dubinak

Co k tomu říct. Je to takové snaživé béčko, které má trochu netradiční osnovu, co se týče kompozice děje. Postavy jsou představovány postupně během časového prolínání a přesto, že vám vše zapadne, asi nebude každý zcela spokojen. A to asi hlavně kvůli malému množství gore. Je tam v podstatě jen jedna zvrácená scéna s plechovkami, jinak se drží rejža ve značný míře u země.

Tak tohle pro mě osobně byla ždímačka jak prase. Vůbec se mi do tohoto snímku nechtělo, měla jsem ho tady ani nevím jak dlouho, než jsem se k němu dokopala a nakonec jsem měla snad nejintenzivnější emoční zážitek za tento rok. Původně jsem se od Room držela dál i kvůli Jacobu Trembleymu, který mi zatím v každém jeho snímku trochu vadil. Tentokrát mi dal jeho herecký výkon pořádnou pěstí do břicha. Scéna útěku byl asi nejsilnější moment filmu. Ovšem ani po něm se nepolevilo, obzvlášť pro ženské publikum bude těžké děj sledovat už jen kvůli mateřskému pudu. Už jen samotný dětský pohled Jacoba ve mně vyvolával pláč. Je to velice silné drama, které popisuje to, jak je těžké se začlenit zpátky do světa po dlouholetém věznění a na to vše se nahlíží z dětského úhlu pohledu. Opravdu doporučeníhodná záležitost.

Opravdu velkolepý dokument, který vám ukáže, jaký dopad má lidstvo na planetu a varovně konstatuje, co by mohlo a mělo být jinak. Home je opravdu hlavně vizuální zážitek a komentář režiséra pravdivě uvádí věci na pravou míru.

Tak tohle byla fantasmagorie na entou. Já už tuplem nejsem fanoušek King Konga ani jiných gigantických stvoření, takže na tento snímek jsem zašla do letňáku spíše z recese, protože jsem větřila nějakou korunní blbost. Když to vezmu kolem a kolem, v podstatě na tom nemám co k hodnocení. Herecké výkony tu nehledejte, není totiž moc co hrát. Příběh je taková ta klasická, předpovídatelná osnova. Co bych pochválila jsou efekty, občasný vtípek od Johna C. Reillyho a nějaké ty zrůdičky. Exteriéry (i když asi spíš green screen) jsou taky atraktivní. Spíš bych ale Konga považovala za takový ten čistě rekreační film, který si dáte pro náladu, ne pro kulturní zážitek.

Tohle je opravdu trošku jiná komedie, než byste čekali. Už jen ta realita, že v hlavní roli je opravdu postižený herec je něčím velmi inovativní a ten nápad se nemusí líbit každému, ale mě osobně potěšil. Příběh, zápletka a závěr není bůhvíjaký zázrak, ale zpracování i černý humor mě neurazil, naopak. Vtip fungoval často a přistihla jsem se několikrát i ve smíchu. Maďaři mají své komedie něčím hodně charakteristické a když si vzpomenu na Revizory, říkám si, že v nich nejsou vůbec špatní. Čtyři slabší.

Bennyho video začíná opravdu depresivně a tento podtón v podstatě za celou stopáž nepřejde. Příběh je vyprávěn hodně z dálky a hlavně objektivně a chladně. Emoční propojení s postavami rozhodně nečekejte, všechny vám přijdou odpudivé. Haneke natočil velice suchým a syrovým způsobem rodičovskou reakci na čin poněkud nemocného syna. Zásadní scéna se odehrává mimo obraz, takže Haneke opět poskytuje prostor divákově fantazii a nechává ho slyšet jen smrtelné skřeky a vzdechy, což snadno vyvolá stísňující pocity. Závěrečný twist je pak téměř devastující a ještě dlouho po projekci ve vás zanechá smutek a depresi.

Musím složit Sandbergovi poklonu, protože od dob jeho skromných, atmosferických kraťasů, přes Lights Out celovečerák, se neskutečně vypracoval do téměř wanovské podoby. Lekačky jsou kvalitní, zrůdy čekají potichu ve tmě a většinou zůstavají schované. Sandberg je ten typ režiséra, který zastává jednoduchost a nekomplikuje děj. Možná bych jen ocenila trochu rychlejší rozjezd. Herecky se mi ale trefil s dětským obsazením do chutě. S těma dvěma holčičkami jsem opravdu trpěla. Nebudu ani srovnávat s první Annabelle, protože to pro mě byla, až na pár světlých momentů, ultimátní sračka. Nicméně, v čem si u mě na závěr Sandberg připsal další plusové bodíky bylo propojení na první díl. Z toho jsem opravdu skákala radostí. Na pět hvězdiček si ale nechám zatím rezervu, protože mi u Annabelle 2 ani jednou nevyhrkly strachem slzy. To umí zkrátka jen Wan. A bude ještě chvíli trvat, než ho někdo překoná.

Krásná Charlize Theron se nám zase snaží dokázat, že má pořád tělo dvacítky a umí se na vlastní pěst naučit chvaty pro bojové scény. Podle velmi stručného popisu jsem nic extra nezjistila, trailer mě nalákal kvůli hojné přítomnosti McAvoye, ale návštěvu kina jsem provedla spíše spontánně, než cíleně. První mírnější polovina ve mně nevyvolala nijak výjimečné pocity, ovšem ta druhá má téměř pětihvězdičkovou úroveň. Bojová scéna bez střihu je bezkonkurenčně nejlepší od dob Zátahu 2. Ani nemůžu popsat, jak intenzivní emoce jsem u ní měla. Měla jsem zkrátka čirou radost z toho, jak David Leitch dokázal provést tak brilantní scénu společně s tím, co si Charlize poctivě natrénovala. Chválím také excelentní scénu v autě. Celý snímek je navíc doprovázen atraktivním retro lookem a skvělými zlatými hity. Musím přiznat, že jsem se někdy ztratila v postavách a úplně mi nebyla jasná pointa. Přemýšlím ale, že bych si Atomic Blonde možná časem dala znova a myslím, že pět hvězdiček by si to pak mohlo zasloužit.

Na první pohled pedofilní krimi, na ten druhý morální dilema, na které není odpovědi. Benovi to za kamerou svědčí a Cassey byl dobrá volba pro hlavní roli. Gone Baby Gone je kvalitativně na vysoké úrovni a nabízí promyšlený děj plus závěrečné epické rozuzlení. Po skončení projekce vám ale asi nebude nejlíp.

Zpočátku mi přišlo, že snad koukám na Počátek nebo co. No, zdaleka ne. Koukala jsem na obyčejný possessed horor, kterých jsme tu měli tuny a lepších. Aaron Eckhart na atraktivitě filmu nepřidal, protože osobně ho fakt nemám ráda. Za zmínku stojí asi jedna gore scéna a jedna lekačka, ale to je opravdu všechno.