedeno čistě omylem.

Dokument je to fajn, jen mi na něm vadí dvě věci. 1) Hadamczik a jeho žvásty o zadostiučinění. Nikdy jsem nepatřil mezi jeho hatery, jenž každoročně volali po jeho odvolání, ale nechápu, co si tím svým "zase jsem sestavil mužstvo, které přivezlo medaili" dokazoval. 2) Zveličování Hniličkova výkonu. Jeho brankářské kvality nezpochybňuji, Hnilda dokonce patřil mezi mé oblíbené brankáře. Avšak je třeba si přiznat, že v Rize byl těžce děravej, tolik laciných gólů vinou strážce svatyně jsme nedostali na žádném turnaji, co pamatuju.

Jeho verzi oproti té její citelně chybí emoce. A byť by to nemusela být nutně výtka (jeho postava je už ze své podstaty odtažitá a daný problém řeší tak, že se snaží hodit minulost za hlavu a hledět do budoucna), tak v tomto případě je to ten zásadní důvod, proč jeho verze nenabízí tak celistvý zážitek, jako ta její.

Nejlepší verze. Viděl jsem jí jako první a nesouhlasím s četnými výroky, že bez jeho verze ta její nedává smysl. Ano, je trochu složitější se v ní orientovat, ale to celkovému zážitku spíš přidává, protože je třeba přemýšlet nad souvislostmi a není čas nudit se u scén, které už byly (jen z trochu jiného úhlu pohledu) viděny. Jessica Chastain definitivně přestupuje do pozice jedné z mých nejoblíbenějších hereček, tenhle film svým výkonem táhne a krade si ho pro sebe, bez ní by ty emoce Eleanořiny postavy nefungovaly ani z poloviny.

1. série: 85%. Daredevil mě nepohltil natolik, abych se přidal k té záplavě nadšených pětihvězdičkářů, přesto však nemůžu nesouhlasit s tím, že jeho třináctidílný nástup na scénu se velmi povedl. Spíš než ke všem marvelovkám, do jejichž universia slepý právník patří, má Daredevil blíž k Nolanově TDK trilogii, jen je v televizním podání viditelně levnější a v některých zvratech méně promyšlený. Do další řady méně srdceryvných rozhovorů, které mnohdy působí zbytečně a příliš pateticky (viz třeba v souvislosti se smrtí nedůležité Eleny) a může to být ještě lepší. 2. série: 85%. Stále velmi vysoký standard prakticky všech epizod. Daredevil určitým způsobem odráží celý MCU, kde najít propadák je skoro stejně těžký jako najít film, co by nějak zásadně vynikal. Nutno ovšem dodat, že Daredevil strčí do kapsy téměř všechny filmy z MCU, aniž by k tomu potřeboval rozpočet v řádech stamiliónů. Oproti první sérii jsou v té druhé největším přídavkem Elektra a Punisher - výborný postavy, navíc skvěle obsazený. 3. série: 85%. Asi se nemá smysl moc opakovat, seriál si i ve třetí sérii udržel vysokou úroveň a nijak mu neuškodila ani absence dvou nejlepších postav druhý série. Jen tak dál.

V hodnocení dokumentů tohoto ražení se kvalita zpracování odráží jen minimálně, prim hrají vlastní zážitky, které dokument připomíná. A bohužel, jsem ročník 93 a hokej (ale i fotbal a sport obecně) jsem začal pořádně sledovat až v roce 2002, tzn. když nejslavnější roky českého hokeje začaly odeznívat - jsem smolař no. Tudíž si při sledování Mistrů okamžiku nemůžu zavzpomínat na husí kůži při gólu Davida Moravce nebo na to, jak nájezdové drama se Švédskem drásalo nervy, zkrátka pro mě to byla vždy historie a nikdy přítomnost. Nicméně možná právě o to cennější je tento dokument, který mě provede událostmi celého turnaje, když jsem je nemohl zažít na vlastní kůži v roce 2001.

Všechno tohle začalo pětkou. Když se před lety Justin Lin rozhodl, že pro páté pokračování série přeladí svoje instrumenty na docela jinej žánr a z akčňáku o závodění udělal těžce militantní nářez s akcí tak nadsazenou, že by se do popisu filmu hodilo napsat slovo sci-fi, tak to bylo za 1) příjemný oživení série, za 2) to mělo takový grády, že jsem se z toho na tu prdel prostě posadil a za 3) to byl od tvůrčího týmu vedeného Linem risk jako prase. Lin šel tehdy s kůží na trh, vyšlo mu to a z úspěchu poté těžila i podobně laděná, sice o něco horší, ale pořád v mých očích velmi dobrá šestka. A co udělal nový muž James Wan? Šel na jistotu. Vzal prvky, na kterých byl postaven úspěch posledních dílů, v akci se pokusil ještě víc přitlačit na pilu, od pánů Morgana a Thompsona přijal mizerný scénář a splácal to dohromady do jednoho nejen nadsazeností, ale i délkou přepáleného filmu. A bohužel právě "díky" tomu, co se stalo s Paulem Walkerem, si sedmé Rychle a zběsile zajistilo s přehledem největší výdělek, ačkoliv kvalitativně je to oproti pětce i šestce další posun dolů.

První film, kde jsem viděl Forda v záporné roli. Výsledné 3* jsou průměrem dvou diametrálně odlišných částí. Zatímco ta první (2*) je zbytečně natahovaná nuda, kde se nestane vlastně vůbec nic, druhé polovině (4*) už atributy kvalitního hororu / thrilleru nechybí. Silvestri vynikající.

Prototyp ideálního chlapa může mít dneska tisíce výstředností, ale základní podmínka je stále stejná - prachy. Vůbec mě nepřekvapuje, že autorka tohoto románu je fanynka Stmívání. Fascinuje mě ale, jaký emoce dokáže mezi diváky vyvolat vlastně zcela obyčejný (a hloupý) romantický film. Navenek se to tváří, jako že to boří iluze o ideálním vztahu, jenže tady se žádný iluze neboří, ty se tu naopak vytváří. Těžko představitelný je už to, že se mladý pohledný miliardář zakouká do vyloženě nezajímavý studentky, že to ale celý pravděpodobně směřuje k jeho proměně v romantika, jakého si pana Ana představuje, to už je tak směšně naivní, že na to jeden facepalm nestačí. Jinak je to zbytečně dlouhý nic s rádoby odvážnými scénami a mizerně napsanými i zahranými dialogy. Ale marketing funguje na jedničku, to jo.

Nejsmutnější na tomhle filmu je, že i po téměř třiceti letech je až nechutně aktuální. Vygumovanci prostě byli, jsou a budou a u nás tím ze všech sportů trpí nejvíc právě fotbal. Bohužel.