papuchalk

Na tenhle film jsem chtěl jít už v Karlových Varech 2019, ale nedostal jsem se tam a od té doby čekám, kdy se to konečně dostane mezi lidi. Severský filmy mám rád, a troufnu si tvrdit, že dokážu cíleně vychutnat jejich pomalejší, ale o to účinnější tempo. Na islandu jsem byl nedávno a od té doby je to srdcová záležitost, ke které se budu vždy rád vracet, a kdokoliv dá island do svého námětu, má u mě téměř vyhráno. Bohužel v tomto filmu se všechno povedlo tak napůl, přes všechny předpoklady. První polovina nabízí sice relativně hodně islandu, ale strašně málo filmu. Spousta lidí to po hodině vypne. V druhé polovině se konečně začne něco dít, a dá se říct, že odmění trpělivé diváky. Téma nevěry je zde celkem netradičně, ale velice uvěřitelně rozebrané. Celkové hodnocení něco mezi 3 a 4 hvězdami. Celý film trpí asi nejvíc tím, že celá řada záběrů není pro děj, ani pro postavy, ani pro budování atmosféry filmu nijak důležitá. Nikam se to neposouvá, což začne za chvíli celkem nudit.

V souvislosti s úmrtím Menzela jsem dostal chuť podívat se na nějaký starší film ze socíku, kdy se ještě občas točilo i umění, a kupodivu jsem zjistil, že se nechci dívat ani na Menzela, ani Kachyňu, ani Smoljaka, ani Formana ani na nikoho kdo točil takovou tu lidovou zábavu, která je sice plná poetiky, ale takové té vesnické, buranské, české.. Oko mi nakonec padlo na Jakubiska a přímo na tento film, který jsem viděl jen jako malé dítě, ale pamatuju, že už tehdy jsem vnímal, že to je něčím jiný film než většina ostatních. Kupodivu se na ten film dá dívat i dnes a užít si tu poetiku, fantazii, snění. Je to díky tomu, že se děj odehrává v jakoby nereálném prostředí rozbořeného domu, kde jsou věci a nábytek uspořádány skoro až surrealisticky. Ten dům symbolizuje svět rozbitý po válce, a je v přímém kontrastu s krásnou a dokonalou, uklizenou přírodou okolo... potom takové vylezení na strom a sezení na nejvyšší větvi působí skoro božsky. Spousta malých detailů, které působí nenápadně, ale při pozorném vnímání výrazně zvyšují autorský punc filmu. Jediné co bych vytknul, je občas přehnaná teatrálnost, divadelnost, užvaněnost některých scén, v čemž bohužel jasně kraluje přehrávající Polívka, který občas až moc hraje toho svého Bohuše a žvaní a žvaní...

Už jsem to viděl asi 5x a pokaždý v tom objevím něco novýho. Zejména to je špičkový herectví od obou hlavních postav, to se opravdu jen tak nevidí. Tolik detailů mimiky, hlasu, gest, pro dokonalé vykreslení postav, a hlavně pro vypointování vtipu :D Opravdu masterpiece, doufám, že za to dostali nějakou cenu. U těch explozí hněvu se směju pořád, jako když jsem to viděl poprvý. No a nakonec je to i nečekaně sladký a romantický. A v kontrastu s tou zlobou je to ještě sladčí.. Awww. Nechápu proč tohle nevezme česká televize a nedá do českýho znění. Na kanál ČT2 --- Co jinýho ????!!!!! Film je ke shlédnutí pouze na youtube https://youtu.be/qdwlP6V3Rdo

Viděl jsem to po dlouhý době a myslím, že ten film tím, že zestárl, získal dokonce větší diváckou hodnotu. Devadesátý léta jsou v něm tak zvláštně nevědomky zakonzervovaný, že to určitě tehdy nebylo tvůrčím záměrem. Povedlo se jim to, třebaže omylem :)

