higuain

Ne, tohle se nepovedlo. Po nespočtu adaptací (neviděl jsem ani zdaleka všechny, ale nejradši mám tu s Gabinem) přišel Oscarem povzbuzený Tom Hooper s muzikálovou verzí Bídníků, která je... no zkrátka špatná. Písničky nic moc, jejich přednes jakbysmet (i když nepopírám, že herci se snaží) a že by to fungovalo v rámci vyprávění? Filmový muzikál, který nemá vůbec žádné mluvené dialogy a kde se dvě a půl hodiny bez ustání jen zpívá. Řekl bych, že to nikoho nemůže bavit až do konce, jenže mě to bavit ani nezačalo.

Tenhle film by potřeboval zkrátit minimálně o polovinu. Ty tři a půl hodiny jsou šíleně ubíjející, protože se tam většinu času nic moc neděje. Ale pokud člověk potřebuje usnout, tak je to ideální, to zase jo.

Vizuální obžerství, které je oproti svému předchůdci mnohem delší, ale přesto divácky stravitelnější. Nezasažen kouzlem Scottova Blade Runnera jsem měl výhodu, od pokračování jsem totiž nečekal zázraky. Villeneuve se nakonec ukázal jako dobrá volba a zde (imho) překonal jak svůj loňský Arrival, tak i původní Scottův film. Nebylo to bez chyb, zhruba po hodině mě ta pomalu budovaná atmosféra začala nudit, nicméně děj se poté dal více do pohybu a film tak chytil druhou mízu, které se nepustil až do konce. Ten na mě působil poměrně otevřeným dojmem, takže pokud se film zaplatí, nedivil bych se dalšímu pokračování. 80%.

Zatímco letošní Spiderman byl závanem čerstvýho vzduchu, tak o pokračování Strážců se to fakt říct nedá. Gunn vzal do ruky svůj vlastní manuál z prvního dílu a vytvořil kopii. A tak téměř vše, co platilo pro jedničku, tak platí i pro dvojku. Opět je tu hodně hudby a humoru, ale zápletka je opět absolutně o ničem. Akce je průměrná a když nechytnou postavy (z té skvadry mě fakt nikdo nezajímá), tak je vymalováno.

Hi, I'm Dick. - Of course you are. Rosie a Alex jsou nejlepší kamarádi už od dětství a... dál už si každý snadno domyslí, co je předmětem filmu. Jedná se o veskrze klasickou romantickou komedii, která je vlastně výjimečná pouze tím, že je velmi dobře napsaná i natočená. Hlavně první polovina je značně výživná co do humoru, v závěru to přece jen (logicky) zvážní. Ale v tomhle podání nic proti.

Obraz Doriana Graye není kniha, která by byla zrovna lehko zfilmovatelná. Ne že by bylo těžký uspořádat do filmu dějový linky, v tom je Wildeovo dílo naopak poměrně jednoduchý. Ale ty rozsáhlý dialogy a monology, všechny ty myšlenky a jejich vyznění a podstata, to se na plátno převádí nepoměrně hůře a je to tím těžší, čím více se tehdejší mravy a zásady neslučují s těmi aktuálními. Kniha není dokonalá, ale je rozhodně zajímavá a pozoruhodná. To se o téhle adaptaci říct nedá. Parker se očividně snažil být do jisté míry věrný předloze a zároveň chtěl mít film poplatný dnešní době. Ve výsledku se mu ale nepovedlo nic z toho. Škoda.

Zase ten paradox, když máte námět s kontroverzním tématem a pracujete s ním ve stylu "hlavně nikoho neurazit". Morgan se v tomhle případě moc nevyznamenal (jeho seriál The Crown je mnohem lepší) a Frears se svojí nudnou režií už vůbec ne. Jediná Helen Mirren byla na těch Oscarech oprávněně.

Take your stinking paws off me you damn dirty ape! Tohle je tak nesmrtelná klasika, že na ní žádný superlativy nestačí. Prostě se to musí vidět. A ne jenom jednou. Já už to mohl konečně vidět i v kině na velkém plátně (Projekt 100) a Jerryho Goldsmitha z hlavy asi jen tak nedostanu.

Deadpool je v dobrých rukou. Chybí tomu jen cameo Johna W. s tužkou v baru. Ale ne, Leitch se snaží dát filmu vlastní tvář a docela se mu to i daří. Určitě to není jen Wickova female verze. Přesto je film nejpůsobivější ve scénách, které ho nejvíc evokují, tzn. ve většině těch akčních. Ta nejlepší je tak viditelně Wickovská (fyzická surovost, iluze absence střihu atd.), že i kdybych neznal jméno režiséra filmu, po téhle scéně bych si okamžitě musel domyslet o koho jde. Špionážní zápletka je v závěru možná trochu překombinovaná, ale ne nějak neúnosně. Potěší i retro soundtrack. Charlize je navíc jako obvykle výborná a pokud jde o její lesbickou vsuvku se Sofií, tak za tu by se holky nemusely stydět ani na pornhubu.

Paul Verhoeven na přelomu osmdesátých a devadesátých let natočil dvě sci-fi klasiky. Uteklo něco málo přes 20 let a v kinech se v rozmezí pouhých tří let objevily remaky obou těchto filmů. Za sebe můžu říct, že oba považuju za povedené a v případě RoboCopa bych se dokonce nebál tvrzení, že jde o remake, který je lepší než originál. Zatímco originál je vtipná a ujetá krvárna (zkrátka Verhoeven, jak ho máme rádi), tak tohle je zcela seriózní sci-fi. A světe div se, ono to funguje. Zde je kromě režie třeba speciálně vyzdvihnout scénář, protože zde všechno má hlavu i patu a dialogy i postavy jsou výborně napsané. V kombinaci s perfektně vybranými herci už má film v podstatě vyhráno. Padilha nakonec pokulhává snad jen v akčních scénách, které sice ničím neurazí, ale ani nepřekvapí. Mít to záživnější akci a taky hudbu, bylo by to možná i na pět hvězd.