dubinak

Brothers je hodně silné rodinné drama s herci první třídy a velmi znepokojivým, leč předvídatelným scénářem. Věřím, že mnohem stravitelnější než dánský originál je tato americká produkce v čele s mým oblíbencem Jakem a výborně přesvědčivou a přirozenou Natalií Portman. Ale úplně nejlepší věc na tomto filmu je rozhodně výkon malé Bailee Madison, která mi doslova vyrazila dech a několikrát mi díky jejím skvěle zahraným pocitům vyhrkly slzy.

Tři herci a pes a je z toho super krátká zábava pro všechny. Celovečerák by z toho jisto jistě nebyl, ale jako taková jednohubka k silvestrovskému rozjímání je to to pravé ořechové.

Na tohle jsem se tolik těšila, ale moc šancí jsem tomu nedávala..Udělala jsem správně. Takovou patlaninu jsme tu dlouho neměli. Zezačátku mě Villmark 2 dokonce i bavilo svým prostředím, docela sympatickým nápadem s deratizátory, když už jsme se teda nemohli vrátit do lesa, ale postupem času se z toho vyklubalo jen šílené lítání po baráku sem a tam, shánění se po vysílačce, neustálé objevování rádoby šokujicích výjevů a kdybych měla zpětně popsat děj řekla bych asi, že to byl jen zmatek. Zmatek a pár strašidel. Nesmyslnost příběhu mě v posledních minutách absolutně dostala na kolena. Vůbec nevím, co si mám vlastně o tom všem myslet, a tak radši nemyslím vůbec. Jediné co si budu pamatovat, bude asi ten jeden zjev, u kterého jsem vážně musela odvrátit zrak, ale to je fakt všechno. Do odpadu to neházím, protože vizuál to mělo pěkný, céčkově to taky nepůsobilo, ale Pål Øie zaslouží za scénář pár facek.

Smith má své filmy poněkud různorodé, nebojí se žádného žánru, ale nevím, jestli by se už neměl ujmout něčeho, co mu půjde na sto procent. Severance mě bavilo hodně asi do své šedesáté minuty. Humor mile fungoval, nenarušoval dojem a když došlo na zápletku, nevadila mi ani ta rychlá změna žánru. Ale ani se mi nezdálo, že by mě to bůhvíjak zvedlo něčím ze židle. Vlastně ani nevím, co bych k tomu dál řekla. Prostě průměrná hororová komedie, která neurazila.

400 days není vůbec tak hrozné, jak se tu píše. Škoda, že tento film utrpí hlavně na svém nepovedeném, neuspokojivém finále, které mohlo být vysvětleno úplně a alespoň nějakou jednou určitou cestou. Je to hlavně Ostermanova chyba, že si ve scenáři nadělal víc zvratů a vodítek k pointě, než kolik jich mohl doopravdy zvládnout. Já mu ale čtyři motivační hvězdy dám. Za prvé proto, že je to vážně šíleně podceňované od zdejších hodnotitelů a za druhé proto, že po dobu asi sedmdesáti pěti minut jsem byla upřímně napjatá, nejistá a dokonce na mě silně zapůsobila i lekačka. Taky jsem absolutně nečekala, že se bude z krytu vycházet ven, za což mu přiděluji další bod, protože křivky nápadu byly prostě znát. Osterman to ale bohužel nedotáhl do konce. Pohyboval se na tenkém ledě, až pod ním začal křupat, takže se po čtyřech pomalu začal vracet na pevninu. Mrzí mě, že se tam spousta věcí nevysvětlila a nechal divákovu fantazii pracovat v až moc velkém měřítku, ale za velkou snahu šokovat a vybudovat slušnou atmosféru ho uznávám a přeji mu, ať to příště dotáhne až do konce.

Blood Diamond je až překvapivě dost brutální a drastická podívaná. Byla jsem až v šoku z některých scén, kdy do lidí střílely malé děti se samopaly a polil mě takový ten zhnusený, ale lítostivý pocit. Zwick se umí postarat o filmařinu na vysoké úrovni, u které se divák opravdu nudit nebude. Akce ani chvíli nechybí, emoce jsou neustále napjaté a samozřejmě Leonardo se tu svým výkonem opět blyští jako ty diamanty.

O stupeň slabší než jednička, trošku horší příběh, méně vtipu a vcelku mrtvé momenty, ale pořád ucházející odpočinková zábava, která mě neurazí, naopak potěší svou stálou snahou příběh trochu osvěžovat zase jiným způsobem. A nějakých teorií o tom, že to dětem vymazává mozek kvůli nějakým transformacím se zdržím.

Curtis je filmový romantický mág, protože mě ještě žádnou svojí romanťárnou nezklamal. Love Actually je hodně dlouhá směsice malých příběhů o lásce a každý si v ní najde svého favorita. Už jen díky té obrovské účasti nejlepších britských oscarových herců, kteří byli do jednoho výborní. Nechybí tu vtip ani dojetí, akorát mě trochu mrzelo, že byly jednotlivé epizodky hodně zmateně nakupeny na sobě a přeskakovalo se trochu divně od jedné ke druhé. Kvůli tomu je pro mě About Time ještě mnohem lepší zážitek.

Zelenka je asi už jeden z posledních českých režisérů, kteří to mají v hlavě srovnané a ještě pořád chtějí točit opravdu smyslné filmy. A i když se novodobým českým snímkům vyhýbám velkým obloukem, tento kousek nám byl školou donucen jako povinné předvánoční promítání, nakonec se na nikoho ani nezlobím, že jsem se ho musela účastnit. Naopak všichni jsme byli docela překvapeni, jak dobře se to sledovalo. Prvních 45 minut je klasický film, jak jsme ho čekali, nijak zvlášť atraktivní příběh ani prostředí. Pak ale nastane nečekaný twist a zničehonic se začnu ztrácet v myšlence. Ztraceni v Mnichově je vlastně film o filmu Ztraceni v Mnichově, který nemohl být dokončen kvůli mnoha nešťastným náhodám(?) a velké smůle(?) při natáčení. Tento twistový film o filmu ale není ledajaký. Zelenka v něm ukryl nemálo moudrých myšlenek, metafor a poučení, samouvědomění a čiré kritiky povahy českého národa. Takže si divák může odnést docela zajímavé individuální pocity a je na místě se zahloubat, jestli všechno, co bylo namířeno jako šíp do terče českého vlastenectví není vlastně pravda.

O stupeň níž než jednička, ale pořád dobré. U druhého dílu mě snad víc bavila ta omáčka, než nastrahování pastí a honička s mokrými bandity. Humor je stále ve formě a kouzelná vánoční atmosféra opět přítomná.