Dva dny zpátky jsem viděl další film z osmdesátých let, Vzpomínky na Afriku, a teď při Gallipoli mě překvapilo kolik toho mají oba filmy společného. Stylově velice podobné - přestože jeden je romatický film a druhý válečný, a Vzpomínky jsou o poznání slavnější film s řadou oskarů. Oba stojí na velice podrobně a kvalitně rozepsaných postavách, které se postupně mění a vyvíjejí (to už se dneska jen tak nevidí), a dále stojí na pečlivě a pomalu budovaném příběhu s řadou malých historek, které formují hlavní hrdiny. Dá se říct, že tyhle poctivý filmy už dnes točí jen Clint Eastwood. Zaujmou dva mladí začínající herci, kteří hrají velice silný kamarádský pár (jaký rozdíl proti nedávnému filmu 1917, kde přesně tohle chybí). Ovšem kdybych si měl v roce 1981 podle tohoto filmu tipnout, který z těch dvou herců se prosadí v hollywoodu a stane se slavným, tipnul bych si spíš Marka Leeho, než Gibsona. No skončilo to úplně naopak, Lee už prakticky ve velkém filmu nehrál. Zvláštní jak to v showbyzu funguje, ty zákulisní lobby a známosti. Dále stojí za povšimnutí, jak Weir pomocí dvou mladíků, kteří mají velice naivní představy o válčení, a s nadšením jedou na frontu, vystihl celkovou naivitu spojenců a jejich velitelů nejen při této operaci, ale v celé první válce obecně. Ve své době jeden z nejlepších protiválečných filmů, který překvapivě příliš nezestárnul. Rád jsem se podíval i dnes.

Jako zábava na jeden večer namísto obvyklých youtube videjí všeho druhu, proč ne. Anne Moss ve sprše a potom ve spodním prádle opravdu zvedá vizuál tohoto snímku do horních příček. Tehdy byla v top formě, tedy co se týče vzhledu, herecky to žádná sláva není :D Film nejde brát příliš seriozně, těch pitomostí je tam až moc. Na druhou stranu, ve star wars se to podobnými nesmysly taky jen hemží, a nikomu to nevadí. Takže asi jen úhel pohledu, a jaký typ zábavy od toho kdo čeká. Zajímavý je, že od tý doby ten režisér už nic dalšího nenatočil :D

Kdykoliv ho slyším mluvit, něco zajímavého se dozvím. Nejen o hvězdách, ale i o člověku, o bádání, hledání, o vědě, o víře. To všechno v dokumentu je. Ten člověk je jeden z nejlepších čechů, elita národa. Skoro jakoby sem ani nepatřil. Grygar for prezident.

Ono to nakonec není tak skvělé jak jsem čekal, ale přesto se tam některé věci nadmíru povedly. To nejdůležitější, je to poměrně přesné vystižení metalové komunity, bez zbytečnýho přehánění, bez těch nejohranějších klišé, a bez předsudků. Samozřejmě v rámci žánru komedie, místy parodie. Hlavní čtveřice jsou přesně typy kluků, kterých jsem za svou metalovou kariéru potkal spoustu, a přitom je každý něčím jedinečný. Je tam i trochu toho životního moudra, a ke konci to možná až moc sklouzne k absurditě, ale celkem jsem se nasmál. Dále jsou tam celkem zajímavý situace, kdy se nemetalová komunita vesnice střetává s tou metalovou menšinou. Někdy to dost drhne, a jindy to zase překvapivě kamarádsky ladí. Nutno podotknout, že ve Finsku jsou asi normální lidi na metloše zvyklejší než u nás, ale na druhou stranu asi ne úplně, jelikož by jinak nenatáčeli tento film. Dobře vymyšlený a poskládaný finský film! Kdyby se tohle natáčelo u nás, byla by to katastrofa, tím jsem si dokonale jistý. Ani nevím kdo by to natáčel, Mádl?

