KarelR

Brando je machr a Lee J. Cobb jako záporák taky nezklamal, ale chtělo to větší drive. To Brandovo bloumání člověka za chvíli omrzí a nahoru to tahá až závěr, který určitě patří k tomu nejlepšímu z padesátek. Alespoň že Eva Marie Saint byla krásná celou dobu :)

Scéna s valčíkem na rozloučenou je úžasná a dramatický závěr taktéž, ale jinak to šlo totálně mimo mě. Děj se vleče, kvůli nesrozumitelně podaným zvratům jsem často nechápal, proč se Vivien Leigh chová tak, jak se chová, a když Taylor zrovna na plátně nerozhazuje svoje charisma, vlastně není moc na co koukat. Tahle dvojka mě zkrátka moc neuchvátila, což mě dost mrzí.

Hodně slabá road movie plná nechutných fórů, které podráží nohy tupý scénář a naprosto nezajímavý hlavní hrdina. Jon Heder zachraňuje kulové, parodie na Šíleného Maxe a Dóm hromu je dost ubohá a kdyby nebylo extrémně cute Mily Kunis, těžko bych to vydržel do konce.

Pilot: Na CW udělali asi to nejlepší, co mohli a 90210 je v podstatě Gossip Girl 2. Jestli je za to budete milovat nebo nenávidět je na vás, ale mně tohle nové pojetí sedí.

No, zdejší obsah je trochu zavádějící. V podstatě jde o to, že si Stormare hraje na filosofa a staví ostrovní tábory na převýchovu problémových teenagerů, do kterých lze nezbedné dítko poslat. Do jednoho z nich se dostane Mila Kunis a pár dalších maníků, kteří mají trochu problémy s respektováním rodičů, a jsou v trochu drsnějších podmínkách nuceni změnit svůj přístup ke společnosti... V Boot Camp rozhodně nejde o nějakou explicitní brutalitu, ale spíš o to, nakolik podobná zařízení mohou fungovat, jak daleko zacházejí tamní "výchovné metody" a jestli je Stormare bůh nebo satan. Po většinu času se tu kráčí po tenké linii mezi tím a chvílemi si říkáte, že za tím napravováním mladých rebelů je vcelku dobrá myšlenka, u které jenom zoufale vázně provedení. Film vychází ze skutečných událostí a všechno spěje ke konečné konfrontaci Stormara s Gregorym Smithem (přítel Mily, který ji přijede zachránit), ale hlavní problém vidím v tom, že se snaží tolik držet reality a po většinu času si tak vlastně zoufáte nad tím, že sledujete to samé pořád dokola. Chápu, že mělo jít hlavně o náhled na to, jaké praktiky se v podobných táborech používaly, ale vůbec by nevadilo, kdyby to bylo celé lehce pohollywoodštěné. Základní atributy bych nechal a neměnil bych ani "poselství", ale jako hlavního hrdinu bych nasadil hláškaře/grázla (něco jako teen verze Sawyera z LOSTu), který by mohl neustále prudit všechny okolo a v závěru by všechny vyfuckoval a odplul s Milou do západu slunce. To by byl film! :)

Ano, i Cary musel za války předvést chlapcům v uniformách, jak by se správně mělo bojovat proti Japoncům. Davesův režijní debut je plný patetických proslovů o tom, proč si ta šikmooká banda zaslouží vyhladit, hrdinských činů amerických námořníků a ukázek toho, jak statečná posádka ponorky na nebezpečné misi v týlu nepřítele drží pohromadě, protože jenom tak se dá tichomořská hrozba porazit. Směr Tokyo se sice neobejde bez citových vydíraček a flashbacků s malými synky, ale přes to všechno se Davesovi povedlo tohle ponorkové dobrodružství vytáhnout do stravitelného průměru, kterému kralují Cary v roli rozhodného kapitána a John Garfield jako ukecaný sukničkář Wolf. "I hear Japs are happy to die for their emperor. A lot of them are going to be made very happy. " :)

První ze čtyř párování Jamese Stewarta a Margaret Sullavan. Ještě z dob, kdy byla za hlavní hvězdu ona a tak bylo její jméno v titulcích první a větší. Next Time We Love je docela normální drama o mladém páru, jehož manželství se začne rozpadat poté, co Stewart přijde o práci novináře a Sullavan začne úspěšnou kariéru herečky, přičemž jeho štve, že nezvládá uživit rodinu. Kolem toho se ještě motá Stewartův zámožný kámoš v podání zatím neznámého Raye Millanda a poté, co je ústřední pár rozdělen po mnoho let (Stewart pracuje v cizině), začne se lámat chleba, zda je jejich láska natolik silná, aby je udržela pohromadě. V podstatě celkem klasický případ filmu, na který by se nikdo z mých kamarádů nevydržel dívat déle než pět minut :)

Cary opět boduje. Jako kapitán lehce vrakoidní ponorky se musí vypořádat s novým důstojníkem Tonym Curtisem, který sice nemá disciplínu, ale sežene cokoliv, a jako by nestačilo, že celé plavidlo drží pohromadě maximálně silou vůle, nabere Curtis během výpravy na palubu ještě pět ženských, které uvízly na jednom z ostrovů uprostřed Pacifiku. Lodní morálka tak okamžitě začne povážlivě klesat a chudák Cary musí krom nově vzniklých problému ala "kde sušit dámské spodní prádlo" a "jak udržet ženy dál od torpédometů" řešit i jednu nešikovnou (avšak dobře vyvinutou) spolucestující, kterou potkává v úzkých chodbách častěji, než by bylo záhodno. Když si přičtete Curtisovu eskapádu s prasetem převlečeným za vojína nebo ponorku natřenou na růžovo, vyjde vám z toho hodně fajn komedie, díky které si Edwards otevřel cestu k legendární panteří sérii. "When a girl is under 21, she's protected by law. When she's over 65, she's protected by nature. Anywhere in between, she's fair game."

Tak trochu Solondzova úchylnější verze Magnolie. Ehm... rok před Magnolií.

Od druhé poloviny čtyřicátých let se Carymu začali plést pod nohy slabší scénáře (tohle že má Oscara???) a na prvotřídní projekty začal narážet až v druhé půlce padesátých, takže je Bachelor and the Bobby-Soxer tak trochu jednookým mezi slepými (tedy až na pár výjimek). Ty slabší čtyři jsou hlavně za Caryho klasické "grantování" (Cary hraje teenagera, Cary se tváří zděšeně, Cary je v pozadí a snaží se urvat slovo...) a výbornou scénu v restauraci, protože jinak tahle komedie klesá do vod průměru. P.S. Pro fanynky nutnost, jinde Caryho jako rytíře v lesklé zbroji neuvidíte :)