darkrobyk

A mě to pobavilo. Já nevím, co diváci pořád čekají od druhořadých horrorů, potažmo komediálních. Není to Bergman ani Fellini, je to film pro zábavu. Uchvátila mě nádherná kamera a kouzelné přírodní scenérie. Pak roztomilé ovečky, zmutované ovečky, zmutovaní lidé - takoví pololidé a poloovečky a nakonec roztomilé krvavé výjevy. Hromadný atak oveček na dav lidí byl prostě rozkošný. Jediný problém mi vyvstal, když mě pozval kamarád do Prahy, kde si vzal zajímavou brigádu - pásl ovečky.... Pořád se divil, proč si je nechci pohladit, že jsou hrozně hodné a přítulné. Ale znáte to, s prominutím, blbá ovce, nevíte, co se jí honí hlavou, pak jí rupne v kouli...a raději nedomýšlet. A protože mám rád přírodu a filmy o zvířatech, tak se mi tenhle moc líbil. Ale pokud někdo nemá rád zvířata, potažmo ovečky, dívat by se na něj raději neměl.

Fulci si vybral z povídky E.A.Poa základní motiv příběhu a zbytek dotvořil po svém. Poe je velmi vděčný pro film, ale málokdo ho umí zfilmovat dobře. Osobně preferuji Cormanovu goticky pojatou sérii. Fulci, byť příběh zasadil na anglický venkov, dodržuje italský pohled na Poa. Výborná hudba ( Pino Donaggio), zkraje rozverná, jak ji z italských filmů známe, posléze neklidná, temně smyčcová, až hitchcockovská. Klouzavá kamera využívá též žabí, pardón, kočičí perspektivu. A samozřejmě poněkud více krve ( i když na Fulciho dosti málo). A jistě, oblíbené záběry na oči, zde nejen lidské, ale i, jak jinak, kočičí. Jen jsme stále s napětím čekal, kdy bude nějaké to oko vydloubnuto, nejlépe vyrváno kočičím pařátem...hm...tak zde mistr zklamal. Anglická vesnička dodala příjemné kulisy, včetně nezbytného hřbitova. Během filmu se stále více a více halí do téměř neproniknutelné mlhy, že by si jeden pomyslel něco o Londýně. A nechybí ani kostry, pavučiny, chodby, sklepení a hezkého nabodnutí se dočkáme též. Takové milé pokoukání na dobrou noc.

V úvodní dechberoucí scéně nelze nevidět Langovu Metropolis. Mně to rozhodně nevadí. Na obrazy futuristického města za doprovodu Vangelisovy hudby bych se dokázal dívat nekonečně dlouho. Jaké štěstí, že jsem film mohl vidět v kině! Vedle Vetřelce jeden z nejlepších Scottových filmů a současně i mezníků ohledně vizualizace budoucnosti. Bez současné počítačové techniky tak úchvatné exteriéry i interiéry. Málo platné, výtvarné vzdělání i vidění režiséra se na snímku výrazně podepsalo. A boj replikantů o holý život je tak metaforický, jak jen může být. Dosaďte si cokoliv - menšiny, chudé nebo prostě jen obyčejného člověka proti systému....Film, kde tak nějak chybí slunce, ale ne láska a city, jež nakonec vyplouvají na povrch. A otázka zní: kdo je vlastně lovec představovaný H.Fordem? Není náhodou také replikant? Že o tom režisér přemýšlel, napoví jeho finální sestřih, který po letech mohl udělat. Takže - je či není?

