dubinak

Nejočekávanější kousek v Karlových Varech pro mě dopadl sice ne na pět hvězd, ale pořád velmi dobře. Poetický příběh o lásce, stesku a obludnosti času nabídne divákovi hodně vnitřních skrytých pocitů, ale velmi málo emocionálních ždímacích replik a dialogů a děj, který příliš dějových znaků vlastně nemá, vypráví s odstupem, objektivitou a smyslem pro mysterióznost a lyriku. Mně osobně dlouhé scény nevadily, absence dialogů přidávala na kouzlu tohoto nadpozemského snímku, který je natočen v netradičním formátu. Velké herecké výkony nečekejte. A Ghost Story je sonda do obrazů, co se může dít po smrti a myslím, že tam nejsou slova potřeba. KVIFF 2017

Tady nebudu tak přísná. Čínská, doslova slow motion komedie o charakterovém a situačním humoru, kterou táhnou groteskní postavy a jejich otupělé výrazy. Režisér říkal, ať se u toho filmu hezky vyspíme a věděl, že nepřehání. Free and Easy je asi nejpomalejší film, který jsem kdy viděla. Přesto, že jsem velice trpělivý divák a filmy tohoto druhu mi nevadí, dějově to trochu kulhá. Vlastně to děj skoro ani nemělo, abych to upřesnila. Vtipy jsou nevinně vtipné a vyplývají sami na povrch, netlačí se na pilu a je to celé takové roztomilé. Takže pro mě odpočinková, nevinná zábava. KVIFF 2017

Nejočekávanější projekce letošního KVIFF se zvrtla do docela velkých rozměrů. Podle traileru to vypadalo opravdu slibně, avšak trailer není všechno. Jedna věc, kterou tomuto snímku nedokážu odpustit je charakter, který byl napsán pro mého oblíbeného herce z britských filmů Steva Orama. Nevím, proč musel být pořád tak vulgární, uřvaný, afektovaný a zkrátka totální dement. Naprosto mi jeho role kazila celý film. Když pominu tohle, příběh měl dobrou atmosféru, ale něco převratného se začalo dít opravdu až těsně před koncem. Ta klíčová scéna (nechci spoilovat) moje hodnocení opravdu zvýšila, jinak by bylo těžké hodnotit. Párkrát mě u ní zamrazilo a asi dvakrát jsem měla opravdu pocit strachu. Co ale přišlo ve finále... Já ani nevím, jestli to bylo bráno vážně nebo ne. Přišlo mi to trochu jako výsměch po té velmi vážné látce, kterou se film celou dobu zaobíral. Nicméně A Dark Song si u mě vysloužil první místo o nejdivnější hororové finále za tento rok. KVIFF 2017

Společně s In the Fade nejlepší zážitek z KVIFF. Když se řekne Polsko, vybaví se mi pánbíčkáři a nekvalitní čokoláda. Agniezska Holland tento můj osobní mýtus rychle smetla ze stolu. Pokot je totiž snímek absolutně obrovského světového měřítka, troufám si říct řemeslně lepší než polovina americké produkce na světě. No, čím bych začla. Co pochválím na prvním místě jsou skvostné exteriéry, hlavní herečka, následně vedlejší herci, dokonalá kamera i střih a do toho kulervoucí soundtracky. Pokot je takový film, který mě hřál u srdce tou všudypřítomnou poctivostí, snahou a pílí. Řemeslně je to opravdu vrcholová záležitost a co se týče příběhu, já jako milovnice zvířat jsem se v tomto tématu našla. Navíc zdejší černý humor nemá jedinou chybu a potěšila i vtipná role pana Krobota. Závěr a rozkrytí bylo vzhledem k dlouhé stopáži možná trošku zbrklé, ale to mi nezkazilo tenhle jedinečný různožánrový zážitek. KVIFF 2017

Komorní drama v čele s nesmypatickou Céline Sallette v záměrně nesympatické roli mi dalo přesně to, co jsem od něj čekala, Tudíž lehoučce nadprůměrný a zároveň předvídatelný film o tom, jak korporace lehce manipulují se svými zaměstnanci a v podstatě mají půlku jejich života pevně sevřený ve svých rukou. Moje projekce byla o kousek lepší díky přítomnosti režiséra a merovejce Lamberta Wilsona, jež je velmi vtipný a skromný muž. Tvrdil, že Korporace nese poslání a sondu do nitra velkých organizací a jejich filozofie. V tom měl ovšem pravdu, avšak scénář mohl být třeba ještě o trošku šokantnější a byla bych spokojená. KVIFF 2017

