Skip

Film se jmenuje stejně jako velmi dobrá Asimovova kniha, ale nelze ho brát jako adaptaci. Spíš je jen inspirován. Jako sci-fi plná akce funguje dost dobře. Kdo by čekal víc, bude zklamaný.

Philomena je film o jedné z mnoha objetí tzv. Mariánských domů, katolických institucí, kam byly zavírány svobodné těhotné ženy. Zde žily pod dohledem jeptišek, porodily, a pak bylo jejich dítě dáno k adopci, většinou bohatým rodinám za nemalý peníz. A to se dělo ve 20. století, poslední Mariánský dům byl zavřen v 90. letech. Takže jsem se zase slušně nasral na katolíky. Film je to docela dobrý, zručně zrežírovaný a s přehledem zahraný.

Zatímco režie bratrů Coenů je prakticky rutinérsky bezchybná a nemohu proti ní říct ani popel, tak mě tentokrát zcela minulo téma. Nemám nijak zvlášť rád folk, takže mě tyhle strasti folkového zpěváka s kytarou nijak zvlášť nebraly. Na rozdíl od většiny ostatních coenovských filmů, tenhle mě nedokázal ani zaujmout, natož pohltit.

Paní Traversová, autorka Mary Poppins, byla docela nesnesitelná, ale kdo by s ní nesympatizoval, když si nechtěla nechat Hollywoodem zmršit svoji úspěšnou dětskou knihu. Ema Thompson ji zahrála velmi dobře a i celkově na mě film dost zapůsobil. Rád si ho po nějaké době zase zopáknu.

Pro mě možná trochu překvapivý upírský film. Nic moc jsem nečekal, ale ono to vůbec nebylo špatné. Mělo to hlavu a patu, atmosféra mě dokázala vtáhnout a i když byl ten příběh v podstatě jednoduchý, přesto jsem ho rád sledoval.

V podstatě jde o romantický film, který ale byl (možná rafinovaně) pojat jako malé velké drama. Jde o to, kdo na to skočí. Já to slupnul i s navijákem a vůbec mi nevadilo, že to byla pořádná bouda. Takže každému, co jeho jest, jeden odsoudí, jiný vychválí.

Film, který je prostě tím, čím je. Obyčejným postapo bijákem, na který nebylo moc peněz a přesto je výsledek v pohodě koukatelný, má atmosféru, spád, nenudí a všechno v něm šlape tak, jak má. Takovým filmům fandím.

Tahle komedie, která snad byla podle skutečných událostí, mě prakticky vůbec nebavila. Sem tam nějaký ten vtípek, který mi posunul koutky úst nahoru, ale to bylo všechno. Ani po režijní stránce nic moc, spíš průměr. Od Michaela Baye bych čekal víc.

Téma vyrovnávání se s těžkým psychickým traumatem z války natočené podle autobiografické knihy bylo velmi silné. Problém ale je, že film jaksi nedokázal využít toho, co se zde nabízelo. Ne že by to bylo vyloženě špatné nebo nudné, ale tak nějak to jen plavalo po povrchu. Ne a ne diváka vtáhnout.

Téma filmu bylo pojato tak, že se film vyznačuje jistou plochostí, ale ono to ve výsledku nijak zvlášť nevadí. Nekonaly se sluzopudné, rádoby melodramatické scény, k nimž by to celé mohlo svádět, což považuji za velké plus. Naopak tomu dodalo šťávu spíše lehce humorné pojetí. No a Eddie Marsan se předvedl v pro mě zatím nejlepší roli, v jaké jsem ho doposud viděl. Doktor Guttmann mu vyloženě sedl.