Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Komédia
  • Akčný
  • Dráma
  • Dobrodružný
  • Animovaný

Recenzie (907)

plagát

O život (2007) 

O život se k českému komediálnímu dnu rozhodně nepřidává. Narozdíl od svých listopadových souputníků totiž Milan Šteindler a spol. pochopili, že když u nás chtějí uspět v komediálním žánru, nemusí nutně na plátno dopravit tunu debility a doufat, že se tomu lidé budou smát. Stačí načrtnout jednoduchou story o nechtěném těhotenství, příliš nemoralizovat a přihodit ducha Boba Klepla, a při rozumné stopáži vám z toho vyleze slušná komedie, která sice nemá mnoho momentů, při kterých se budete lámat smíchy, ale jako celek je docela sympatická a jede na té správné vlně nadsázky. Najde se samozřejmě pár scén, které jsou mimo (výroba kondomů, buzení mrtvých), ale jinak se tu tak často vedle nešlape a třeba nadsazený závěr příjemně překvapí. Z Doroty Nvotové se nakonec vyklubala docela trhlá sympaťačka (ač to tak z traileru rozhodně nevypadalo) a Vojta Kotek, který se stále drží své oblíbené role "jsem tak trochu outsider", mi tu přišel o třídu lepší, než v Janákových teenagerských taškařicích. Když si připočtete na české poměry velice povedené triky a hudbu, která se do toho nebojí opřít (otravný motiv z traileru se naštěstí objeví jen párkrát ze začátku), dostanete solidní filmový počin, nad kterým sice nehodlám nijak jásat, ale rozhodně patří k tomu lepšímu, na co můžete u současné české tvorby narazit. 5/10 P.S. Ta banda trapáků, co sem naházela odpad, aniž by film viděla (neříkám, že jsou to všichni), by se nad sebou vážně měla zamyslet...

plagát

Ambiciózna blondínka (2007) 

Překvapivě snesitelné. Jessica je sice celou dobu strašně zmalovaná a Luke Wilson to pravděpodobně točil jenom proto, aby se s ní mohl třikrát líbat, ale najde se i pár povedených fórů (kvarteto opilých norských knězů, zpívající na karaoke "Baby Got Back" rulez) a Larry Miller dokazuje, že by ještě rozhodně měl dostat šanci v nějakém lepším filmu. Normální člověk by se tomu měl samozřejmě vyhnout, ale až to za x let bude pravidelně běhat na HBO, tak si znova rád užiju ty guilty momenty, jako závěrečnou Wilsonovu jízdu na motorové koloběžce nebo ultimátní hlášky ala "Budu spát ve městě, které nikdy nespí!"

plagát

100 sladkých dievčat (2000) 

Proč se na CSFD skvosty žánru maskují u 55%? Woody Allen light + Emmanuelle Chriqui a Katherine Heigl v jednom filmu? Yes!

plagát

Zmätky v Arizone (1987) 

Vynikající, skvěle natočená komedie se spoustou geniálních postav, situací a hlášek. Banjo theme rulez. P.S. Mark Steven Johnson si vybral špatného Ghost Ridera :)

plagát

Na vlastné nebezpečenstvo (2007) 

Tak už i Filip Renč podlehl temné straně. Co naplat, že stále dokáže svůj film vizuálně prodat, když točí scénář ze třetí cenové. Avizovanou báchorku o ztraceném otci doplňuje mladý pár, co si nerozumí, romance v kapradí a dvojice pohraničníků, co se snaží koupit raft a chutná jim slivovice, ale jediné fungující časti filmu jsou ty, ve kterých se nemluví. Chudák Jiří Langmajer si zahraje tak dvě tři scény a jinak většinu času jen civí na všechny okolo nebo se nechává balit sličnou rumunkou (?), a tak otěže přebírá profesor v podání Miroslava Krobota. Viděl jsem Crash road, viděl jsem Poslední plavky a viděl jsem i Svatbu na bitevním poli, ale to, co předvádí Krobot nemá obdoby. Celý film odehraje s jediným výrazem a vysype ze sebe tolik hlášek, že bych okamžitě odklepnul Na vlastní nebezpečí 2, které by zmapovalo jeho výuku na základní škole. Trailerové „Pojedeme tam s přáteli a pokoříme ten divoký tok“ je totiž jen špičkou ledovce. Když Krobot před převrácením raftu zahlásí: „K*rva, p*del!“, začne uprostřed plavby nabízet keksíky nebo si ráno dává rozcvičku ala Chuck Norris, přestanete litovat utracených peněz a začnete si jeho výstupy nehorázně užívat. Škoda tedy, že jinak se všichni berou hrozně vážně, hezké ženy tam jsou opravdu jen od toho aby ukázaly své přednosti a i slibné flashbacky začnou být časem docela otravné. Skvěle natočená závěrečná scéna s vodopádem (a vůbec většina „akčních“ sekvencí) vám totiž dokáže, že technicky na to naši filmaři mají, ale dokud se budou točit scénáře, kde se prostě banda herců potlouká po atraktivních lokacích a sype ze sebe toporné dialogy, nikdy z toho dobrý film nebude. A závěr v bayovských obletech nic nezachrání. 3/10

plagát

Kým si po nás príde (2007) 

