Reklama

Reklama

Najsledovanejšie žánre / typy / pôvody

  • Horor
  • Dráma
  • Komédia
  • Akčný
  • Krátkometrážny

Recenzie (2 142)

plagát

Pikovaja dama: Čjornyj obrjad (2015) 

Spíše podprůměrný horor s většinou podprůměrných herců. Vlastně mě asi zaujal nejvíc svou zemí původu. Piková dáma je opravdu běžný CGI strašák, kterých tu bylo už mnoho a navíc ke své smůle nenábízí opravdu nic inovativního a tak nějak se veze v tradičních kolejích až do opravdu tradičního finále. Víc nevím, co napsat. Asi mi to v hlavě neutkví na dlouho.

plagát

Proč? 13x proto (2017) (seriál) 

1. série: Na seriál 13 Reasons Why mě nalákalo zde napsané slovíčko mysteriózní. No, i když to bylo ze žánrové stránky trochu zklamání, z té filmářské už se to říct nedá. Skvěle se mi seriál sledoval, ale kdybych měla dělat analýzu psychického stavu Hannah Bakerové, asi bych ji definovala slovem drama queen. O nic jiného ve scénáři totiž nejde. A i když měl ukázat pouze to, jak si střední škola zahrává s duševním zdravím studentů a jaké následky tyto hry mohou mít, můj názor je ten, že většinu z toho, co si prožila Hannah, si prožil každý třetí člověk, takže já hodnotím s rezervou. Aby se pochopilo, kam tím mířím, zkrátka a dobře, filmařsky, herecky a scénáristicky je tento seriál na vrcholu, ale nemůžu tomu uznat tu velmi velmi americkou dramatičnost. Problémem také je, že nejméně sympatickou postavou je zde právě ona zesnulá Hannah, takže mi její sebevražda byla tak trochu jedno. Na druhé straně miloučký Clay se po mých emocích vozil jako na horské dráze, ale konečný dojem z jeho postavy je spíš super. 2. série, ač jsem na ní čekala s rozpaky nedopadla až tak hrozně. Sice tam, kde mě dokázala první řada nalákat svým rozjezdem, mě druhá řada spíše ze setrvačnosti nutila pokračovat dál ve sledování. Postupem epizod se tento faktor ale začal vytrácet a já se do příběhu dokázala více ponořit. Je sice škoda, že Hannina minulost se musela znovu otevřít a my se tak dozvídáme úplně nové útržky z jejího života, o kterých se v první řadě ani nespekulovalo. Nějaký rozvoj to ale prostě mít muselo a tak se na úkor Hanniny dobré pověsti vydáváme k soudu, kde se opět ukazuje pravá tvář každé z postav. Postavy se vyvíjí nejen u soudu, ale i v soukromí a já opět zjišťuju, že Jessica mě trochu štve svou afektovaností, stejně tak Clay a Skye. Na druhé straně je tu skvělý vývoj sympatického Zacha, Alexe a Justina. Jak jsem již zmínila, začátek pro mě byl trochu slabší, nicméně asi tak od druhé poloviny jsem každý díl doslova hltala a nemohla se dočkat finále, které je však pro mě tentokrát zklamáním a nervózním nájezdem na potencionální třetí řadu, která by snad prý už měla být bez Hanny, což mi příjde vzhledem k faktu, že jsem přistoupila už na řadu druhou, docela nemyslitelné a mělo se to prostě zahrát do outu. Protože už u první série jsem si říkala, že tento seriál nepotřebuje víc řad. 3. série je tak trochu parodie sebe sama. Trochu mi vadí, jak moc smrtelně vážně už se tento seriál začal brát. Sice mě to ve své podstatě ještě stále bavilo, ale musím to brát s velkou rezervou, protože postavy už začínají být opravdu směšně dramatické a kolikrát je scénář přitažený za vlasy. Dojem kazí nově přistěhovaná hlavní holka, která spolkla celej svět, je chytrá jak rádio a už ji chybí si jen otevřít soukromou detektivní kancelář. Jak se říká v nejlepším přestat, takže třetí série už asi vážně nemusela vznikat, ale ještě jsem to teda přežila. Čtvrtou ale už prosím ne. 4. série Naposledy se mi takhle zprznil nějaký seriál, když Ryan Murphy vypustil na světlo světa šestou řadu AHS Roanoke a stejně tak neměla světlo světa spatřit ani čtvrtá série 13 Reasons Why. A co si budem už ta třetí to měla jen tak tak na pomezí. Já věděla, proč už jsem chtěla v tomto seriálu opravdu stopku po třetí sérii. Tato je totiž už jen naprosto přehnanou sondou do labilnosti a pochroumaného mentálního zdraví zdejších postav, které mě už upřímně přestaly dávno zajímat, o to víc ústřední protagonista Clay, kterého jako divák podle mě zákonitě musíte chtít taky zabít. Tak strašně moc už se s tou dramatickou image mrhá, že už to spíš otravuje než dojímá. Tragických osudů opět přibylo, stejně jako dalšího protlačování současných amerických politických témat do jednotlivých epizod, které jsou každá různé kvality, tudíž jsem se nevyhnula ani těm nudným. Vesměs je to už fakt jenom ubohá snaha diváka šokovat, o to víc působí scénář směšně a nepřidává žádnou hodnotu k předešlým řadám a naopak špiní jméno první skvostné a druhé ještě kvalitní sérii.

