Fanak

V první části jsem jsem byl docela napnutý (s výjímkou iritujících scén s francouzskými vojáky, což platí i pro druhou půli), především lesní scény byly vcelku hutné. Ke konci už jsem se ovšem čím dál víc nudil a proklínal scénáristu za neustálé oddalování nevyhnutelného konce. Lesní muž Tomáše Hanáka je vskutku originální zpestření, ale jinak jde o bezostyšné vykrádání Ospalé díry, zahazující slušný potenciál. Škoda.

Tenhle film lze bez uzardění zahrnout mezi klasiku sci-fi, o čemž svědčí i to, že se na něm čas velmi málo podepsal. Samozřejmě až na gumové masky a ženské účesy:-).

Čas odvál nádech skandality a zůstala jen velmi průměrná detektivka, okořeněná erotickými scénami, které považuji za velmi názorné, ale málo vzrušující. Velké zklamání.

Doom je sice jedno velké klišé sci-fi horrorového žánru, nepostrádá ovšem světlé momenty, které film pozdvihují z podprůměru, především samozřejmě akční sekvenci ve stylu počítačové hry a především velmi charizmatické (samozřejmě v rámci žánru) duo hlavních tvrďáků. Drobným bonusem jsou graficky velmi povedené závěrečné titulky.

Nadšené ohlasy mého okolí způsobily, že má očekání byla veliká. Anděl Páně je sice nezklamal, ale o převratné dílo se rozhodně nekoná. Většinu nových českých pohádek však díky stylu, jemnému inteligentnímu humoru i starosvětsky pohodové poetice převyšuje o dvě třídy. Chybí jen více kompaktní dějová linie. Skvostný je výkon Ivana Trojana, který konečně jednou nehraje pošuka, Jiří Dvořák se zařadil mezi elitní české čerty:-).

Nuda, nuda, šeď, šeď. Trocha romantiky tam je, ale vitpné to zrovna moc není. Doporučit lze jen skalním fanouškům Willa Farrella, kterého já osobně zrovna nemusím. Kidmanová a Caine patří do zcela jiných filmů.

Ačkoli jsem knihu nečetl, troufám si tvrdit, že film dokázal úspěšně převést atmosféru románu, který byl napsán již před 200 lety. Úžasně květnatý jazyk (ktery v titulcích příliš nevynikne), atraktivní kostýmy, zajímavé a často i úsměvné dobové reálie, krásné interiéry i exteriéry a v neposlední řadě přesvědčiví herci (mě nejvíce oslovila postava otce Benneta v podání Donalda Sutherlanda) vytváří v rámci romantického žánru nadprůměrnou podívanou. Jediný problém tkví v tom, že jde o podívanou spíše pro ženy, z nichž mnohá by jistě přidala *. Muži by jej rozhodně neměli shlédnout bez dámské společnosti.

Možná jsem trochu přísný, ale nemohu přejít naprostou neuvěřitelnost takto vykonstruované zápletky, především ve světle dost podivné pointy.

Mno,uznávám, že kdyby tento film byl přesně moje krevní skupina, dalo by se na hodnocení hodně přidat. Jelikož není, tak jsem se jen občas bavil, ke konci usínal, smál se Jiřímu Macháčkovi, ale především nadával, kdykoli se na scéně objevil skřítek, který bez zjevné vazby na dějovou linii kazí dojem z filmu svým nechutným zevnějškem a nevtipnými etudami.

Především zásluhou výborných herců si zaslouží tento snímek výborné hodnocení. Především zásluhou ultrasilného námětu už tento film podruhé vidět nemusím. Jako podobenství o osudech několika válkou postižených etnik, které jsou personifikovány do jednotlivých postav jde o fascinující drama, které však ztrátí tím více na působivosti, čím méně se divak orientuje v historických souvislostech. Na své syrovosti však rozhodně nikoliv.