higuain

Nemám rád pavouky. Za to se mi ale líbí Sarah Gadon i Mélanie Laurent, takže docela chápu Gyllenhaalovo dilema kde dřív smočit. Psychická narušenost hlavní postavy byla nicméně spíš úsměvná, než jakkoliv znepokojující. A to platí i o poslední scéně, ve které se Villeneuve vysmál do ksichtu (téměř) všem, kteří si do té chvíle mysleli, že film chápou. Včetně mě. Mojí výhodu bylo, že jsem podvědomě nějakej mindfuck na závěr čekal. PS: Teorií o významu pointy je na internetu dost, stačí si jen vybrat tu, která dává největší smysl.

Sedmá epizoda je lepší. Vlastně všechny epizody jsou lepší. Přesto je Rogue One veskrze zdařilým spin-offem, který ostatním filmům ostudu rozhodně nedělá a to je vzhledem k oněm nepopulárním přetáčkám úspěchem samo o sobě. Williams ale chybí.

Americký remake amerického remaku japonského filmu. Kdyby se to nejmenovalo Sedm statečných, tak to má tak o deset procent víc. Osobně nevidím důvod, proč tvůrce tohoto filmu odsuzovat za aktualizaci skoro šedesát let staré klasiky. Ne v době, kdy zcela běžně vznikají remaky a rebooty filmů, které sotva vylezly z kin. Fuquovi se navíc skutečně povedlo natočit veskrze kvalitní akční western, na který se vyplatí podívat, ať už k tomuto žánru člověk přistupuje jakkoliv. Mě třeba bavil víc, než všechny Leoneho filmy, co jsem doposud viděl.

Celou filmovou sérii Hunger Games jsem dal najednou během dvou dní, tak to shrnu celé v jednom komentáři. První dva díly byly velmi příjemným překvapením. Kupodivu u nich byly první neakční poloviny lepší těm druhým v aréně, kde místy pokulhávala logika v chování postav. Celkově jsem však byl spokojen. Dvoudílné finále bohužel trpí právě na ono rozdělení na dva díly. Kdyby se Mockingjay sestříhal do jednoho filmu, ubyla by spousta hluchých míst, snad by bylo daleko méně prostoru pro přihlouplou romantickou linku, které se první dva díly věnovaly jen na okraj, no zkrátka by výsledný dojem z finále byl určitě lepší. Nicméně v rámci adaptací "emancipačních" sci-fi bestsellerů zaměřených na teenagery jde určitě o nejlepší věc na trhu. Navíc má Jamese Newtona Howarda, jehož hudba je prostě skvělá a je možná nejsilnějším článkem celý série. _____ Hodnocení jednotlivých dílů: 4*, 4*, 3* a 3*.

Poctivá akční nálož, kterou musí ocenit snad každý obdivovatel kvalitní filmové akce. John Wick se obléká jako James Bond a své soupeře drtí s podobně nesmlouvavou tvrdostí jako Liam Neeson v (prvním) Taken. Navíc příběh, ač hodně jednoduchý, tak víceméně nemá mezery v logice a snad právě díky té nezastírané jednoduchosti je to svižná jízda od začátku až do konce. Reevesova nejlepší role za poslední dekádu.

JKR poprvé píše scénář k filmu a sází při tom na jistotu. Hlavní úkol Fantastických zvířat je jasný, vydělat Warnerům prachy a vytvořit tím pohodlnou půdu pro další filmy. Dostáváme tak veskrze typický blockbuster, který sice ničím výrazně nepřekvapí, ale zároveň nezklame, protože co do moderní popcornové zábavy mu nic nechybí a technicky je to samozřejmě kvalitní práce. Nad rámec očekávání potěšila skutečnost, že hlavní postavy nemají svoje hůlky jen na opírání (jedna z mála věcí, co mi na HP vadila i v knihách), naopak nepotěšil poněkud laciný twist v závěru. Jakým směrem se bude série ubírat dál je velká neznámá. S Yatesem za kamerou se ale těžko dají čekat zázraky.

Projížděl jsem si mnou hodnocené filmy podobného ražení a přemýšlel, zda-li jsem vůbec někdy viděl lepší teen romanci. Došel jsem k závěru, že zřejmě ne (leda bych do této kategorie počítal Titanic, což nepočítám). Ano, tohle je pravděpodobně nejlepší středoškolská romantika, kterou jsem kdy viděl. Paradoxně se to stalo v době, kdy už je to nějaký ten pátek, co do téhle věkové skupiny nepatřím. Řekl bych, že výjimečnost tohoto filmu spočívá především v tom, jak se mu povedlo skloubit realitu a romantiku. The First Time je totiž v mnoha ohledech ohromně pravdivý a cynicky trefný, i přesto si však dokáže zachovat jistou žánrovou naivitu, která zde funguje jako málokde, protože chemie mezi ústřední dvojicí je mimořádná. Když jsem se po shlédnutí filmu dočetl, že Britt Robertson a Dylan O'Brien se během natáčení filmu dali skutečně dohromady, tak mě to vůbec nepřekvapilo, protože ta tenze mezi nimi byla z filmu cítit už od první scény v uličce. Když ke všem ostatním superlativům připočtu nevtíravý humor a dobře zvolenou hudbu, vychází mi z toho velmi inteligentní a precizně natočená romantická komedie. A takových moc není ani s dospělými postavami.

