Kaka

Vše kolem Matta je chabé, umělé, zbytečně nábožensky tématické a ukecané. Vše kolem Fiska, jeho největšího nepřítele je nepředvídatelné a má hlavu a patu. Zatím dva silně nevyrovnané konce a trojka působí unylým dojmem.

Vlažné, přemýšlivé, polemizující. Tak trochu Daredevil Rises, jen bez jakékoliv epiky, a pořádného rozpočtu s hrdinou, který nemá alespoň tentokrát zdaleka tolik charizmatu. Už aby Fisk vylezl z lochu a začal dělat kulišárny.

Dnes už legendární seriál s nejlepším (anti)hrdinou, kterého Marvel má v repertoáru. Bernthal se pro tuhle roli narodil. Fantasticky zvládá akci a nešlápne vedle ani v subtilnějších scénách, kde je potřeba projevit emoce. Závěr má velké grády, ale žádný z dílů není vyloženě slabší.

Odvážnější, velkolepější a konečně s pořádným oblekem Daredevila. Typická dvojka úspěšné jedničky. Naštěstí se to však podařilo ukočírovat díky fantastickému Punisherovi a zajímavé Elektře. Jejich dějové linky jsou mnohem zajímavější, než Jakuza a její temné síly.

Finále tentokráte zklamání. Stále stejně dělaná, místy dost přepálená akce, prapodivné a nicneříkající finále s Nobu a jakuzou. Nemáme vysvětlenou spoustu informací načrtnutých v průběhu dvojky. Chybí tam closure a emoce.

Malá Elektra je choreograficky lepší než velká Elektra, což je vpravdě impozantní. Celá story kolem mystické The Hand je jaksi mimo kontury reálného světa Daredevila, takže je dobré to brát patřičně s rezervou. Cnacy Brown ovšem nikdy nezklame a opět situace kolem Punishera je mnohem zajímavější.

Jediné scény kdy Jessicu nenahrazuje dublér jsou ty, kdy má výstřih až do pasu a rozparek taky. Díky bohu alespoň za to. Zbytek je tristní, absolutně bez šťávy a scénáře. Jediný Malkovich tu herecky tak nějak vykukuje. Charlize byla v roli agentky jiná palba.

Scéna v restauraci, potažmo Frank Castle, je to co dělá z téhle epizody opět jednu z topovek.

Matt vs Fisk je opět jeden ze zajímavých dialogových momentů v celé sérii a tvůrcům se nedá upřít talent pro interakci hlavních postav a s tím spojenou impozantní tenzi a zároveň vzrůšo, které takové interakce přiášejí. Zřejmě top moment v této epizodě, který doplňuje útok na Reyes.

Už je to od Nolana moc velká exhibice. 150ti minutová horská dráha, která chrlí stále stejné narativní schéma velkých nolanovských spektáklů typu Inception, či The Dark Knight Rises. Tzn. dvě hodiny rozevírá nůžky a v hodině třetí se vše zeširoka, za hřmotné hudby postupně uzavře. Fungovalo to s rytířem v kápi, i s Leem v obleku, Tenet už je ale moc. Je to studené, složité a absolutně nepřehledné. Tak trochu bondovka, kterou ani nemá cenu snažit se ji pochopit (a když to řeknou přímo ve filmu, tak to platí dvojnásob !). Příběh bez barev, bez emocí, bez zajímavých figur. Snad jen ten Washington se potatil, a že jde o syna Denzela pozná každý po pár minutách, když ho vidí chodit a mluvit. Akce je rafinovaně natočená, ale pomyslný vrchol je stejně klasická ruční zápletka v kuchyni. Goransson a Hoytema - tam je vše v pořádku. Goransson trochu kopíruje Zimmera v těch robustních kulervoucích syntezátorech, avšak kýžený efekt se dostavuje. Poslední půlhodina se dá už ale s klidným svědomím prospat, pokud se to tedy někomu přes všechny ty výbuchy a dramatickou muziku podaří.