papyrosaurus

Klasická forma Kaurismäkiho filmů, které jedna polovina diváků absolutně nechápe, a druhá je miluje - mlčení, žádné viditelné emoce, šeď a nuda běžného života člověka, jehož sociální status přímo určuje postoj k životu a jeho smysl. Ve dvou se to však lépe táhne a je jedno, že být zamilovaný...... je vlastně směšné.

Velký zážitek, pro mne srovnatelný snad jen s Kmotrem, jež se mi při sledování filmu nesčetněkrát vybavil. Hudba, režie - jména, která hovoří sama za sebe - perfektní výkon R. de Nira i ostatních herců. Co však opravdu zaujalo byla zcela uvěřitelná atmosféra staré Ameriky - časů, kdy šlo rychle zbohatnout i zchudnout, kdy prohibice posloužila jako dojná kráva Mafii i zkorumpované spravedlnosti. Krásné scény ze špinavé ulice a stejně tak z nablýskaných a luxusních podniků - nezapomenutelné Thompsony, stylová a rychlá černá auta Mafie, klobouky a pláště, židovská hospoda, popelářské auto, nylonky a další věci, které dotvářely atmosféru. Taková malá filmová encyklopedie, ve které naleznete vysvětlení pojmů jako je láska, přátelství, zrada, oběť, svědomí, strach, požitek i bolest. Pro někoho, kdo přečetl knihy Maria Puza, shlédl Kmotrovskou trilogii, a v neposlední řadě hrál oba díly počítačové Mafie je toto dílo životabudičem.

Temná atmosféra jako vystřižená z klasických noir filmů - samotářský chlapík bloumající deštivými a špinavými ulicemi budoucnosti. Asociace s PC hrami DeusEx a Max Payne jsou taky na místě. Je opravdu pozoruhodné jak byla oblíbená v 80. letech tématika blízké budoucnosti a s ní související jevy - roboti, humanoidi, špinavá rozpadající se města a celkově chladná atmosféra života lidí - nedostatek emocí a šeď - na tom staví i podobně laděné sci-fi filmy ze současnosti. Obzvlášť je třeba ocenit, že tvůrci filmu nesklouzli v rámci speciálních efektů a lokalit ke kýčovitosti a nabídli tak podmanivou atmosféru vyvedenou v dokonalost díky mrazivé elektronické hudbě. Sean Young byla ledově krásná - je to vůbec skutečně herečka nebo snad......replikant?

Moc pěkný a citlivě podaný snímek. A nešlo mi ani tak o očekávané schematické vyobrazení "těch dob", kdy východoněmecká tajná policie shromažďovala informace a bojovala tak proti morálním rozvracečům pokrokového stáního zřízení (tedy jako u nás). Vůbec mi nešlo o to uvěřit příběhu uvědomělého služebníka státní zvůle, který z určitých důvodů nalezl v sobě city a jakési "dobro", není třeba násilně ukazovat, že i mezi nimi se prý nacházeli oběti režimu a nešťastní lidé - je to přece smyšlené drama!! a velice smutné - tvrdíte, že ten přerod padoucha v Člověka je velmi těžce uvěřitelný - tak ať, ale jenom ta možnost zpodobněná v osudu kapitána Wieslera mi stačila k silnému emotivnímu zážitku - Nic není jen černé a bíle - ano bohužel - život by tak byl jistě snažší...........ale takto..... film navíc velmi citlivě naznačuje, že pádem opony to vše vlastně úplně neskončilo....není systému bez zla.

Takový předek všech road movie filmů. Přestože motorky moc nemusím a více bych přivítal jízdu autem, tak jsem si film užil. Nekonečné zaprášené dálnice, sem tam zapadlý motel či doupě nějakých hipíků....ale jim to jede....no a tak si jedou za svým cílem. Tu atmosféru jízdy a amerických reálií miluju (tak jako ve Vanishing Point, Dvouproudé asfaltce, Duelu...). Na druhé straně film zobrazuje do extrému vyhnanou celkovou zablešenost amerického života, stereotypy, demokratickou přetvářku a rasismus běžných lidí, kteří tlachají něco o svobodě a když se setkají s její ryzí podobou, zaleknou se a chtějí ji zlikvidovat. Perfektní podívaná.

Přišlo mi to ke konci trochu více potrhlé, než bych asi původně čekal, ale nakonec se mi film přece jen líbil. Ovšem třeba taková Vicky-Christina byla určitě lepší. Neurotický a skeptický Boris mi skutečně připomněl samotného Allena a byl to sympaťák. Jeho pohled na svět a zpochybňování čehokoliv mi bylo blízké. Trošku mi vadil takový ten pohádkovský průběh -všechno dobře dopadlo atd...... najde se tam i dost klišé - ha! sám Boris na ně upozorňuje, když je někdo vysloví a v tom případě měly být nedílnou součástí příběhu.

Trošku slabší a zdlouhavé. Avšak nápad to nebyl rozhodně špatný a ty neustále přeskakující časové roviny mi tak nějak připomněly podobně laděný film 500 dní se Summer. Ale zpátky k Audrey - byly kouzelná i zde a příběh dvou manželů byl opravdu zajímavě vylíčen včetně podmanivého hudebního doprovodu. Průběh jejich vztahu je vlastně od začátku předvídatelný a tak film nepřekvapí nějakými zvraty. Pochvalu si určitě zaslouží promyšlený střih. Ale celkově tomu tak nějak chyběla šťáva.

Přijeli rockeři z Helsinek! Klasická forma Kaurismäkiho filmů, zde však v opravdu ryzí (nezředěné podobě). Monology (ano opravdu jsou to skoro jen monology) postav zaberou asi jednu stránku papíru, ale kdo by to řešil. Jenom si navléct na sebe ty nejvíc švihácké šaty (oblek či rockerská bunda) a jede se. Po cestě naložit dvě "slepice", pozvat je do restaurace a mezitím vychlemtat litry kávy nebo vodky (podle gusta každého) a nesmí chybět "pořádnej rock". Nuda, mlčení, dlouhé záběry i pohledy do blba, typické road movie zastávky (v motelu, u benzinky, někde v poli, na kafe) no prostě paráda. Kupa frajerských a inteligentních hlášek a nezvyklý konec filmu. Hned zítra vyjíždím také...

První polovina filmu plyne tak nějak nostalgicky- brouzdání v taxíku po ulicích města, příjemná hudba a skoro sympatický taxikář, který se zakoukal do výstavní a politicky angažované Betsy (herečka Cybill Shepherd byla opravdu andělsky krásná). V životě nic moc nemá a je osamocený ve všem tom společenském balastu. Někdo však musí tu špínu z ulice spláchnout......

Pořádný plivanec na iluzi "amerického snu". Ano i ta svobodná a vzdálená země nabízí bohatě špíny, zvrácenosti a nejistoty.......film reaguje na celkovou morální a ideovou vyprahlost americké společnosti konce 60. let (utápějící se v alternativách květinových dětí a náboženského fanatismu). Myslím si však, že dnešní realita nebude asi o moc veselejší - i když je jiná. Velmi zajímavé charaktery hlavních postav a celkově ta typická městská špinavá atmosféra - bravo!