Bucket List mě hodně překvapil. Čekal jsem, že asi bude fajn, ale že bude až tak fajn, bych nikomu nevěřil. Nicholson a Freeman hrají i hláškují jako o život a Reiner je protahuje po atraktivních lokacích (Pyramidy, Velká čínská zeď, Himaláje) s noblesou, jakou jsem v jeho filmech už dlouho neviděl. Nebojí se občas zahrát i na vážnější notu a i tyhle pasáže mu fungují na jedničku. Jsou to takové poctivé čtyři, ale vzhledem k tomu, že z toho kouká moje letošní srdcovka, jednu hvězdu za krásný konec rád přihodím. Tenhle film jsem rozhodně neviděl naposledy.

plagát

Keeper of the Flame (1942) 

Když to vezmu krátce a troufale: Zkuste si spojit tajuplnost Občana Kanea s atmosférou Sunset Boulevardu a dostanete Stážce ohně. George Cukor se značně odklonil od svých romantik, díky kterým ho všichni znají (tedy, ne že by nesekal perly i v jiných žánrech), a zlákal Tracyho a Hepburnovou, kteří se před kamerou zatím sešli jen v komedii Nejprve stvořil ženu, do temného noiru. A že je to trefa do černého jste už asi usoudili z mého pětihvězdičkového hodnocení. Zapomenutý klenot, který by měl stát po boku ostatních klasik čtyřicátých let.

plagát

Blade Runner (1982) 

Kdyby v tom nehrál mladej Ford, nikdy by mě nikdo nepřesvědčil, že ten film má na krku 26 let. Nejlepší Ridleyho snímek.

plagát

Láska v čase cholery (2007) 

Mike Newell si zprotivil půl planety čtvrtým Potterem. To mu zřejmě nestačilo a tak servíruje romantické drama z přelomu devatenáctého a dvacátého století odehrávající se v Cartageně a... zasazuje smrtící ránu i zbytku populace. 139 minut jsem mlátil hlavou o zeď (díky bohu za sedadlo na kraji), protože to, co jsem viděl, mi způsobilo největší psychickou bolest od návštěvy Crash Road. Javier Bardem tu hraje mladíka, který hodlá „položit své panenství na oltář lásky“, ale protože si jeho vyvolená vezme doktora, stane se casanovou a osouloží přes 600 žen, aby se pokusil na svou milou zapomenout. V reálu to vypadá asi jako celovečerní adaptace telenovely nejtěžšího kalibru, na kterou někdo omylem dostal hrozně moc peněz. Dočkám se tedy slušné výpravy a... a to je tak všechno. Hlavní hrdina z nervozity zvrací, ženy ukazují prsa jak nejčastěji mohou a Newell vám až do závěrečných titulků z nepochopitelných důvodů cpe, že to všechno myslí hrozně vážně. Že je zle pochopí většina lidí už po dvou minutách, kdy se jedna z postav zabije naprosto debilním pádem ze žebříku, tomu zbytku to dojde po patnácti, kdy Newell prezentuje lásku na první pohled nejhůř, jak jsem to v životě viděl. Sem tam na vás sice bafne bizarní soulož (kolik jich tam je celkem jsem raději nepočítal, ale jedna je šílenější než druhá), při které kocour poškrábe drahému Bardemovi zadek nebo maximálně přehrávající John Leguizamo, ale to jsou jediné okamžiky, které jsou vykoupením a jste oprávněni se při nich smát nahlas. Jinak budete jenom trpět, trpět a trpět, protože smát se nahlas celou stopáž vám ostatní lidé v sále asi nedovolí. Já to kvůli slečnám okolo raději ani nezkoušel a vzpomínky, které se mi vryly do paměti mě budou nejspíš strašit do konce života. Neeeeeeeeeeee... 2/10 a nevím, jestli je využívání Blackboxu ve Slováči ještě bezpečné :) P.S. Chudák Márquez, tohle si nezasloužil.