Kdybych chtěl napsat alespoň trochu výstižný komentář, složím místo něj báseň. Jasného film je nádherná a krutá báseň, balada. Jen s tím rozdílem, že v baladě je vina a trest, zde jsou trestáni nevinní. Nebo jinak, vinní, ale z pohledu moci, která vládne. Svobodní, nepřizpůsobiví, hrdí, čestní, nezlomní ( zpočátku). Ty je třeba ztrestat, zlomit, zformovat. Neskutečně krásné poetické obrazy české krajiny ( na výtvarné stránce filmu se podílela, jak jinak, Ester Krumbachová) se střídají s výjevy, které svou syrovostí mrazí. Nekonečné vlnící se lány, ptáci v křoviskách, sníh sfoukávaný ledovým větrem z oranice. Přírodní scenérie - jakási intermezza - jsou předzvěstí věcí, které mají přijít. Věcí děsivých a strašlivých. Krutost moci se nezastaví před ničím. Zlomí i nezlomitelné. Důsledná obžaloba poúnorového režimu. Zavřu oči a vidím krajinu plnou bohatství obhospodařovanou milující rukou člověka s půdou srostlého. Zavřu oči podruhé a vidím zničené hospodářství, kdysi prosperující statek v troskách a kopicích hnoje. Radoslav Brzobohatý vzpomíná na roli hlavního hrdiny jako na svoji životní. Mám obavy, že nejmladší generace nejspíše myšlenková hloubka filmu nedokáže plně oslovit. Kdo nezažil socialismus, asi hůře pochopí. Film skončil v trezoru a jako odporný plivanec režimu chápu seriál Rodáci, který natočil na sklonku 80.let prominentní režisér J.Adamec podle knih J.Matějky. Název jako by odkazoval k Jasného filmu, ovšem seriál je naprostým odpadem.....

Když jsem film viděl poprvé, tak dávno, naprosto mě uchvátil svou nespoutanou fantazií, která jakoby neměla hranice. A vizuálním vrcholem byla Slonovinová věž.....Střetnutí světla a temnoty, sfingy, Sandonoriko....nádhera! Později jsem přečetl knihu a pochopil, proč se autor - Michael Ende na filmaře tak rozzlobil. Oni celý příběh naprosto překroutili! Hlavní myšlenka zní: dokaž se poprat se životem, dokaž jít za svým cílem. Není důležité, jak člověk vypadá, ale jaké má srdce, jakou má duši. A právě! Literární Bastián je chlapec silný, nepohledný, s brýlemi a patřičně nesebevědomý a nešťastný. Ovšem když se dostane do Fantázie, stane se krásným a udatným princem, který musí překonat spousty překážek. Na samém závěru - a kdo nezná, nechť dále nečte - je postaven před těžký úkol: zůstat krásný princ, nebo se vrátit zpět jako nepohledný, ale sebevědomý chlapec. Co si Bastián zvolí? Správně, to druhé. A jak je to ve filmu? Ta klíčová volba ...chybí! Jinak kniha je o dost strašidelnější. Jedna z opravdu děsivých scén je souboj Átreje s Mnohočetnou Ygramul, která ulovila do své sítě Šťastného draka. Bodla ho svým jedem a on má hodinu života před sebou. Nakonec bodne i Átreje.... A na doplnění - první film představuje jen část knižního příběhu. Nejen z nostalgie však musím dát plný počet!

Fantasy? Tak to si nemyslím, alespoň nevidím hlavní znaky žánru: meč a magie.... Strašidelný horror? Ani ne, ale atmosférický určitě. Přiznám se, že tyhle mírně tajemné filmy z italské produkce prostě miluji! Úvodní scéna s křižáky je naprosto úchvatná, patřičně syrová - nejen useknutá hlava skákající pod kopyty koní, ale především zasypávání masového hrobu, kde očividně nejsou všichni mrtví. Děj přenesený do současnosti má hlavní motiv hledání - co skrývá kostel (nádherná gotická stavba), co značí stupňující se napětí a neklid, odkud se k nám natahují zatím neviditelné pařáty zla a proč... S gore efekty se šetří, což není na škodu. Každopádně scéna se sbíječkou vypadá hodně opravdově, nešťastný pád z okna rovněž. A nejpůsobivější pro mne je monstrum poskládané z živoucích lidských těl....Pravda, Ďábel nevypadá nejstrašidelněji, ale zajímavý je. Občas si říkám, proč právě Italové mají v rámci Evropy tak brutální filmy....národ s tak úžasnou kulturní tradicí! Aha, ale taky národ Caliguly, Nera a dalších hrdlořezů ( bohužel i Mussoliniho)...

