papyrosaurus

Další ze zapomenutých trezorových filmů. Naprosto zřejmé podobenství minulého režimu na pozadí života jedné domácnosti, ve které jednotliví její členové představují typické modely chování lidí ve společnosti. Máme zde naivního starého dědu jakožto zastánce starých mravních hodnot, který je však příliš slabý a důvěřivý a naopak zprvu nebojácnou Evu, která se stane obětí vykonstruovaného procesu. Zatímco jeden manželský pár mění neustále svůj postoj podle toho jak jim je, nebo není "domácí režim" nakloněn, tak doposavad podceňovaný Venda získává pocit potřebnosti a stává se ochotným přisluhovačem dvojice bratrů, kteří drží klíč ke společným prostředkům. Zatímco jeden z nich představuje represivní a surovou složku režimu, ten druhý chytře získává vliv v rodině politikou cukru a biče. Ano dochází k novým volbám ale nový "náčelník rodiny" pouze zapadne do předem vytvořeného schématu a nic se v podstatě nezmění. Film samotný je pak přehlídkou hereckých hvězd a věty jako "honem řekni něco loajálního" jsou aktuální i dnes. Dovolil bych si proto vyslovit myšlenku, že snímek samotný by se dnes měl vysílat ani ne tak jako kritika bývalého režimu, ale především jako upozornění na skutečnost, že každý politický režim (i ten současný) je tvořen lidmi .....a jak vidíme z historie......lidi se nemění a stále přijímají své role ve společnosti tak jako členové naší filmové rodiny.

Drama se odehrává v omezeném prostoru vězeňské cely, kterou sdílí několik vězňů. Zatvrzelý partyzán, který i přes svůj trest obhajuje systém, rozkrádač národního hospodářství, nemastný mladíček či naopak vetchý, ale zvrhlý dědek. Údajný kulak, který se stává jejich novým spolubydlícím nepřestává doufat, že nakonec se ta spravedlnost přece jen nějak projeví a on bude moci jít domů. Otázkou je, zda mu to byrokratická šavle režimu umožní. Bachaři působí spíš jako takové karikatury, ale ukazuje se, že i mezi nimi jsou v podstatě "lidé"....ovšem kdo dostane skoro tříkilový balík .... co by ještě chtěl?

Velká škoda, že tento snímek jaksi zapadl v polistopadovém filmovém nadšení a i dnes, když ho jednou za X let zopakují se mu nedostává zasloužené pozornosti. Příběh mladého klučiny, který na pozadí budovatelské společnosti hledá jakýsi vzor, středobod svých snah - věřit zázrakům božím nebo se přiklonit k vyznání komunistickému? Velká porce vtipných momentů, návštěva kina Donbas, pouliční turnaje ve Vracenkách o americké (pardon imperialistické) žvýkačky a Leninovy spisy, které si musíme všichni přečíst. Film nepostrádá nostalgický nádech a příběhové skutečnosti minulého režimu nenarušují celkovou pohodovost. Zajímavý moment, zejména s ohledem na současnou dobu: "A opravdu až Američané přijedou tak všechny komunisty pověsí?..i maminku? - "Ne, tvoji maminku ne, ta to myslí dobře" - "A jak to ti Američani poznají, že to maminka myslela dobře a jiní ne?" ......

Antonioniho filmy jsou pro mne někdy těžko uchopitelné, o to víc si ale jejich sledování užívám. Jednoduchá (opravdu jednoduchá?) zápletka na pozadí nostalgií a prázdnotou nabité klasické americké pouště. Po cestě si to v poctivě stavěném bouráku peláší zvláštní slečna následována jakýmsi floutkem co po rušném průběhu demonstrace raději vyklízí zemi a užívá si svobody ve vzduchu. Nádherná krajina Zabriskie Point a "pohádková" vila na kopci pak přisypávají další hrst zvláštní romantiky. Perfektní práce s kamerou (barva filmu vyloženě prospívá) a symbolické odsouzení konzumu. Není divu, že americká kritika snímek nepřijala - jejich vágní pseudohodnoty a vnímání svobody zde dostává negativní nátěr (až na to růžové letadlo...). (Zajímavý moment: "Policista: Vaše zaměstnání? - Zadržený: odborný asistent historie. - Policista: To je moc dlouhé, napíšu úředník"...)