Je to možná až příliš jednostranný pohled na kauzu, nicméně to se asi dalo čekat vzhledem k názorům, které Stone zastával a vyjadřoval po celou svojí kariéru. Snowdena popisuje jako amerického patriota, který vynesl špínu na tajné služby čistě z morálních a etických důvodů. Nakolik se to blíží realitě je otázka, na kterou si každý musí najít odpověď sám. Jako glorifikaci svojí osoby si však Snowden jen těžko mohl představovat lepší film. Stone je na starý kolena očividně zpět ve formě. Snowden funguje jak v rovině špionážní, tak v té osobní. Hodně tomu pomáhá silná herecká sestava nebo hudba, ale především Stoneova schopnost udržet divákovu plnou pozornost, ať se na plátně děje cokoliv. Přes dvě hodiny dlouhý snímek nemá hluchá místa a přinese několik velmi znepokojivých scén a myšlenek, i když v tomhle se určitě dalo ještě víc přitlačit na pilu. Škoda také přehnaně patetického závěru, jinak to mělo náběh na pátou hvězdu. Jsem zvědav, jestli uvidíme Snowdena i na Oscarech. 85%.

Ještě depresivnější kanadská verze Christophera Nolana si už také našla cestu ke sci-fi žánru. Ze super-pozitivního přijetí lze snadno vyvodit, že fanoušci Scottova Blade Runnera budou po shlédnutí tohoto filmu srát blahem a očekáváním nad sequelem, který pro příští rok chystá právě Villeneuve. Já fanoušek Blade Runnera nejsem a tudíž mě nemusí tolik mrzet, že mě to nadšení okolo Arrival minulo. Očekávání jsem měl poměrně vysoká už dávno před premiérou, výsledek mě však uspokojil pouze v jednotlivostech. Uznávám ono humanitní poselství (i když to dneska není nic převratného a v závěru je to podáno na můj vkus až příliš teatrálně), líbí se mi imho velmi reálná reakce světa na přílet mimozemšťanů, technickou kvalitu filmu u Denise už snad ani netřeba zmiňovat a Amy Adams je opět vynikající. Jako celek se mě to ale nějak nedotklo. Arrival je hodně srovnáván s Interstellarem a podle mě právem. A nejde pouze o fakt, že jedním z hlavních témat obou filmů je čas. Podobně jako Interstellar, i Arrival se po většinu stopáže snaží o co největší realismus, aby pak v závěru přišel s rozuzlením, které se tomuto přístupu skoro až vysmívá. Osobně mi ale knihovna v Interstellaru ke zbytku filmu pasovala mnohem lépe než to, co se událo v závěru Arrival (nebudu spoilerovat). Což je asi největší problém, který s filmem mám. Druhým problémem je, že ani ta předchozí "realistická část" filmu není natolik pohlcující, aby mi to k uspokojení stačilo. Škoda.

Temný rytíř s aspergerem. Téměř přesně podle mého gusta. Affleck i nadále sebejistě pokračuje v získávání ztraceného profesního respektu, přičemž má velkou výsadu v tom, že si dokáže vybrat jemu padnoucí role v kvalitních projektech. Vsadím se, že The Accountant musel coby námět působit jako sci-fi. Neohrožený autista, který pracuje jako účetní, ale přitom se v něm mísí schopnosti spousty akčních hrdinů, no zjevně to není úplně "based on a true story" příběh. Nicméně scénář se velmi povedl, načež se kolem toho sešlo několik talentovaných lidí v čele s Gavinem O'Connorem a výsledek předčil očekávání. Až na to, že závěrečné "odhalení totožnosti" je průhledné až běda a to prakticky od začátku, jde o výborný film, kterému kromě všeho výše zmíněného nechybí ani prvotřídní kontaktní akce (Batmane, jsi to ty?) a skvěle vybudovaná atmosféra, která snad až na trochu pomalejší rozjezd nedává prostor pro hluchá místa, takže na konci by člověk snesl ještě další pokračování. Film roku asi ne, ale jeden z nejlepších určitě ano.