Siouxsie v plé síle - stále! Pravda, její nejlepší živák na DVD je Nocturne ( live concert from the royal albert hall, 30/9-1/10 1983). Otevírá ho Stravinského Svěcení jara a přes Israel a Night shift až ke Spellbound a závěrečné beatlesovské Helter Skelter je to jeden velký dokonale nasvícený nářez - a + R.Smith! Se smíšenými pocity jsem vkládal disk s koncertem z roku 2002 do přehrávače...a...Siouxsie nezklamala! A to měla teprve před sebou velice dobré sólové album MANTARAY s hitovkou Into a Swan (2007)! Nu, fanoušci zklamáni nebudou a kdo nezná, má možnost seznámit se s ledovou královnou britské punk-goth-rock scény ( případně si dát její a Budgieho projekt The Creatures).

Úchvatný gotický horror - přesně takový, jaký má být. Odváženo na lékárnických vážkách něco mlhy, něco noci, rozvalin, křížů, hřbitovů, starých domů, pavučin, tajemna, nadpřirozena a smrti. Vizuálně je Bava na podobné lodi jako R.Corman, když točil své filmové adaptace povídek E.A.Poa. Děsivé prokletí se vznáší nad celým příběhem jak pavučiny jedovaté snovačky. Ticho, kroky, halucinace. Opuštěná houpačka, ale kdo ji rozhoupal? Třepotavý stín můry ( že by lišaj smrithlav?) nevěstí nic dobrého...a taky že ano! Smrt je již na dosah, stačí trochu natáhnout ruku. Až se setmí a venku se strhne bouře, je tohle film pro příjemný večer jako dělaný...

Snad, možná, asi není vždy důležité znát originál. Nebo jinak, člověk se dívá okem méně kritickým, pokud originál je povedenější. I když člověk tuší, jak se film bude ubírat, jeho postupný rozjezd a pak rychlý spád mu vše vynahradí. Jistě, žádný originální příběh se nekoná - jak taky, když všechny příběhy už odvyprávěla Bible a jde jen o to, podat je jinak. Každopádně, krom jiných filmů, se určitě musí vybavit Bergmanův Pramen panny, mistrná pochmurná severská balada. Jen krve v ní je trochu ( dobře hodně méně - hezký oxymóron) méně. Vrazi náhodně se ubytující u rodiny jedné z obětí asi neznají dostatečně slovo pomsta. Film lehce manipuluje s divákem, aby se nakonec klonil na stranu postižené rodiny v duchu starozákonního - oko za oko, zub za zub. A ještě vytane namysli ono okřídlené - spravedlnost je slepá... budou dotyční opravdu nakonec potrestáni? Čert ví, mamko, tak holt to zbyde na nás....

Dávení vnitřností, vrtání hlavy skrz, červí vánice....klasická italská gore škola v podání typického představitele L.Fulci. Už úvodní scéna na hřbitově s naprosto vynikající hudbou ( Fabio Frizzi) dává tušit, kam se bude příběh odvíjet. Páter Tomas se oběsí - v jakémsi hypnotickém stavu - a mrtví vylézají z hrobů. Jméno městečka - Dunwich - chápu jako poctu jinému mistrovi - H.P.Lovecraftovi ( Hrůza v Dunwich). Film místy ztrácí trochu tempo, ale než si to uvědomíte, opět se rozjede. Často neděsí jen gore efekty. Když je hlavní hrdinka ( ve stavu klinické smrti) pohřbena, zcela cítíme hrůzu a děs, jakmile zjistí, kde se vlastně nachází. A když osvobozující krumpáč proniká střídavě skrze víko rakve těsně okolo jejích očí, pak si člověk není jistý, zda bude opravdu osvobozena. Vždyť Fulci destrukci očí přímo zbožňuje! Závěr mohl být apokalyptičtější ( moc hezké slovo), ale mnohým italským horrorům jako by v závěru došel dech ( i u Argenta, Bavy, Soaviho...). Jestli ono to není jedno z jejich poznávacích znamení.....