buzzwoody

Po třech dílech musím říct, že obrovské překvapení, Iron Fist má dobré tempo, sympatické postavy a kvalitní herce (Finn Jones a David Wenham skvělí), a co je u seriálu hlavní, je velmi příjemný na sledování a těším se na další díly. Naprosto nechápu nemístné zahraniční recenze oněch pseudokritiků, bojujících proti "rasismu" srážením hodnocení nejlepšího Marvelovského seriálu po Daredevilovi.

Hugh Jackman se loučí s Wolverinem a posledním snímkem o hrdinovi z adamantia se postaral o to, aby se nám po něm zatraceně stýskalo. James Mangold musel výsledný film naředit trochu delší stopáží a pozvolným tempem, aby vichřice jménem Logan, složená z toho nejbrutálnějšího, nejdepresivnějšího a nejsyrovějšího materiálu, co kdy jaká komiksovka viděla, nesmetla diváky ze sedadel i s popcornem. U Logana nejde o příběh, a nakonec ani o tu akci (byť je fantastická a konečně správně autenticky krvavá), ale o postavy, o hlavní dvě postavy, jejichž osudy nabírají ke konci tragické směry. Hugh Jackman exceluje jako stárnoucí a zlomený Wolverine, na němž je znát, čím si ve svém skoro 200 let dlouhém trpkém životě prošel a Patrick Stewart zase jako nemocný a blouznící Charles Xavier, na němž se vydatně podepsala tragédie z nedávné minulosti. Nemít Akademie předsudky ohledně filmových žánrů, viděli bychom se s těmito pány na příštím předávání Oscarů. Smutné odchody obou postav pak tak nějak patří k důstojnému zakončení jejich příběhů, na jejichž konci je symbolicky poetický poslední záběr s převráceným křížem jako tečka za slovem dokonalost.

Z pohledu vítězů a nominovaných povedený ročník a narozdíl od hloupého loňského ceremoniálu měl tento nějaký náboj. Co mi však na letošní Oscary hodilo trochu špíny bylo finální faux pas, a politika - uvádějící/vítězové, kteří do svých proslovů cpou kecy o uprchlíkách a proti Trumpovi, které tam nemají co dělat.

Velice podobný jako jednička, akorát ne tak slizce natočený snímek, těžící z nostalgie a vzpomínek na kult z roku 1996. Kdo ten neviděl, T2 u něj může o stupínek klesnout. Pořád jde ale o svižnou zábavu s kvalitními herci, kterým dominuje Robert Carlyle, z něhož jde strach i po letech.

Povedený, svižný, zábavný a drsný akčňák se starým dobrým Reevesem v hlavní roli, jehož povedený začátek, stavějící na posvátné hrůze, kterou všichni z Johna Wicka mají, nabudí na zbytek filmu a že to stojí za to. Někdo si může stěžovat na příběh, ale o ten v tomhle filmu skutečně nejde, jde tu totiž především o akci a ta je velmi našlapaná.

V přenádherné animaci zabalený dojemný a emotivní příběh, poháněný dokonalým voiceactingem a doprovázený báječně povzbudivou hudbou. Nejkrásnější na tom však je, s jakým srdcem je Kubo a kouzelný meč natočen.

Skvěle natočené, precizně zahrané, ve výsledku však překvapivě nudné.

Původní Kruh jsem neviděl. Verbinskiho remake bylo vynikající. Druhý díl byl velký pokles a od třetího jsem tak vůbec nic nečekal. Taky jsem nic extra nedostal, co z hlediska nějakých povedených postav, nebo příběhu, avšak tak nějak to splnilo účel a finální dojmy nejsou zlé. Dost udělali Johnny Galecki a Vincent D'Onofrio, avšak zajímavé byly lekačky, což bývají hlavní indikátory kvality hororu. Povedených lekaček tam bylo habaděj a napětí se někdy dalo krájet. Další Kruh bych už ale nepotřeboval.

Pozoruhodně prázdný film, který nebýt o BDSM, neštěkne po něm ani pes. Některé momenty vyloženě zavání amatérskou filmařinou, jako by na určité pasáže najali zaučujícího se scénáristu/režiséra. Chemie mezi oběma protagonisty příliš nefunguje, přestože se pořád pokouší dokazovat jejich nesmrtelnou lásku. Dramatická vložka v podobě šéfa, Christianovy bývalky, naprosto odpudivé Kim Basinger, jejíž jediná práce zde je rozkecávat hlavním hrdinům vztah a tvářit se vážně a naprostý vrchol zhovadilosti je epizodka s nehodou vrtulníku ...

Trailer se mě pokusil trochu odradit, avšak stejně jsem ty necelé dvě hodiny před plátnem absolvoval a ve finále jsem ani nelitoval. Nakonec se z toho vyklubala poměrně dávatelná podívaná, která utekla vcelku rychle, avšak chvíli jsem si možná raději přál sledovat v originálním znění, hlavně kvůli dabingu Libora Boučka, jehož hlas mě po zpackání české verze Deadpoola začíná slušně iritovat a zároveň přidává na otravnosti hlavnímu koalímu hrdinovi, jehož animovanému ztvárnění většinou chybí jakákoli roztomilost, ale hlavně, jeho charakter je slušně nepříjemný, na někoho, komu máme celý film fandit, aby se dostal z problémů, které se na něj nahrnuly. Hlavní hrdina je totiž zadlužený, necitlivý, apatický, sobecký panďulák, a pokud se na konci filmu skutečně napravil, tak nějak to divákovi vůbec nepřijde. Pokud bychom však Bustera Moona s hlasem Libora Boučka vystřihli, Zpívej je svižná, místy docela vtipná a párkrát i jakžtakž emotivní podivaná, na kterou se dobře dívá a mladší publikum, pro než je animák určen, si ho jistě oblíbí. Navíc má studio Illlumination letos velice produktivní rok a po úspěšném startu s Padouchem a Mimoni a výdělečném Tajném životu mazlíčků si podle tržeb zřejmě minimálně jedno pokračování zajistil i tento příjemný animovaný muzikál.