plagát

Deuce Bigalow: Dobrý striptér (1999) 

Pro mě je tohle prostě jedna z nejlepších komedií z mého raného života. S kámošem ji hláškujeme pořád a filmy, na které máte tak dobré vzpomínky, přesto, že je to sprosťoučká blbost, prostě neohodotíte špatně. Za mě sranda až na půdu. Navíc miluju Roba Schneidera, spolupráce Sandler-Schneider se zase osvědčila.

plagát

Chodiaca katastrofa (2008) 

Průměrně dobrá romantická teenage komedie, na kterou jsme koukali v šesté třídě a hláškovali ji. Chválím hezké prostředí LA a posléze i anglického internátu a venkova. Emma je sympatická mrcha a u některých jejích scén se vždycky zachichotám.

plagát

Scary Movie 3 (2003) 

Společně s jedničkou nejlepší díl Scary movie, který paroduje atraktivní filmy a horory a navíc má celistvý příběh. Trochu mi vadila nezvykle ufňukaná Cindy Campbellová, ale jinak zde najdete kultovní vtipné scény jako Brenda a Tabita v obýváku nebo skvělé scény odkazující na film Znamení. K tomuto dílu se vracím opravdu nejčastěji, protože mě jako malou strašila Tabita skoro stejnou měrou jako Samara za svých časů.

plagát

Dunkirk (2017) 

Skvělá, téměř bezpříběhová ukázka toho, jak si válka zahrávala s tisícem nevinných životů. Nolan se nesnaží diváka emočně vyždímat, ale zkrátka uvádí věci na pravou míru. Je to dáno tím, že úplně chybí seznámení se s postavami a za celou dobu se vlastně nedozvíme životní příběh nikoho z nich. Toto vyprávění ze vzdálenější a objektivnější perspektivy jsem po dlouhé době v kině opravdu uvítala a moc mě potěšilo, že nebyl Dunkerk natočen komerčně, ale spíše s láskou pro vybrané publikum. Důvod, proč to není na plný počet je asi ten, že je velká škoda, že se řádně nevyužila role Cilliana Murphyho, na kterou jsem tak trochu čekala. Dalším mínuskem je možná až moc scén s Hardym v letadle, které k příběhu zas tolik neřekly a neznalému divákovi k ujasnění nepomůžou. Na druhou stranu příjemně překvapila vycházející hvězdička Harry Styles, který hrál velmi přirozeně a krásně zapadl a talent mu rozhodně nechybí. Za zmínku jistě stojí i mistrovská hudba pana Zimmera, která napíná i přesto, že scéna nemá záměrně žádný dopad, a tak diváka udrží permanentně napnutého. Potěšila absence CGI a naopak přirozený vizuál. Zkrátka a dobře jsem si projekci velmi užila a nějaká ta slzička taky ukápla.

plagát

Účastníci zájazdu (2006) 

Jedna z mála novodobých českých komedií, která má svěží humor a absenci trapných replik. Navíc každý druhý Čech má určitě nějaký ten zážitek z autobusových expedicí a třeba se v tom i najde. Navíc zde najdeme skvělé herce jako Boba Klepla a Evu Holubovou. Přiznávám ale že poslední třetina už byla slabší a osobně mi trochu vadil charakter postavy Anny Polívkové. Jinak hlášky Karla a Karla už asi zůstanou navždy v paměti každého, kdo Účastníky zhlédl.

plagát

Zrkadlo (1975) 

Někdo tady psal, že tento film nedoporučuje pro seznámení s Tarkovskym, ale spíše jako završení jeho tvorby. No, kéž bych si to přečetla před tím. Díky tomuto filmu jsem nejspíš zjistila, že nemám duši, poetické cítění a asi začnu nesnášet poetické snímky. Té lyriky tam na mě bylo až moc. Do Zrcadla jsem šla v rámci festivalu po hlavě a nic bližšího nezjišťovala. Netušila jsem, že se bude skládat z absolutně nesouvisejících výjevů a v podstatě jsem se cítila jen jako v muzeu něčeho čemu nerozumím. Ano, vím, že všichni, kdo v tomto hledají příběh jsou neandrtálci, ale proboha...to byla taková nuda! KVIFF 2017

plagát

Šiesty zmysel (1999) 

Světoznámá kultovka oblíbeného režiséra Shyamalana s mistrovskou, v té době ještě originální pointou a příšerně roztomilým malým hrdinou, mě bude děsit asi už napořád. Pamatuju si ty časy, kdy jsem viděla The Sixth Sense jako malá a v noci se bála chodit do koupelny, abych cestou náhodou nepotkala ducha.

plagát

Trash Fire (2016) 

Trash Fire mě svým černým humorem bavil a udržoval již od začátku. Tak nějak mě zajímal příběh dotyčného páru a vůbec jsem nevěděla, co čekat dál. Svoji vtipnou tvář si Trash Fire drží i po příjezdu k vulgární babičce a pomalu se začínají poodhalovat různá tajemství. Když se vzápětí objeví znetvořená sestra, jde to s dějem do trošku odlišných vod a my už jen čekáme na zvrat. Chválím kameru a jednoduchost obrazu. Tyhle malé lehké filmy opravdu dokážu ocenit.