Další z monumentálních "mafiánských filmů", které se zapsaly do historie. Měli peníze i moc. Všude měli přednost, vážili si jich, peníze jim neotvíraly dveře - ale rovnou je stavěly. Surovost praktického života gangsterů vyznačujícího se neustálým strachem a požitkářstvím. Přestože k tradiční mafii nepatřili (naopak stáli v jejím stínu-byla pro ně vlastně nedosažitelnou metou i nebezpečím) moc dobře věděli co obnáší život člověka pohybujícího se jednou nohou v kriminále a druhou v hrobě. Natočené na motivy příběhu skutečných postav, legendární záběry kamery....

I v malých československých poměrech se dá natočit kvalitní kratší televizní drama. O poněkud jednodušší sestřičce, která to co nemá v inteligenci bohatě nahrazuje nezištnou starostlivostí a obětavou ochotou pomoci člověku - aneb dobří a hodní lidé to nemají v životě lehké - je to dojemné, pěkné i smutné.

Aneb co všechno se může stát při cestě vlakem. Taková porce černého humoru, to jsem teda ještě neviděl.

Zvětšeninu to nepřekoná, ale i tak mě příběh zaujal. Co takhle si vyměnit identitu? Na první pohled jednoduchá zápletka ale tak snadné na pochopení to zase není. Jakoby reportér tušil, že z nastoupené cesty není návratu, dobrovolně se odevzdává soukolí osudu, které rozpohyboval zdánlivě bezvýznamnou výměnou fotografií. Nejistá atmosféra, někdy nelogické chování, sem tam hlubší zamyšlení při rozhovorech s rebely a státníky, moc pěkné reálie a originální konec ukazující lásku ke kameře a k lidské fantazii.

Film jsem shlédl již před mnoha lety a tak jsem otálel s jeho hodnocením. Snad jsem se i bál abych nebyl zklamán, protože zdejší nejvyšší ohodnocení mě poněkud znervóznilo. Dokážu si představit, že takřka polovina lidí dá 5 hvězd jen proto, že "je to přece nejlépe hodnocený film na csfd " aniž by nad svým hodnocením zauvažovali. Dávám nejvyšší hodnocení s čistým svědomím. Je to až pohádkové, není zde podstatné kdo co spáchal, protože v Shawshank jsou všichni nevinní a je to jejich domov, který vlastně ani nechtějí opustit, neboť na svobodě po nich neštěkne ani ten pes. Ne opravdu se nezměnil můj pohled na vězně, ale film jako takový mě zahřál na duši. První místo v žebříčku je však asi výsledkem suché statistiky a počtů, přestože si ho objektivně vzato film opravdu zaslouží. U mne však na prvním místě není.

Brrr, tolik surovosti a vlakové umašťenosti najednou ....pěkný humus. Když si člověk uvědomí, že tak nějak podobně se tehdy doopravdy stalo! Je vidět, že i v normalizované republice se režim potýkal s celosvětovým problémem agresívních fanoušků, i když to nejsou vlastně fanoušci, ale tlupa primitivů, kteří by na podobné akce měli být dopravovaní v dobytčácích s pozuby ozbrojenou eskortou (pokud by nebyli rovnou odvozeni do uranových dolů). Dělají ostudu pravým a slušným fanouškům a také fotbalovým klubům. No jo, od té doby se to nezměnilo a proto film vyznívá velice nadčasově. Ukazuje zejména zhoubný vliv davu, kdy pod rouškou anonymity a kolektivního jednání se z lidí stává stádo dobytka bez špetky rozumové úvahy nebo dokonce zodpovědnosti a svědomí. Vybraní herci působí velmi autenticky, až by člověk řekl, že se toho tehdy taktéž zúčastnili.