Jednoznačně nejlepší letošní zážitek na KVIFF. In the Fade je sice hodně ždímací typ filmu, ovšem ne takový, který by vás tím štval. Téma je velice silné, scénář ještě silnější. Film je rozdělen do tří částí, z nichž první je ta poznávací a zápletková. Druhá, naprosto brilantní část se odehrává v soudní síni. Tu považuji společně s famózním herectvím Diane za naprostý vrchol. Třetí část už má být jen šokující revenge. Někomu se možná závěr nezamlouval, mě málem roztrhal na kusy. Neuvěřitelné, jak strašně lze s Diane v této její roli soucítit a konečně dostala dostatek prostoru k předvedení svého špičkového talentu. Po titulkách a obrovském potlesku bylo v sále doslova hrobové ticho. KVIFF 2017

Z minulého roku ve Varech jsem si odnesla nejintenzivnější zážitek právě z německého drama hororu o dospívající dívce Der Nachtmahr, a tak už jen podobnost k tomuto filmu mě velmi nalákala. Axolotl Overkill je sice úplně jiná liga, nemůžu ale říct, že by byla nějak druhořadá. Naopak je to velice snaživé drama s prvky německého humoru a taky je to zajímavá sonda do duše a sexuálních preferencí jedné náctileté dívky, kterou sice hraje herečka, které bude třicet, ale přesto mi byla velmi sympatická a svou roli zahrála velmi atraktivně. Film je obecně plný množství zajímavých postav a ještě zajímavějších scén. Například k nejlepším podle mého patří taneční scéna, která podezřele připomíná klip na Chandelier. Nechybí ani malá vsuvka s ťapkajícím tučňákem. Film pojednává hlavně o divokosti, nespoutanosti, svobodě a nezávaznosti a každý si z něj může odnést, co uzná za vhodné. Ještě musím zmínit, že celé stopáži kralují všudypřítomné skvělé soundtracky, které vás opravdu budou nutit uvnitř tančit. KVIFF 2017

Jako takový průměrný úvod do festivalu naprosto ideální. Paula je sice vtipná postava, ale ne tak výjimečně vtipná na to, aby si ode mě zasloužila víc hvězd. Každopádně některé scény opravdu potěšily a pobavily (zpívání ve sprše, pracovní pohovor). Za zmínku stojí kamera a skvělé soundtracky, příběhově Paula ale moc nevyniká a tak si z projekce příliš neodnesete. KVIFF 2017

Kdyby nebylo poslední půlhodiny moje hodnocení by bylo velice negativní. Kristen Stewart aka chodící deprese je sice krásná, ale já nemám prostě ráda zdeptaný holky, které svým výrazem, ať chtě nebo nechtě říkají, že jim ublížil celý svět. To jen poznámka na začátek. Každopádně jsem opravdu moc nevěděla, co mám v tomto filmu vlastně hledat. Scény s duchy a ektoplazmou mi v rámci okolního příběhu nesedly, nadšení z smskovací scény taky nechápu a celé to pro mě do určitého momentu bylo takové nemastné, neslané, spací. Když se budu bavit o té poslední půlhodině, určitě zvedla moje hodnocení a vylepšila můj dojem. Závěr krásně napíná a přesto nechá diváka v nevědomí a nechá ho bádat, co tím chtěl autor říct. Tyhle konce zároveň miluju i nenávidím. Ale kvůli té předešlé nudě výš než na tři silné jít nemůžu.

Paradoxně by se mi Deadpool líbil víc, kdyby se tolik netlačilo na pilu v tom sprostém, vyšperkovaném humoru, u kterého jsem se zasmála jen málokdy. Spíš mě potěšily odkazy na jiné známé filmy, například na X-Meny. Postupem času začínám zjišťovat, že Ryana Reynoldse neřadím ke svým oblíbeným hercům, a tak mám k Deadpoolovi odstup možná i kvůli tomu. Nemůžu na to ale házet jen špínu. Má to své dobré momenty a hlavně výborný námět. Skvělým doplňkěm tu byli dva X-Meni od profesora X a scény s nimi patří k těm nejlepším. Vracet se k tomu už ale nemusím a proto dávám jen lepší tři.