Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Dráma
  • Akčný
  • Krimi
  • Animovaný

Recenzie (704)

plagát

Logan: Wolverine (2017) 

Pár měsíců nazpět jsem viděl trailer na Logana a řekl jsem si - no sláva, Wolverine konečně bude mít kvalitní sólovku. A taky, že jí má. Není to sice až takový terno, jak napovídá dosavadní hype, ale kvalitní rozlučka je to bez debat. Mangold tak do značné míry napravuje tu zbytečnost, se kterou do série přispěl posledně. Jen si nejsem úplně jist, jak tahle Jackmanova derniéra do celý série vlastně zapadá a to především s ohledem na její další pokračování, protože zde načrtnutá budoucnost s "vyhynulými" mutanty smrdí dalším cestováním v čase a toho už bylo před třemi lety dost.

plagát

Walk the Line (2005) 

Jedna z těch (nej)lepších biografií. Je to v podstatě lovestory o kdysi drogově závislý hudební legendě a jeho ženě. Věnuje se především Cashově soukromí, nicméně když už se přesouvá na pódium, jsou to vyloženě hudební orgie a to i v případech, kdy zpívá June (resp. Reese) nebo jiní. Oscar pro Reese zasloužený, měl ho ale imho dostat i Phoenix. Perfektní výkon zde předvádí nejen coby herec (to se dalo čekat), ale i jako zpěvák, opravdu málokdo by Cashovy písničky dokázal odzpívat tak přesvědčivě jako on. 90%.

plagát

John Wick 2 (2017) 

Tell them, whoever comes, I'll kill them. I'll kill them all. John Wick znovu v akci a tentokráte i se svojí legendární tužkou. První díl jsem viděl teprve nedávno a i když se mi hodně líbil, s očekáváním ohledně dvojky jsem se radši snažil držet při zemi. Ono natočit pokračování takhle přímočarý jednohubky, která je hlavně a především o akci a natočit to tak, aby to pokračování mělo smysl i kvalitu a nebyla to jen zbytečná nastavovaná kaše, to není žádná prdel a já jsem přesvědčen, že by si na tom řada daleko zkušenějších režisérů dokázala vylámat zuby. Stahelski nicméně opětovně prokázal, že v něm dřímá potenciál. Příběh je najednou mezinárodní, takže už to nemá ten punc komorního akčňáku (těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně) a té fyzické kontaktní akce (která je opět fantasticky natočená) je ještě víc než posledně. Dost často se stává, že růst kvantity jde ruku v ruce s poklesem kvality. Tohle naštěstí není ten případ. John Wick 2 není ve srovnání s jedničkou lepší, ale ani horší. Je rozmáchlejší a od toho se odvíjejí jeho přidané plusy a mínusy.

plagát

Valentín (2010) 

Strašně křečovitá Hollywoodská snaha natočit si vlastní Lásku nebeskou. Jednotlivé příběhy jsou o ničem a vtipu není příliš. Valentýnská romantika je násilně roubována do vztahů, které ani zdaleka romantické nejsou, což je největší pěst na oko v případě Kutchera a Garnerky, jejichž postavy jsou roky nejlepší přátelé, ještě během rána jsou oba těžce zamilovaní do někoho jinýho, během jednoho dne on dostane kopačky a ona zjistí, že její přítel je tak trochu ženatej a večer najednou oba zničehonic přijdou na to, že se vlastně asi láskujou navzájem. No zkrátka pohádka k pokukání.

plagát

Ploty (2016) 

Tady ta nominace je vtip? Denzel je prvotřídní herec a toho by se měl držet, protože s jeho režií je to podstatně horší. Tenhle film neví, kdy skončit. Prakticky nic se v něm neděje, jen to strašně pomalu plyne. Postavy jsou všechny ukecaný až běda, takže je stopáž vyplněna sáhodlouhými dialogy, jejichž obsahem ale není nic, co by už v minulosti nenabídla řada jiných filmů. Mezi "nejlepšími filmy roku" je tohle největší omyl.

plagát

Miesto pri mori (2016) 

Jedna ze tří nejlepších letošních Oscarovek. Lonergan napsal a zrežíroval působivé drama, se kterým mám jedinej problém. Vypráví dva související příběhy, přičemž ten silnější a s daleko větším potenciálem nechává hrát až druhé housle. Jasně, zápletka se synovcem má svůj smysl, oproti té s (ex)manželkou je to ale znatelně slabší kafe. Scénou u výslechu mě Lonergan na chvíli dostal do kolen a to se mi dneska stává už jen zřídkakdy. Michelle Williams je navíc fantastická v každém z toho mála jejích výstupů, čímž je okleštěnost té zápletky nepochopitelná dvojnásob.

plagát

Moonlight (2016) 

Největší favorit letošních Oscarů, no to mě podrž. Je mi úplně jedno, jestli je film po té loňské rádoby kauze záměrně cílený na Oscary a je mi tuplem jedno, jakou má hlavní postava barvu pleti a sexuální orientaci. Problém Moonlightu tkví zkrátka a dobře v tom, že je to podprůměrně natočená a i tématicky nezajímavá nuda, která nemá co nabídnout.

plagát

Frequency (2016) (seriál) 

První polovina série (a rovněž asi i celého seriálu, vzhledem k tomu, že další série s největší pravděpodobností nebude) se příliš nepovedla. Úvodní díl bez ostychu vykrádá původní film a i když si to poté začíná jít svou vlastní cestou, několik dalších epizod má až na výjimky spíše průměrnou úroveň. Ve druhé polovině se ale začíná přiostřovat a seriál jakoby byl díl od dílu lepší a lepší. Vrcholem je čtyřdílná pasáž počínající devátou a končící dvanáctou epizodou. Během těchto čtyř dílů nabírá zápletka největší obrátky a v rámci nastavených pravidel i víceméně absentují logické lapsy. Samotné finále je pak po většinu stopáže taktéž velmi dobré, bohužel ho v posledních minutách sráží nepříliš povedený závěr, který je příliš uspěchaný a zanechává více otázek než odpovědí. To by nevadilo, kdyby měla následovat další série, k tomu ale nejspíš nedojde, takže celé finále vyznívá tak nějak do ztracena. 75%.

plagát

Spojenci (2016) 

Válečná špionáž od Zemeckise, navíc s Pittem, Marion Cotillard a Silvestrim? Znělo to jako sázka na jistotu, vyklubalo se z toho zklamání. Není to špatný, je to ale v mnoha ohledech zoufale průměrný. Včetně té osobní roviny, kterou měli táhnout špičkoví herci, jenže scénář jim nedává moc prostoru, kde by mohli předvést něco navíc. Technicky je to fajn, příběh ale stihne vyšumět ještě dřív, než se spustí závěrečný titulky. A třeba scéna porodu uprostřed náletu, to už bylo na hraně parodie. Od Zemeckise jsem zkrátka čekal víc.

plagát

J.F.K. (1991) 

Konspirační drama pro náročné. Stone je možná paranoidní šílenec, řemeslo má však v malíku jako málokdo. Viděl jsem přes 200 minut dlouhou prodlouženou verzi a světe div se, počet hluchých míst se zastavil na čísle nula. Z tohoto filmu těžko posuzovat, nakolik jsou závěry Garrisona podpořeny fakty a nakolik domněnkami. Stone mu totiž straní tak očividně, že to místy ztrácí na věrohodnosti. Přesto si myslím, že si Garrison pro zfilmování své knihy nemohl přát lepšího filmaře. Skutečnou pravdu, která by byla nezpochybnitelná, se asi nedozvíme nikdy. Na to se v této kauze až příliš důkazů zazdilo.