Jelikož se chystám za pár dní na ostrov Vis, kde se skoro celý tento film natáčel, musel jsem se na to co nejdřív podívat, i když obsahově to asi nebude moje kafe. No byl jsem však překvapen. V rámci žánru to byl určitě nadprůměr. Zaujaly mne zejména nápadité obrazové přechody mezi scénami. Ovšem poslední čtvrtina filmu působí velmi pateticky. Bohužel nezvládli to nějak decentně ukončit. Jinak je to ukázkový film, kde nic nefunguje jako v realitě. Prakticky žádná postava není ukotvená v reálným světě, nevíte jaký mají zaměstnání, z jaký jsou země, čím se živí, kde bydlí, co jedí, jaký mají kamarády, nebo rodinu? Vše se děje v uzavřeném světě ostrova, kde se jakoby náhodou všichni ocitli v nějaké bublině, a nikdo nepotřebuje nic z reálnýho světa, jenom si občas zazpívat. I když tohle jsem ochoten odpustit. V tomto žánru je to celkem běžná praxe - není to drama, nebo nějaký jiný komplexní žánr, a zjednodušení není na škodu. Neviděl jsem teda první díl, kde možná tohle všechno ukázáno bylo, kdo ví :D Nakonec jen 3 hvězdy, hlavně za ten nepovedený závěr, i když po většinu filmu to byly jasný 4 hvězdy. Škoda.

Poslední dobou jsem neměl štěstí na filmy, snad kromě Díry mě žádný nedokázal tak strhnout, abych napjatě očekával co se stane v další minutě. Ovšem tady po dvou minutách a pár Day-Lewisových scénách je úplně jasno, že se jedná o top filmovou událost. Proč film působí tak originálně, to je na hlubší diskuzi, ale obecně asi ze dvou důvodů. Zaprvé film docela dohloubky rozebírá, co pro ženu znamenají šaty, jak šaty dokážou zvednout ženě sebevědomí a sílu tím, že zakryje její nedostatky a naopak posílí jiné partie. Co pro ženu potom znamená ten, který tohle řemeslo umí a udělá z ní doslova jinou bytost? Je to ještě víc než když chlapec umí pěkně zadrnkat na kytaru nebo namalovat pěkný obrázek, pěknou básničku. Šaty jsou přeci její a vytvářejí její bytost ! Kdo pro ní vytvoří dokonalé šaty, ten jí rozumí nejlíp. Přiznávám, že mě to donutilo více přemýšlet o tom, jak o šatech uvažují ženy. Pěkně je také zobrazeno, jak návrhář šatů potřebuje pěkné ženy kvůli vlastní inspiraci k další práci. A zadruhé, romantická linie je velice nepředvídatelná. Často nabízí nečekaná zakončení dialogů, a vůbec ten vztah často mění náladu. Opravdu těžko se dá odhadnout, co se bude dít za pět minut. Líbilo se mi i to cynické, ale přitom jemné milostné zakončení. Tak já ti dám do polívky jedovatý houby hahaha, díky lásko těším se jak o mě potom budeš starat, aby mi bylo zase dobře hihhii, prostě takový hezký přijmutí manželské rutiny : ) Jediný důvod proč nedám za pět je ten, že ústřední dvojice nejiskřila tak mocně, jak měla. Day-Lewis zahrál tu roli sobecky hodně na sebe a možná i velký věkový rozdíl postav neumožnil rozehrát podobně hřejivý pár, jako třeba Lady Gaga s Cooperem. To by byla naprostá paráda. Taky si myslím, že kdyby film točil Sorrentino svým opulentním stylem z Velké nádhery, hodilo by se to k filmu víc, zejména ta první polovina filmu si o podobný až kýčovitý styl přímo říkala. Přesto se jedná asi o nejlepší Andersonův film. Krásný téma vytěženo na maximum a film je zajímavý od začátku do konce.