Mamlasojd

Prázdnota, libido, úzkost. Mokrý sen Harmony Korina.

Zpocené tváře železničářů, osmnáct tisíc tun na trati a do toho epická hudba Honeggerovy Druhé symfonie. Bylo to trochu směšné, ale vlastně i napínavé, s řadou pěkných záběrů (lfš 2020).

Parádní snímek, jenom tomu trochu chyběl Carl Perkins.

Witness me!, křičí z plných plic vnitřní dítě George Millera. Byl jsem toho svědkem a byla to ukrutně našlapaná jízda plná ironické epiky, ulítlé situační komiky a několika šibalských fakjů žánrovým klišé. Klobouček největší zejména týmu kaskadéru. Borci non plus ultra

Hannibal Lecter , Jaime Lannister a Island? Balíček tři v jednom, kterému nelze odolat.

Velmi milý a vtipný film, na Jednom světě jsem takovou idylu snad ještě nikdy neviděl. Hlaní hrdinové sympaťáci, včetně kravky. Bohužel nevím do jaké míry mohu Hasanovi věřit autenticitu, v některých záběrech šlo zjevně o herecké etudy.

Nádherná úvodní sekvence se vkusnou hudbou, trio Nikolai-Nikolai-Ulrich a pro mě neznámá Maria Bonnevie, která ve mně dokázala v každé své scéně vyvolat svými širokými úsměvy a neproniknutelnými pohledy neblahý pocit úzkosti. Škoda, že postava Ulricha Thomsena byla odsunuta kompletně na druhou kolej, byť zprvu se zdálo, že to bude film i o něm.

Sledujte jen na vlastní nebezpečí. Po shlédnutí filmu se v člověku probouzí silné puzení nechat si narůst plnovous, navléci přes hlavu pletený svetr a začít poustevnický život na islandském venkově.

"Jsem naprosto nevědoucí." Smrt

Močení s dědou u silnice ještě nikdy nebylo tak dojemné. Solidní film.